18/1984 Sb. o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Spolkovou republikou Německa o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku

Schválený:
18/1984 Sb.
VYHLÁŠKA
ze dne 9. prosince 1983
o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Spolkovou republikou Německa o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku
Změna: 32/2020 Sb.m.s.
Dne 19. prosince 1980 byla v Praze podepsána Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Spolkovou republikou Německa o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku.
Se Smlouvu vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident Československé socialistické republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Bonnu dne 18. října 1983.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 29 odstavce 2 dnem 17. listopadu 1983.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
Ing. Chňoupek v.r.
SMLOUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Spolkovou republikou Německa o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku
Československá socialistická republika a Spolková republika Německa,
zamýšlejíce vylučovat dvojí zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku, a to aniž by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze daňové úniky či prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím uspořádání, která se nazývají "treaty-shopping" a která jsou zacílena na získání úlev stanovených ve Smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),
dohodly se takto:
Čl.1
Osoby, na které se smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo v obou smluvních státech.
Čl.2
Daně, na které se smlouva vztahuje
(1) Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku, vybírané v některém z obou smluvních států, ať je způsob vybírání jakýkoli.
(2) Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně, vybírané z celkového příjmu, z veškerého majetku, nebo z části příjmu nebo majetku, včetně daní ze zisku ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní z objemu mezd a daní z přírůstku hodnoty.
(3) Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou zejména
a) ve Spolkové republice Německa:
daň z příjmu (die Einkommensteuer),
daň právnických osob včetně doplňkové dávky k dani právnických osob (dle Kuerperschaftsteuer einschliesslich der Erganugsabsabe zur Kuerperschaftsteuer),
daň z majetku (die Vermogensteuer),
pozemková daň (die Grundsteuer) a
živnostenská daň (die Gewerbesteuer);
b) v Československé socialistické republice;
odvod ze zisku a daň ze zisku,
daň ze mzdy,
daň z příjmů z literární a umělecké činnosti,
daň zemědělská,
daň z příjmů obyvatelstva,
daň domovní a
odvod z jmění.
(4) Ustanovení této smlouvy o zdanění příjmu nebo majetku platí přiměřeně pro živnostenskou daň, vyměřovanou nikoli podle příjmu nebo majetku, která se vybírá ve Spolkové republice Německa.
(5) Tato smlouva se bude vztahovat také na všechny totožné nebo obdobné daně, které budou v budoucnu vybírány vedle současných daní nebo místo nich. Příslušné úřady smluvních států si na konci každého roku podle potřeby sdělí změny, které byly provedeny v jejich daňových zákonech.
Čl.3
Všeobecné definice
(1) Ve smyslu této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) Výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují podle souvislosti Spolkovou republiku Německa nebo Československou socialistickou republiku.
b) Výraz "osoba" zahrnuje fyzické osoby a společnosti.
c) Výraz "společnost" označuje právnické osoby nebo nositele práv považované pro účely zdanění za právnické osoby.
d) Výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního státu" označují podnik provozovaný osobou mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, případně podnik provozovaný osobou mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě.
e) Výraz "příslušný úřad" označuje v případě Spolkové republiky Německa spolkového ministra financí a v případě Československé socialistické republiky ministra financí Československé socialistické republiky nebo jeho zmocněného zástupce.
(2) Každý výraz, který není jinak definován, má pro aplikaci této smlouvy smluvním státem význam, který je mu určen právními předpisy tohoto státu, které upravují daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Čl.4
Daňový domicil
(1) Výraz "osoba mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě" označuje ve smyslu této smlouvy osobu, která je podrobena zdanění podle právních předpisů tohoto státu z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení, nebo jiného podobného kritéria.
