Pes v kanceláři. Benefit pro zaměstnance nebo riziko pro zaměstnavatele?

Vodit si do práce pejska bylo dříve naprosté tabu. Doba se naštěstí mění a mnoho firem (včetně těch velkých nadnárodních) dovoluje do svých kanceláří za určitých podmínek pejsky brát, Navíc dog-friendly kultura často pomáhá firmám jako benefit při náboru nových zaměstnanců. Než však zaměstnanec pejska do práce vezme, mělo by být vyřešeno několik otázek.

Úvodem zdůrazňujeme, že odhlížíme od právní úpravy obsažení v nařízení vlády č. 27/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci související s chovem zvířat. Vzhledem k tomu, že práce se zvířaty má zvláštní rizika, která spočívají v chování a povaze jednotlivých druhů zvířat, čemuž musí být přizpůsobena organizace práce a pracovní postupy, upravuje nařízení vlády způsoby organizace práce a pracovní postupy, které jsou charakteristické pro obvyklá hospodářská zvířata s tím, že v přílohách k nařízení vlády jsou jednotlivé pracovní postupy a organizace práce specifikovány a s ohledem na jednotlivé druhy zvířat a to konkrétně pro koně, skot, prasata, ovce a kozy, drůbež, ryby, psy, kožešinová zvířata a včely. Jde o základní způsoby organizace práce a pracovní postupy, které zaměstnavatel, s ohledem na druh rizika chovaného zvířete, může doplnit podle konkrétních podmínek práce.

V následujících řádcích se tedy podíváme na přítomnost pejska na pracovišti z pohledu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a zodpovíme si, co vše by mělo být vyřešeno zejména z pohledu zaměstnavatele, než rozhodne, že se jedná o tzv. „dog friendly office“.

Z pohledu Listiny základních páv a svobod (čl. 28) mají zaměstnanci právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky, s tím, že podrobnosti stanoví zákon. Je známo, že základní zásady BOZP u nás upravuje zákoník práce v části páté (§ 101 až § 108 ZP), která vychází také z dokumentů Mezinárodní organizace práce, z Evropské sociální charty a samozřejmě – nám všem všeobecně známé – Směrnice Rady ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (89/391/EHS).

Zásada uspokojivých a bezpečný podmínek pro výkon práce je však zdůrazněna hned v úvodu zákoníku práce, v tzv. základních zásadách zákoníku práce. Podle doktríny pracovního práva bezprostředně souvisí s první základní zásadou, a to „zvláštní zákonnou ochranou postavení zaměstnance“. Tyto zásady jsou vyjádřením ochranné funkce pracovního práva a zároveň i potvrzení faktu, za jak významnou otázku zákonodárce považuje právě otázku BOZP a to i s přihlédnutím k tomu, že v § 224 odst. 1 ZP uvádí:

Právní úprava BOZP v zákoníku práce si klade za cíl předcházet nebo omezovat rizika, která ohrožují životy a zdraví zaměstnanců ve vztahu k výkone jejich práce. Nejsou to však jen zaměstnanci zaměstnavatele, vůči kterým je zaměstnavatel povinen plnit povinnosti na úseku BOZP, na pracovišti zaměstnavatele se mohou s jeho vědomím zdržovat i další fyzické osoby (zaměstnanci jiných zaměstnavatelů, veřejnost apod.). V praxi působí někdy z hlediska BOZP problém vstup cizích osob na pracoviště, které zde neplní žádné úkoly, ale vstupují sem např. jen z důvodu návštěvy zaměstnance. Preventivní funkce BOZP má bezpochyby přínos nejen z pohledu zaměstnanců, ale i z pohledu zaměstnavatelů a zprostředkovaně i celé společnosti.

