Vzor: Pracovní smlouva

Vztah k právním předpisům

• § 33 - 36 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce

Ustanovení a předpisy související

• § 20 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce
• § 35 odst.1 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

Pojmové znaky

 Smlouva, zaměstnavatel, zaměstnanec, vznik pracovního poměru

Základní pojmy

Pracovní smlouva - dvoustranné právní jednání obsahující souhlasný projev vůle budoucího zaměstnance a zaměstnavatele uzavřít pracovní poměr.

Zaměstnavatel - právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává fyzické osoby v pracovněprávních vztazích, a pokud to stanoví zákon, též v obdobných vztazích.

Zaměstnanec - fyzická osoba, která má pracovněprávní způsobilost, tj. dosáhla již věku 15 let a skončila povinnou školní docházku.

Náležitosti

1. druh práce, na který je zaměstnanec přijímán,
2. místo nebo místa výkonu práce (obec a organizační jednotka nebo jinak určené místo),
3. den nástupu do práce
4. pravidelné pracoviště, je-li místo výkonu práce sjednáno šířeji než jedna obec)

V pracovní smlouvě lze dohodnout i další náležitosti, na kterých mají smluvní strany zájem, (např. mzdu, zkušební dobu, dobu trvání pracovního poměru, kratší pracovní dobu či jinou úpravu pracovní doby). Pracovní smlouva je uzavřena, jakmile se smluvní strany shodly na celém jejím obsahu.

Specifika

Pracovní smlouva je nejtypičtějším právním jednáním, které vede ke vzniku pracovního poměru. Před jejím uzavřením je zaměstnavatel povinen seznámit zaměstnance s jeho právy a povinnostmi, které by pro něho z pracovní smlouvy vyplynuly, s pracovními a mzdovými podmínkami, za nichž má práci konat a s povinnostmi, které vyplývají ze zvláštních právních předpisů vztahujících se k práci, kterou by měl zaměstnanec vykonávat. Nesplnění této povinnosti však nemá vliv na platnost pracovní smlouvy.

Zákon rozlišuje jednak podstatné (esenciální) náležitosti (druh práce, místo výkonu práce a den nástupu do práce), bez jejichž sjednání by pracovní smlouva vůbec nevznikla, a další náležitosti pracovní smlouvy. Dohodnutý druh práce je významný proto, že pouze práci tohoto druhu je zaměstnanec zásadně povinen vykonávat. Konat práce jiného druhu má povinnost pouze výjimečně, v případech uvedených výslovně v zákoníku práce (§ 41 - převedení na jinou práci). Šíře vymezení sjednaného druhu práce má vliv na dispoziční právo zaměstnavatele (tj. čím obecnější, tím větší možnost disponovat se zaměstnancem). Pokud by však obecnost vymezení dosáhla takového stupně, že by nebylo zřejmé, jaký druh práce má zaměstnanec vykonávat (např. "dělník", "zaměstnanec", práce podle potřeb zaměstnavatele, výkon pomocných prací), způsobilo by to neplatnost pracovní smlouvy.

Není-li v pracovní smlouvě sjednáno pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad, je pravidelným pracovištěm místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. V pracovní smlouvě však může být sjednáno více než jedno místo výkonu práce. Praktické je to zejména u určitých profesí, (např. stavbařů, montérů, geodetů, kontrolorů, dealerů apod.) nebo může být místo výkonu práce sjednáno pro větší územní jednotku než obec (Středočeský kraj, Česká republika). V tom případě, je-li místo výkonu práce sjednáno šířeji, považuje se za pravidelné pracoviště obec, ve které nejčastěji začínají pracovní cesty zaměstnance.

Dnem sjednaným jako den nástupu do práce vzniká pracovní poměr, a to i v případech, kdy zaměstnanec v tento den nenastoupil, protože mu v tom bránila překážka v práci (např. pracovní neschopnost či úraz, k němuž došlo cestou do zaměstnání). Pokud se však do týdne zaměstnavatel o této překážce nedozví, má právo od smlouvy odstoupit. Odstoupení musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží, a pracovní smlouva se jím od počátku ruší. Od pracovní smlouvy je však možné odstoupit jen dokud zaměstnanec nenastoupil do práce.

U vedoucích zaměstnanců na určitých vedoucích místech se pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou, v níž může být s vedoucím zaměstnancem dohodnuta možnost odvolání z pracovního místa, je-li zároveň dohodnuto, že se vedoucí zaměstnanec může tohoto místa vzdát.

Těmito vedoucími místy jsou místa:

1. v přímé řídící působnosti
   1. statutárního orgánu, je-li zaměstnavatelem právnická osoba,
   2. zaměstnavatele, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba,
2. v přímé řídící působnosti vedoucího zaměstnance přímo podřízeného
   1. statutárnímu orgánu, je-li zaměstnavatelem právnická osoba,
   2. zaměstnavateli, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba za podmínky, že tomuto vedoucímu zaměstnanci je podřízen další vedoucí zaměstnanec.

Forma

Pracovní smlouvu je zaměstnavatel povinen uzavřít písemně. Pokud by písemná forma dodržena nebyla, není možné se neplatnosti z důvodu nedodržení požadované formy dovolat, pokud už bylo započato s plněním (zaměstnanec začal dohodnutou práci vykonávat).

Poznámky

• Den nástupu do práce, kdy vzniká pracovní poměr, má být v pracovní smlouvě uváděn bez ohledu na to, že jde např. o státní svátek, na který zaměstnanec nemá stanovenou směnu (např. 1.leden nebo 1.květen) a fakticky nastupuje až den následující.
• Někdy se v pracovní smlouvě vyskytují ujednání, kterými se zaměstnanec předem vzdává svých práv (např. závazek, že nebude čerpat pracovní volno na ošetřování člena rodiny, že nebude požadovat náhradu za škodu na odložených věcech, za které zaměstnavatel podle svého prohlášení neručí apod.) K takovým ujednáním se nepřihlíží a zaměstnance nezavazují; nemají však vliv na platnost pracovní smlouvy jako takové.

Literatura a judikatura

 Doporučená literatura:

• Bělina, M. a kol., Pracovní právo, C.H.Beck, Praha 2012
• Vysokajová, M., Změny pracovněprávních předpisů od 1.1.2012, Právní fórum 3,4/2012
• Chládková, A,, Bukovjan, P., Personalistika, Praha, Wolters Kluwer 2012
• Tomek, M., Pracovní smlouva, Právní rádce, 2009, č.9

Doporučená judikatura:

• NS 21 Cdo 11/98
• NS 21 Cdo 214/2001 
• NS 21 Cdo 811/2002 
• NS 21 Cdo 2287/2002 
• NS 21 Cdo 2287/2004 
• NS 21 Cdo 2542/2004 
• NS 21 Cdo 2815/2005 
• NS 21 Cdo 2858/2007 
• NS 21 Cdo 2282/2007 
• NS 21 Cdo 1272/2012