(2) Jestliže fyzická osoba má podle ustanovení odstavce 1 bydliště v obou smluvních státech, postupuje se takto:
a) Předpokládá se, že tato osoba má bydliště v tom smluvním státě, ve kterém má stálý být. Jestliže má stálý byt v obou smluvních státech, předpokládá se, že má bydliště v tom smluvním státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy.
b) Jestliže nemůže být určeno, ke kterému smluvnímu státu má tato osoba užší osobní a hospodářské vztahy, nebo jestliže nemá stálý byt v žádném smluvním státě, předpokládá se, že má bydliště v tom smluvním státě, ve kterém se obvykle zdržuje.
(3) Jestliže osoba jiná než osoba fyzická má podle ustanovení odstavce 1 sídlo v obou smluvních státech, předpokládá se, že má sídlo v tom smluvním státě, v němž je místo jejího skutečného vedení.
Čl.5
Stálá provozovna
(1) Výraz "stálá provozovna" označuje ve smyslu této smlouvy trvalé zařízení pro podnikání, v němž podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.
(2) Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení,
b) závod,
c) kancelář,
d) továrnu,
e) dílnu,
f) důl, lom nebo jiné místo, kde se těží přírodní zdroje,
g) staveniště nebo montáž, které trvají déle než 12 měsíců.
(3) Za stálou provozovnu se nepovažuje:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo k dodání zboží patřícího podniku,
b) zásoba zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání,
c) zásoba zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem,
d) trvalé zařízení sloužící podnikání, které je využíváno pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik,
e) trvalé zařízení sloužící podnikání, které je využíváno pro podnik pouze za účelem reklamy, poskytování informací, vědeckých rešerší nebo podobných činností, které mají přípravný nebo pomocný charakter.
(4) Osoba jednající v jednom smluvní státě za podnik druhého smluvního státu - jiná než nezávislý zástupce ve smyslu odstavce 5 - se považuje za stálou provozovnu v prvně jmenovaném státě, jestliže je vybavena plnou mocí, která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku a kterou v tomto státě obvykle využívá, pokud její činnost není omezena na nákupy zboží pro podnik.
(5) Nepředpokládá se, že podnik jednoho smluvního státu má stálou provozovnu v druhém smluvním státě jenom proto, že tam vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.
(6) Skutečnost, že společnost, která má sídlo v jednom smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která má sídlo v druhém smluvním státě, nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnosti (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
(1) Příjmy z nemovitého majetku mohou být zdaněny ve smluvním státě, v němž je takový majetek umístěn.
(2) Výraz "nemovitý majetek" je definován ve shodě s právem toho smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Tento výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář zemědělských a lesních hospodářství, práva, na která se použijí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivá nebo pevná plnění, placená za těžení nebo za právo na těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů. Lodi, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
(3) Ustanovení odstavce 1 se použije na příjmy z přímého užívání, nájmu, pachtu a každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
(4) Ustanovení odstavců 1 a 3 se použijí také na příjmy z nemovitého majetku podniku a na příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu svobodného povolání.
Čl.7
Zisky podniků
(1) Zisky podniku jednoho smluvního státu mohou být zdaněny jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
(2) Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala totožné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
(3) Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady, vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou včetně výloh, ať vznikly ve státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna či jinde.
(4) Pokud je v některém smluvním státě obvyklé určovat zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nevylučuje ustanovení odstavce 2, aby tento smluvní stát určil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením. Způsob použitého rozdělení zisků musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami, stanovenými v tomto článku.
(5) Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
(6) Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro aplikaci předchozích odstavců vypočítají každý rok podle téže metody, pokud neexistují dodatečné důvody pro jiný postup.
(7) Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Čl.8
Lodní a letecká doprava
(1) Zisky plynoucí z provozování námořních lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě mohou být zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém je místo skutečného vedení podniku.
(2) Zisky z provozování člunů používaných ve vnitrozemské plavbě mohou být zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém je místo skutečného vedení podniku.