Cílem právní úpravy BOZP je zejména přispět k omezování rizik ohrožujících život nebo zdraví lidí. Zákoník práce si zavádí pojem „riziko“, ale nedefinuje jej. V doktríně pracovního práva je spojováno s pravděpodobností výskytu určité pravděpodobnosti nebo možnosti vzniku škody. Riziko je kombinace četnosti nebo pravděpodobnosti výskytu určité nebezpečné události a jejich následků. Je samozřejmé, že snahou každého zaměstnavatele by mělo být maximální možné zabezpečení BOZP spočívající mimo jiné v tom, že potenciální rizika budou snížena na minimum. Způsob zjištění a vyhodnocení rizik v oblasti BOZP, s přihlédnutím k relevantním právním předpisům a normám upravujícím danou oblast, je plně v kompetenci zaměstnavatele, s ohledem na fakt, že konkrétní způsob postupu není zákoníkem práce stanoven. Z toho pramení také problémy u některých zaměstnavatelů, kteří přistupují k těmto problémům liknavě a nedochází u nich k dostatečnému vyhledávání a vyhodnocování rizik.

V souvislosti s tím musíme připomenout ještě jedno základní pravidlo, které zákonodárce vytkl na úvod právní úpravy BOZP - péče o BOZP uložená zaměstnavateli je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají. Vedoucí zaměstnanci musí participovat na zajištění takových pracovních podmínek, které – jak jsme uvedli výše – umožňují bezpečný výkon práce. Pokyn k zajištění BOZP vlastně představuje závazné pravidlo chování, které (v zákonných mezích) ukládá povinnost něco (ne)konat, či něčeho se zdržet, aniž by jeho adresát (podřízený zaměstnanec) byl oprávněn hodnotit jeho obsah z hlediska důvodu, smyslu či účelu.

Z výše uvedeného můžeme učinit jednoduchý závěr – za zajištění veškeré BOZP na pracovišti (BOZP zaměstnanců i ostatních osob zdržujících se na pracovišti) odpovídá v plném rozsahu zaměstnavatel.

Práva a povinnosti zaměstnanců v oblasti BOZP upravuje § 106 ZP. Ustanovení především zdůrazňuje, že zaměstnanec má právo na zajištění BOZP, na informace o rizicích jeho práce a na informace o opatřeních na ochranu před jejich působením a tato informace musí být pro zaměstnance srozumitelná. Toto oprávnění v určité míře odpovídá povinnosti zaměstnavatelů v této oblasti. Zároveň však obsahuje i povinnosti zaměstnance, které musí dodržovat, aby neporušil povinnost vyplývající mu z pracovněprávních vztahů, a jejichž porušení může mít dopad v oblasti skončení pracovněprávního vztahu.

Citované ustanovení o právu zaměstnance na zajištění BOZP má svůj legislativní základ ve výše vzpomínané Směrnici Rady ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (89/391/EHS). Tato směrnice klade zvýšený důraz na informování zaměstnanců o všech otázkách týkajících se BOZP na jejich pracovišti, a co je ještě důležitější, zakotvuje právo zaměstnanců projednávat se zaměstnavatelem veškeré otázky týkající se BOZP jejich pracoviště.

Zákoník práce právo na informování zaměstnanců a právo na projednání se zaměstnanci upravuje v § 276 až § 280 ZP. Zaměstnavatel je povinen informovat zaměstnance v základním pracovněprávním vztahu (tedy nejen zaměstnance v pracovním poměru, ale i zaměstnance činné na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr) projednat s nimi určité záležitosti, a to buď přímo, nebo nepřímo, což znamená, že pokud u něj působí zástupci zaměstnanců (zejména odborová organizace) prostřednictvím těchto zástupců. Konkrétní formu informování nebo projednání zákon nestanovuje. Je na zaměstnavateli, aby zvolil účinný, efektivní a prokazatelný způsob, který vyhoví dikci zákoníku práce. Ten se bude lišit podle charakteru zaměstnavatele, velikosti pracoviště, technického vybavení apod.

