Výkladová stanoviska AKV (XXXII.)

Dle ustanovení § 317 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“ nebo „zákoník práce“), v případě, že podle jiného zákona, a to na nezbytně nutnou dobu, pokud to povaha vykonávané práce umožňuje a za podmínky, že . V této souvislosti je zaměstnanec povinen na výzvu zaměstnavatele bez zbytečného odkladu písemně určit místo, na které mu zaměstnavatel práci na dálku může nařídit, nebo sdělit, že nemá k dispozici žádné místo způsobilé k výkonu práce na dálku.

Pokud budou výše popsané podmínky splněny a , přísluší mu v takovém případě dle ustanovení § 190a odst. 1 písm. b) ZP, nebo jen „teoretická“ dle ustanovení § 190a odst. 1 písm. a) ZP?

nikoliv na základě písemné dohody se zaměstnavatelem dle ustanovení § 317 odst. 1 ZP, ale za podmínek uvedených ve třetím odstavci téhož paragrafu, k úhradě nákladů, které mu při výkonu takové práce vzniknou. Podle Kolegia se i v tomto případě uplatní obecný princip dle ustanovení § 190a odst. 1 písm. a) ZP, totiž že .