(3) Jestliže místo skutečného vedení podniku námořní nebo vnitrozemské plavby je na palubě lodi nebo člunu, považuje se za umístěné ve smluvním státě, ve kterém je domovský přístav této lodi nebo tohoto člunu, nebo není-li domovský přístav, ve smluvním státě, ve kterém má provozovatel lodi nebo člunu bydliště či sídlo.
(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se použijí přiměřeně na účasti podniku námořní nebo vnitrozemské plavby nebo letecké dopravy na poolu, společném provozu, nebo na jiném mezinárodním provozním sdružení.
Čl.9
Sdružené podniky
(1) Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na vedení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu,
a jestliže v těchto případech byly mezi oběma podniky v jejich obchodních nebo finančních vztazích sjednány nebo jim uloženy podmínky, které se liší od podmínek, které by byl sjednány mezi podniky nezávislými, mohou být do zisků tohoto podniku včleněny a přiměřeně zdaněny zisky, které bez těchto podmínek by byly docíleny jedním z podniků, které však vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly.
(2) Jestliže zisk, ze kterého byl podnik jednoho smluvního státu zdaněn v tomto státě, byl podle ustanovení odstavce 1 zahrnut do zisku podniku druhého smluvního státu a přiměřeně zdaněn a jestliže zisk takto zahrnutý je ziskem, který by byl docílen tímto podnikem tohoto druhého smluvního státu, kdyby podmínky sjednané mezi oběma podniky byly totožné s podmínkami, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, provede prvně zmíněný stát přiměřenou opravu takto zahrnutého zisku, aby bylo vyloučeno dvojí zdanění. Tato oprava se provede s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy s ohledem na druh příjmu a bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tímto účelem poradí.
Čl.10
Dividendy
(1) Dividendy vyplácené společností, která má sídlo v jednom smluvním státě, osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
(2) Tyto dividendy však mohou být zdaněny ve smluvním státě, v němž má sídlo společnost, která je vyplácí, a to podle zákonů tohoto státu. Daň takto stanovená však nesmí přesáhnout:
a) 5 % hrubé částky dividend, jestliže příjemce je společností, která vlastní přímo nejméně 25 % jmění společnosti vyplácející dividendy;
b) 15 % hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
(3) Pokud sazba daně ze zisku společností je v některém smluvním státě nižší pro rozdělené zisky než pro nerozdělené zisky, a jestliže rozdíl činí 20 % nebo více, může daň, která se vybírá v tomto státě z dividend, činit odchylně od ustanovení odstavce 2 25 % hrubé částky dividend s připočtením doplňkové dávky, jestliže dividendy pocházejí od společnosti, která má v tomto smluvním státě sídlo, a jsou pobírány společností, která má sídlo v druhém smluvním státě, a jestliže této společnosti samotné nebo společně s jinými osobami, jimiž je ovládána, nebo které jsou s ní společně ovládány, patří přímo nebo nepřímo nejméně 25 % podílů spojených s hlasovacím právem společnosti mající sídlo v prvně zmíněném státě.
(4) Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjem z akcií, požívacích práv nebo požitkových listů, kuksů, podílů na zisku, nebo jiných práv - s výjimkou pohledávek - s účastí na zisku a příjem z jiných podílů na společnosti, který je podle daňových předpisů státu, ve kterém má sídlo společnost, která vyplácí dividendy, postaven na roveň příjmu z akcií, včetně příjmu tichého společníka z účasti na živnosti, příjmu z obligací nebo půjček spojených s účastí na zisku, a včetně výplat na podílové listy společnosti pro ukládání kapitálu (investmentfonds).
(5) Ustanovení odstavců 1 až 3 se nepoužijí, jestliže příjemce dividend mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, má v druhém smluvním státě, v němž má sídlo společnost vyplácející dividendy, stálou provozovnu a jestliže účast, na jejímž základě se dividendy vyplácejí, skutečně patří k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
(6) Jestliže společnost mající sídlo v jednom smluvním státě dosahuje zisky nebo příjem z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát vybrat žádnou daň z dividend, vyplácených touto společností osobám, které nemají bydliště či sídlo v tomto druhém státě, ani podrobit zisky společnosti dani z nerozdělených zisků, ani když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmu docílených v tomto druhém státě.