Informováním se rozumí poskytnutí dostatečného množství údajů, z nichž by bylo zcela zřetelné, co a za jakým účelem zaměstnavatel zaměstnancům nebo jejich zástupcům sděluje, tedy jednoznačné sdělení stavu oznamované skutečnosti, a to v dostatečném předstihu, aby zaměstnanci mohli poskytnuté údaje posoudit a vyjádřit své stanovisko před uskutečněním opatření. Projednáním se rozumí nejdříve poskytnutí nezbytných údajů, seznámení s představou předkladatele, diskuze se zástupci zaměstnavatelů a hledání kompromisního stanoviska, a to před učiněním rozhodnutí, přičemž zaměstnanci mají při projednání právo obdržet na své stanovisko odvodněnou odpověď. V této souvislosti je předmětem častých dotazů, jak postupovat a co se stane v případě, kdy při projednávání není dosažena shoda. Nedojde-li ke shodě, platí vůle zaměstnavatele, pokud prokazatelně splní veškeré zákonné povinnosti. Zaměstnavatel má tedy při projednání poslední slovo a nemusí tak odlišnou vůli zaměstnanců či jejich zástupců reflektovat buď vůbec, nebo se jí může nechat inspirovat pouze částečně. To samozřejmě koresponduje s výše uvedenou zásadou, že za zajištění veškeré BOZP na pracovišti odpovídá zaměstnavatel.

Úvodem jsme si stručně zopakovali základní povinnosti zaměstnavatele v oblasti BOZP a připomněli, že i zaměstnanec má právo podílet se na vytváření pracovních podmínek, které zajišťují zaměstnancům bezpečný výkon práce tím, že zaměstnavatel musí předem s ním veškerá opatření, která zamýšlí v této oblasti realizovat, předem projednat, tj. vyslechnout i názor zaměstnance.

Vzhledem k tomu, že se často setkáváme s názorem, že „dog-friendly kultura“ prospívá pracovní atmosféře a že zaměstnanci jsou spokojenější, což se projevuje i v kvalitě a výsledcích práce zaměstnanců, položme si otázku, jaké povinnosti má zaměstnavatel a zaměstnanec – majitel psa na straně jedné a na straně druhé – jaká práva mají zaměstnanci na pracovišti, kteří s pejskem přijdou do styku.

Předně si musíme znovu zopakovat (to co bylo úvodem zdůrazněno jako základní zásada celé BOZP), že za BOZP výhradně a pouze odpovídá zaměstnavatel a že péče o BOZP je povinností jednotlivých vedoucích zaměstnanců, kteří ji zajišťují na svých pracovištích.

Zákoník práce, ani na něj navazují předpisy v oblasti BOZP se k otázce přítomnosti psů (či jiných zvířat) na pracovišti ani z hlediska BOZP nevyjadřují. Důvodem je, že je to zcela nový problém, který je v praxi až do nedávné doby neřešil. Podle statistiky se počet psů v domácnostech značně rozšířil v období pandemie covid-19, kdy řada lidí pracovala z domova a trpěla sociální izolací. Statistika z Německa uváděla v roce 2000 kolem 5 milionů psů, a v roce 2023 již více než dvakrát tolik. V České republice je evidováno 4 miliony psů. Tak se psi stali součástí pracoviště homeworkera a následně se zvýšil zájem zaměstnanců o možnost mít svého mazlíčka i na pracovišti zaměstnavatele.

Jedinou výjimkou vyjadřující se k otázce zvířat na pracovišti je základní hygienický předpis – zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a jeho prováděcí vyhláška č. 137/2004 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných. Zákon o ochraně veřejného zdraví stanoví v souvislosti s povinnostmi osob vykonávajících tzv. činnosti epidemiologicky závažné, že tato osoba je povinna uplatňovat při pracovní činnosti znalosti nutné k ochraně veřejného zdraví a dodržovat zásady osobní a provozní hygieny v rozsahu upraveném v prováděcím právním předpise. Z vyhlášky se poté dozvíme, že pro výrobu kosmetických prostředků, holičství, kadeřnictví, pedikúru, manikúru, kosmetické služby, masérské služby, pro provozování živnosti, při níž je porušována integrita kůže, a živnosti, při které se používají k péči o tělo speciální přístroje (například solária, myostimulátory) patří mezi zásady provozní hygieny povinnost zamezit vstup nepovolaných osob a zvířat do zázemí provozovny s výjimkou vodicího psa nevidomé osoby a psa speciálně vycvičeného pro doprovod osoby s těžkým zdravotním postižením.

To znamená, že osoby vykonávající tzv. činnosti epidemiologicky závažné nesmí připustit přítomnost zvířat ve své provozovně. V daném případě je lhostejno, zda by se jednalo o zvíře osoby provozující tuto epidemiologicky závažnou činnost (např. kadeřníka) či zda o zvíře zákazníka.

Na webových stránkách Ministerstva zdravotnictví ČR můžeme dohledat vor Provozního řádu kadeřnictví a holičství, kde se výslovně uvádí:

Druhou drobnou zmínku v naší legislativě o přítomnosti psů na pracovišti je zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotnických službách. Ten naopak dává pacientům se smyslovým nebo tělesným postižením, kteří využívají psa se speciálním výcvikem (vodícím psům a asistenčním psům) právo (s ohledem na jejich aktuální zdravotní stav) na doprovod a přítomnost psa u sebe ve zdravotnickém zařízení, a to způsobem stanoveným vnitřním řádem tak, aby nebyla porušována práva ostatních pacientů.

V České republice mají asistenční a vodící psi v praxi právo vstoupit do většiny veřejných prostor, včetně restaurací, obchodů, zdravotnických zařízení, škol a prostředků hromadné dopravy, i když to legislativně nikde upraveno není. Tito psi by měli být jasně označeni vestičkou a jejich majitelé by měli mít průkazku potvrzující, že pes splňuje standardy výcviku. Asistenční psi nemají povinnost nosit náhubek, protože musí být schopni například podávat věci ze země. Česká však zatím neobsahuje ani jasnou definici ani jednotné označení asistenčních psů, natož jasnou právní úpravu jejich vstupu do různých objektů.

Jediným vodítkem pro zaměstnavatele při řešení otázky, zda prohlásit pracoviště za dog friendly office či naopak přítomnost psů, resp. veškerých zvířat na pracovišti, může být snad stanovisko Státního úřadu inspekce práce (dostupné na www.suip.cz a www.bozp.info). V něm se zdůrazňuje, že zaměstnavatel může na jedné straně zakázat vstup jakémukoliv zvířeti od zaměstnance na pracoviště, ale také může naopak tento vstup povolit a že právní předpisy České republiky v oblasti bezpečnosti práce nezavazují zaměstnavatele k tomu, aby umožnil zvířatům vstup na pracoviště. Na druhou stranu mu však ani nezakazují povolit zvířatům vstup na jeho pracoviště. Je tedy výslovně na uvážení zaměstnavatele, zda zvířata na pracovišti povolí, či nikoliv. Rozhodnutí o povolení či nepovolení zvířete na pracovišti by mělo být zpravidla obsaženo v interním dokumentu zaměstnavatele – interní směrnici, případně v pracovním řádu. Pokud zaměstnavatel o této otázce nerozhodl, je Státní úřad inspekce práce toho názoru, že si zaměstnanec může vzít zvíře s sebou do práce (vycházíme ze zásady, že co není zakázáno, je povoleno).

Můžeme tedy učinit malý závěr, že zaměstnavateli (s výše uvedenou výjimkou činností epidemiologicky závažných) žádná při řešení otázky psa na pracovišti nepomůže a že – jak jsme uvedli úvodem – za BOZP na pracovišti odpovídá sám a že si tuto otázku musí podle vlastních podmínek pracoviště vyřešit sám a pokud si ji nevyřeší – jak uvádí SÚIP – bude případná kontrola vycházet z toho, že zaměstnavatel přítomnost psů toleruje a umožňuje. Nutno i připomenout, že když zaměstnavatel bude tolerovat jednomu zaměstnanci psa na pracovišti, že druhý den si tam druhý zaměstnanec může přinést kočičku a třetí třeba hada. Proto zaměstnavatel nesmí tuto „módní“ otázku BOZP podceňovat a musí stanovit jasná pravidla.