Čl.11
Úroky
(1) Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě mohou být zdaněny pouze v tomto druhém státě.
(2) Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjem z veřejných půjček, z dlužních úpisů, i když jsou zajištěny zástavním právem na nemovitosti nebo poskytují právo na účast na zisku, a z pohledávek jakékoli povahy, jakož i všechny jiné příjmy, které jsou podle daňových předpisů státu, ve kterém je jejich zdroj, postaveny na roveň příjmu z půjček.
(3) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže příjemce úroků, který má bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, má v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, stálou provozovnu a jestliže pohledávky, ze kterých jsou úroky placeny, skutečně patří k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
(4) Jestliže částka placených úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce, ze které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi dlužníkem a věřitelem nebo mezi oběma a třetí osobou částku, kterou by byl smluvil dlužník s věřitelem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka úroků, která ji přesahuje, může být v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu a podle jiných ustanovení této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
(1) Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a placené osobě, která má bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
(2) Tyto licenční poplatky mohou však být zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak daň nesmí překročit 5 % hrubé částky licenčních poplatků.
(3) Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platy jakéhokoli druhu, placené za užití nebo za právo na užití autorských práv k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému včetně kinematografických filmů, patentů, ochranných známek, návrhů nebo modelů, plánů, tajných vzorců nebo postup, nebo za užití nebo za právo na užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.
(4) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže příjemce licenčních poplatků mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě má v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, stálou provozovnu a jestliže práva nebo majetkové hodnoty, za které jsou licenční poplatky placeny, skutečně patří k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
(5) Jestliže částka placených licenčních poplatků, posuzováno se zřetelem k plnění, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi dlužníkem a věřitelem, nebo mezi oběma a třetí osobou částku, kterou by byl smluvil dlužník s věřitelem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, může být v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu a podle jiných ustanovení této smlouvy.
Čl.13
Zisky ze zcizení majetku
(1) Zisky ze zcizení nemovitého majetku ve smyslu článku 6 mohou být zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je takový majetek umístěn.
(2) Zisky ze zcizení movitého majetku, který je provozním majetkem stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě, nebo movitého majetku příslušejícího ke stálé základně, kterou osoba mající bydliště v jednom smluvním státě má v druhém smluvním státě za účelem výkonu nezávislého povolání, včetně takových zisků docílených ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě. Avšak zisky ze zcizení movitého majetku uvedeného v článku 22 odstavec 3 mohou být zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém může být takový movitý majetek zdaněn podle ustanovení zmíněného článku.
(3) Zisky, ze zcizení podílů na společnosti mající sídlo v jednom smluvním státě mohou být zdaněny v tomto státě.
(4) Zisky ze zcizení majetku, který není uveden v odstavcích 1, 2 a 3 mohou být zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém má zcizitel bydliště či sídlo.
Čl.14
Nezávislá povolání
(1) Příjem, který osoba mající bydliště v jednom smluvním státě pobírá ze svobodného povolání nebo jiné nezávislé činnosti podobné povahy, může být zdaněn jen v tomto státě, pokud tato osoba nemá pravidelně k dispozici v druhém smluvním státě stálou základnu k výkonu své činnosti. Jestliže má takovou stálou "základnu", může být příjem zdaněn ve druhém státě, avšak pouze v rozsahu, v jakém jej lze přičíst této stálé základně.
(2) Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů a zubních lékařů.
Čl.15
Zaměstnání
(1) Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které fyzická osoba mající bydliště v jednom smluvním státě pobírá z důvodu zaměstnání, mohou být s výhradou ustanovení článků 16 až 20 zdaněny jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém státě.