Víme z ciziny, konkrétně z Německa, že tam zaměstnavatelé již otázku přítomnosti pejska na pracovišti pravidelně řeší jako nedílnou součást BOZP, protože je to také otázka úhrady případné vzniklé škody. V Berlíně, Hamburku, Dolním Sasku, Sasku-Anhaltsku, Šlesvicku-Holštýnsku a Durynsku musí majitelé psů uzavřít pojištění odpovědnosti (za škody způsobené zvířetem). V jiných spolkových zemích můžou zaměstnavatelé uzavření tohoto pojištění vyžadovat.

Úvodem jsme zdůraznili, že dog-friendly kultura často pomáhá firmám jako benefit při náboru nových zaměstnanců.

Uvádí se však také, že mnoho studií prokázalo, že hodný a nekonfliktní pes na pracovišti pomáhá zlepšovat pracovní produktivitu. A to nejen u svého majitele, který není ve stresu, že musí jít brzo domů vyvenčit svého pejska, ale i u kolegů, kteří psa berou jako příjemné zpestření kanceláře a mají tak větší „chuť“ do práce a že malé pomazlení se psem během chvilky dokáže snížit pracovní stres.

Dokonce i přítomnost psa například na schůzce s klientem pomáhá ke zlepšení atmosféry jako tzv. ice breaker. Navíc dog-friendly kultura pomáhá firmám jako benefit při náboru nových zaměstnanců.

Psi na pracovišti jsou povolováni zejména v kancelářských a administrativních odvětvích, kde jejich přítomnost může pozitivně ovlivnit pracovní atmosféru a image firmy. Zaměstnavatelé v těchto oblastech často umožňují přinášet psy do práce, protože to podporuje otevřenost, zlepšuje náladu zaměstnanců i zákazníků a pomáhá budovat příjemné vztahy. Typicky se jedná o firmy s flexibilní kulturou, například v IT, marketingu, kreativních oborech nebo startupech.

Velmi často je však také běžné, že zaměstnavatel nevlastní nemovitost, ve které zaměstnanec vykonává práci. Zaměstnavatel si například pronajímá pouze budovu nebo její část. V takovém případě může být již v nájemní smlouvě mezi pronajímatelem na jedné straně a zaměstnavatelem jako nájemcem na straně druhé stanoveno, že platí zákaz vstupu zvířat do předmětné budovy. Takový zaměstnavatel pak má otázku dog-friendly office vyřešenou.

Zaměstnavatel, který však může povolit dog-friendly office musí – aby se předešlo možným konfliktům – jasně stanovit práva a povinnosti všech zúčastněných stran.

Pravidla pro přítomnost zvířat na pracovišti by měla být stanovena zaměstnavatelem a popsána v pracovním řádu nebo obdobném dokumentu. Mezi hlavní pravidla patří:

Rizika pro BOZP spojená s přítomností zvířat na pracovišti zahrnují několik aspektů:

Proto je důležité provést hodnocení rizik, stanovit jasná pravidla pro přítomnost zvířat, zajistit hygienu a bezpečnost a seznámit s těmito opatřeními všechny zaměstnance. Povolení zvířat na pracovišti totiž přináší pro zaměstnavatele větší starosti, pokud jde o dodržení hygienických požadavků na pracovišti a také o dodržení BOZP. Agresivní zvířata by na pracovišti neměla být vůbec povolena.

Výše jsme zdůrazňovali, jak důležité je pro správné zajištění BOZP na pracovišti informovat zaměstnance o zamýšlených opatřeních a hlavně s nimi zásadní otázky BOZP konzultovat.