(2) Odměny, které fyzická osoba mající bydliště v jednom smluvním státě pobírá z důvodu zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdaněny jen v prvně zmíněném státě, jestliže
a) příjemce se nezdržuje v druhém státě během příslušného kalendářního roku déle než 183 dnů,
b) odměny jsou vypláceny osobou nebo za osobu, která nemá bydliště či sídlo v tomto druhém státě, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně, kterou má osoba, která odměny platí, v tomto druhém státě.
(3) Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě námořní lodi nebo letadla v mezinárodní dopravě nebo na palubě člunu používaného ve vnitrozemské plavbě zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je místo skutečného vedení podniku.
Čl.16
Tantiemy
Odměny členů dozorčí a správní rady a podobné platy, které osoba mající bydliště v jednom smluvním státě pobírá jako člen dozorčí nebo správní rady společnosti, která má sídlo v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.17
Umělci a sportovci
(1) Příjem, který pobírají umělci z povolání, jako divadelní, filmoví, rozhlasoví nebo televizní umělci a hudebníci jakož i sportovci z této své osobní činnosti, může být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněn ve smluvním státě, ve kterém jsou tyto činnosti vykonávány.
(2) Jestliže příjem z této osobní činnosti umělce nebo sportovce nepřipadá umělci nebo sportovci samotnému, nýbrž jiné osobě, může být příjem bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněn ve státě, ve kterém se vykonává činnost umělce nebo sportovce.
(3) Příjem uvedený v odstavcích 1 a 2 nemůže být odchylně od ustanovení těchto odstavců zdaněn ve státě, ve kterém se vykonává činnost umělce nebo sportovce, jestliže umělec nebo sportovec vystupuje v rámci kulturního výměny dohodnuté mezi vládami smluvních států.
Čl.18
Veřejné funkce
(1) Platy včetně penzí, které jsou vypláceny některým smluvním státem nebo územní korporací tohoto státu přímo nebo z fondu zřízeného tímto státem nebo touto územní korporací fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu nebo této územní korporaci při výkonu veřejných funkcí, mohou být zdaněny v tomto státě. Toto ustanovení se však nepoužije, jestliže se odměny vyplácejí osobám, které mají v druhém státě stálé bydliště.
(2) Na platy nebo penze za služby, které byly prokázány v souvislosti s obchodní nebo průmyslovou činností smluvního státu nebo jeho územní korporace, se použijí ustanovení článků 15, 16 a 19.
Čl.19
Penze
Penze a podobné platy poukazované z důvodu dřívějšího zaměstnání osobě, která má bydliště v některém smluvním státě, podléhají s výhradou ustanovení článku 18 odstavec 1 zdanění pouze v tomto státě.
Čl.20
Učitelé, studenti a jiné osoby, které získávají vzdělání
(1) Vysokoškolští a jiní učitelé, kteří mají v jednom smluvním státě bydliště, nebo měli v jednom smluvním státě bydliště bezprostředně před tím, než se odebrali do druhého smluvního státu, aby tam nejdéle po dobu dvou roků pokračovali ve studiu nebo výzkumu nebo aby tam vyučovali na uznávané univerzitě, vysoké škole nebo na jiném podobném ústavu, který nesleduje výdělečné cíle, nebudou v tomto druhém státě podrobeni dani z odměn za tuto práci, pokud pobírají tyto odměny z míst mimo tento druhý stát.
(2) Jestliže fyzická osoba má bydliště v jednom smluvním státě bezprostředně před tím, než odejde do druhého smluvního státu, a jestliže se v tomto druhém státě zdržuje přechodně pouze jako studen na univerzitě, vysoké nebo jiné škole nebo na podobném vzdělávacím ústavu tohoto druhého státu nebo jako učeň (ve Spolkové republice Německa také jako volontér nebo praktikant), je osvobozena ode dne svého prvního příchodu do druhého státu v souvislosti s tímto pobytem od daně tohoto druhého státu ze všech úhrad z míst mimo tento druhý stát, určených na její výživu, výchovu nebo vzdělání.
(3) Jestliže fyzická osoba má bydliště v jednom smluvním státě bezprostředně před tím, než odejde do druhého smluvního státu, a jestliže se přechodně zdržuje v tomto druhém státě pouze za účelem studia, výzkumu nebo vzdělání jako příjemce podpory, příspěvku na výživu nebo stipendia vědecké, vychovatelské, náboženské nebo dobročinné organizace, je nejdéle po dobu dvou roků ode dne svého prvního příchodu osvobozena v tomto druhém státě v souvislosti s tímto pobytem od daně tohoto druhého státu:
a) z této podpory, příspěvku na výživu nebo stipendia a
b) ze všech úhrad z míst mimo tento druhý stát určených na její výživu, výchovu nebo vzdělání.
Čl.21
Příjmy výslovně neuvedené
Příjmy osob mající bydliště či sídlo v některém smluvním státě, které nejsou výslovně uvedeny v předchozích článcích, mohou být zdaněny jen v tomto státě.
Čl.22
Majetek
(1) Nemovitý majetek ve smyslu článku 6 odstavec 2 může být zdaněn ve smluvním státě, ve kterém je takový majetek umístěn.
(2) Movitý majetek, který je provozním majetkem stálé provozovny podniku nebo přísluší ke stálé základně, která slouží k výkonu svobodného povolání, může být zdaněn ve smluvním státě, ve kterém je umístěna stálá provozovna nebo stálá základna.
(3) Námořní lodi a letadla používané v mezinárodní dopravě a čluny používané ve vnitrozemské plavbě, jakož i movitosti sloužící k provozování takových lodí, člunů a letadel mohou být zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém je umístěno skutečné vedení podniku.
(4) Všechny ostatní části majetku osoby mající bydliště či sídlo v některém smluvním státě mohou být zdaněny jen v tomto státě.
Čl.23
Vyloučení dvojího zdanění
(1) Osobě, která má bydliště či sídlo ve Spolkové republice Německa, se daň stanoví takto:
a) Pokud se nepoužije ustanovení písmene b), vyjmou se příjmy ze zdrojů v Československé socialistické republice a majetkové hodnoty ležící v Československé socialistické republice, které mohou být podle této smlouvy zdaněny v Československé socialistické republice, ze základu pro vyměření daně Spolkové republiky Německa. Spolková republika Německa však vezme ohled na takto vyňaté příjmy a majetkové hodnoty při stanovení daňové sazby. Na dividendy se první věta použije jen tehdy, jestliže dividendy jsou vypláceny kapitálové společnosti mající sídlo ve Spolkové republice Německa společností mající sídlo v Československé socialistické republice a jestliže alespoň 25 % podílů této společnosti spojených s hlasovacím právem patří prvně zmíněné společnosti. Ze základu pro vyměření daně Spolkové republiky Německa se rovněž vyjmou účasti, jejichž dividendy se vyjímají z daňového základu podle předchozí věty nebo by se měly ze základu daně vyjmout při výplatě.
b) Daň, která se platí podle právních předpisů Československé socialistické republiky a v souladu s touto smlouvou z dále uvedených příjmů ze zdrojů v Československé socialistické republice, se započte na daň vybíranou z těchto příjmů ve Spolkové republice Německa podle daňových předpisů Spolkové republiky Německa o započítání zahraničních daní:
1. z dividend, které nespadají pod ustanovení písmene a),
2. z licenčních poplatků ve smyslu článku 12,
3. z příjmů ve smyslu článku 13 odstavce 3,
4. z příjmů ve smyslu článku 16,
5. z příjmů ve smyslu článku 17.