A to také musí být základem pro rozhodnutí, zda zaměstnavatel připustí přítomnost pejsků na pracovišti či nikoli. Zaměstnavatel musí otázku přítomnosti pejsků na pracovišti konzultovat s ostatními spoluzaměstnanci, zejména zaměstnanci, kteří pejsky nevlastní. Onemocnění, které se přenášejí ze zvířat na člověka, se nazývají zoonózy. Tyto nemoci mohou být i více závažná až smrtelná. Je tedy třeba zjistit, zda někteří zaměstnanci nemají alergii na psí chlupy nebo netrpí strachem ze zvířat. Zaměstnavatel tedy musí konzultovat s ostatními spoluzaměstnanci, zda jím nebude vadit přítomnost pejsků na pracovišti. Pokud přítomnost pejska na pracovišti připustí, musí však zásadně trvat na tom, že pes má očkovací průkaz a že je očkován zejména proto vzteklině.

Další zásadní otázkou, kterou musí zaměstnavatel si předem ověřit od zaměstnanců – majitelů psa je o jaká plemena se bude jednat. Pro přítomnost psa na pracovišti jsou vhodná plemena, která jsou klidná, přátelská a dobře snášejí společnost lidí i jiných zvířat. Ideální jsou například labradoři, zlatí retrívři, kokršpanělé nebo bíglovéprotože jsou obvykle vyrovnaní, nenároční na pohyb a mají přátelskou povahu. Důležité je také, aby pes byl dobře vychovaný, socializovaný a zvyklý na prostředí kanceláře, aby nerušil pracovní atmosféru. Menší plemena jako francouzský buldoček nebo kavalír king charles španěl mohou být také vhodná, pokud kancelář není příliš hlučná a pes není příliš aktivní.

Samozřejmě vždy se jedná především o individualitu daného pejska, jak je vycvičený, jak dobře snáší jiné psy či kolektiv lidí, který nezná. Pokud má zaměstnanec například bojové plemeno nebo příliš velkého psa, tak by to mohl být problém u kolegů z psychologického hlediska (i když má pejska dokonale vycvičeného). Dále nemusejí být vhodná zvířata, která příliš línají nebo jsou hyperaktivní a nedokážou několik hodin pouze ležet.

Jak jsme uvedli výše, u nás není přítomnost zvířat na pracovišti řešena legislativně, natož aby se jí zabývaly soudy. V Německu ji soudy řešily a konkrétně Krajský soud v Düsseldorfu rozhodl takto: „ Jednalo se o případ, kdy zaměstnanec vodil svého psa do kanceláře roky a najednou se však pes začal chovat agresivně a vrčel na kolegy. Šéf proto rozhodl, že bude pejsek zůstávat doma. Zaměstnanec na něj sice podal žalobu, ale u soudu prohrál. Rozhodujícím faktorem při verdiktu byl strach ostatních spoluzaměstnanců.

Z toho pro nás plyne jedno malé – nicméně zásadní – poučení. Jak jsme si zdůraznili hned úvodem, péče o BOZP uložená zaměstnavateli je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení. Proto – i když by např. zaměstnavatel interním směrnicí povolil vstup pejsků na pracoviště – může vedoucí určitému konkrétnímu zaměstnanci zakázat vstup „jeho“ pejska na pracoviště, z důvodu, že jeho přítomnost ohrožuje BOZP na pracovišti. V případě sporu by pak musel rozhodnout soud a zaměstnavatel by nesl důkazní břemeno, z jakých důvodů tak dotyčný vedoucí zaměstnanec rozhodl.

Při vlastním rozhodování musí ale zaměstnavatel z praktického hlediska vzít v úvahu různé faktory, jako je velikost kanceláří, podlahové krytiny, možnost venčení v okolí kanceláří a další a hlavně – kolik pejsků bude pobývat v jedné kanceláři.

V praxi bude asi vždy jako první kladena otázka – jak to bude s případnou odpovědností za škodu. Ani tato otázka v souvislosti s přítomností pejska na pracovišti dosud u nás řešena nebyla. Zákoníkem práci si v tomto směru pomoci nemůžeme. Pes není zaměstnanec a není zde žádný vztah zaměstnavatel – zaměstnanec.

Musíme se tedy podívat na právní úpravu odškodnění a odpovědnosti za škodu podle občanského zákoníku. Tato právní úprava vychází z principu, že zvíře není věc, ale živý tvor, který je schopen vlastního chování, jež nelze vždy zcela předvídat. Proto nese odpovědnost za jeho chování člověk, který zvíře vlastní nebo jej má ve své moci. Zpravidla se tedy jedná o jeho vlastníka. Zákon ovšem pamatuje i na situace, kdy zvíře vlastníka dočasně „změní“. V případě pejska na pracovišti by se jednalo o klasickou situaci, kdy vlastník psa je povolán na poradu k řediteli a svěří pejska do péče kolegy. Ten pak po tuto dobu hlídání nese za něj odpovědnost.

Odpovědnost za škodu způsobenou zvířetem je objektivní, není závislá na zavinění. To znamená, že nezáleží na tom, zda vlastník nebo osoba, která má právě zvíře u sebe udělali chybu, zda něco zavinili či nikoliv – odpovídají vždy, i tehdy, když učinili veškerá rozumná opatření, aby škodě zabránili, aby škodě zabránili. Zákon tak stanovuje solidární povinnost k náhradě újmy mezi vlastníkem a tímto faktickým držitelem zvířete.

Výše uvedená přísná odpovědnost za škodu způsobenou zvířete je částečně zmírněna u některých skupin zvířat. Nový občanský zákoník uvádí, že slouží-li domácí zvíře vlastníku k výkonu povolání (např. hlídací pes) či k jiné výdělečné činnosti (např. krávy na mléko) nebo k obživě (např. slepice chovaná pro vajíčka), anebo slouží-li jako pomocník pro osobu se zdravotním postižením (např. vodicí pes), zprostí se vlastník povinnosti k náhradě, prokáže-li, že při dozoru nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost, anebo že by škoda vznikla i při vynaložení potřebné pečlivosti. Za týchž podmínek se povinnosti k náhradě zprostí i ten, komu vlastník zvíře svěřil.

Škoda způsobená pejskem na pracovišti by se však řešila podle zásady § 2933 OZ – způsobí-li škodu zvíře, nahradí ji jeho vlastník, ať již bylo pod jeho dohledem nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil. To bude platit v případě, když by pejsek způsobil na pracovišti škodu (něco převrhl, rozbil apod.), tedy způsobil zaměstnavateli škodu na majetku, stejně tak jako v případě poškození zdraví např. spoluzaměstnance.

Pokud dojde k pokousání psem, je nutné okamžitě vyhledat lékařskou pomoc, i když se poranění zdá být drobné. Majitel psa má povinnost nechat psa vyšetřit veterinářem kvůli vyloučení vztekliny, a to do 24 hodin po incidentu, s následnou kontrolou po pěti dnech.

Výše jsme si pouze uvedli, že němečtí zaměstnavatelé vyžadují od zaměstnanců uzavření pojistky o odpovědnosti za škodu. A to nás vede k závěru – zaměstnavatel by neměl připustit přítomnost pejska na pracovišti, pokud zaměstnanec neprokáže, že pes má očkovací průkaz a že zaměstnanec (majitel psa) má uzavřenou pojistku odpovědnosti za škodu způsobenou zvířetem. Můžeme se inspirovat jinou v pracovněprávních vztazích běžnou situací. Zaměstnavatelé často vysálají zaměstnance na pracovní cesty a ti používají vlastní osobní automobily. Zaměstnavatelé však mají právo a povinnost určit podmínky, za kterých zaměstnanec pracovní cestu absolvuje, si pravidelně stanoví podmínku – na pracovní cestu můžete jet vlastní automobilem, pokud máte uzavřenou pojistku, jinak musíte použít MHD. Obdobně by se tedy měl zaměstnavatel chovat i v případě, kdy zavede dog friendly office.