c) Ustanovení písmene a) se vztahuje na zisky, které mohou být přičteny stálé provozovně umístěné v Československé socialistické republice, a na majetek, který je provozním majetkem takové stálé provozovny, jakož i na dividendy, které jsou vypláceny společností mající sídlo v Československé socialistické republice, a na účast na takové společnosti jen tehdy, jestliže stálá provozovna nebo společnost, na niž je účast, pobírá své příjmy výhradně nebo téměř výhradně z dále uvedených činností vykonávaných v Československé socialistické republice: z výroby nebo prodeje zboží, technických služeb nebo bankovních, případně pojišťovacích obchodů. Jestliže nejsou tyto předpoklady splněny, použijí se ustanovení uvedená pod písmenem b). Také při zdanění majetku se daň vybraná ve shodně s touto smlouvou v Československé socialistické republice z majetkových hodnot umístěných v Československé socialistické republice započte na daň vybíranou ve Spolkové republice Německa podle daňových předpisů Spolkové republiky Německa o započtení zahraničních daní.
(2) Osobě, která má bydliště či sídlo v Československé socialistické republice, se daň stanoví takto:
a) Příjmy pocházející ze Spolkové republiky Německa - s výjimkou příjmů spadajících pod ustanovení písmene b) - a majetkové hodnoty umístěné ve Spolkové republice Německa, které mohou být zdaněny podle této smlouvy ve Spolkové republice Německa, se v Československé socialistické republice vyjímají ze zdanění. Československá socialistická republika však může při stanovení daně z ostatního příjmu nebo z ostatního majetku této osoby použít sazbu daně, která by se použila, kdyby příslušný příjem nebo příslušný majetek nebyl ze zdanění vyňat.
b) Při vyměřování československých daní se do daňového základu zahrnou příjmy ze Spolkové republiky Německa, které podle článků 10, 12, 13 odstavce 3, 16 a 17 mohou být zdaněny ve Spolkové republice Německa. Daň zaplacená ve Spolkové republice Německa podle článků 10, 12, 13 odstavce 3, 16 a 17 se započte na daň vybíranou v Československé socialistické republice z těchto příjmů. Částka, která se započte, však nemůže překročit takovou část daně vypočtené před započtením, která poměrně připadá na tyto příjmy podléhající zdanění ve Spolkové republice Německa.
Čl.24
Zásada rovného nakládání
(1) Smluvní stát nesmí uložit osobám, které mají v druhém smluvním státě bydliště či sídlo, žádné daně, které by neuložil osobám, které mají bydliště či sídlo v třetím státě, s nímž neuzavřel smlouvu o zamezení dvojího zdanění.
(2) Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě, se neprovede v tomto druhém státě způsobem méně příznivým než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tutéž činnost.
Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal osobám majícím bydliště v druhém smluvním státě daňová osvobození, úlevy a snížení daně z důvodů osobního stavu nebo povinností k rodině nebo z jiných osobních důvodů, které přiznává osobám, které na jeho území mají bydliště
.
(3) Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou nebo osobami majícími bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, nesmí být podrobeny v prvně zmíněném smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které by byly jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny jiné podobné podniky tohoto prvně zmíněného státu.
(4) Výraz "zdanění" označuje v tomto článku daně jakéhokoli druhu a pojmenování.
Čl.25
Řešení případů cestou dohody
(1) Jestliže se osoba mající bydliště či sídlo v některém smluvním státě domnívá, že opatření učiněná jedním nebo oběma smluvními státy přivodila nebo přivodí pro ni zdanění, které není v souladu s touto smlouvou, může nezávisle na opravných prostředcích, které poskytuje vnitrostátní zákonodárství těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, ve kterém má bydliště či sídlo. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.
(2) Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám s to najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby otázku upravil dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodně s touto smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.
(3) Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo aplikaci této smlouvy. Mohou se také vzájemně poradit za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech, které nejsou upraveny touto smlouvou.
(4) Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem aplikace této smlouvy.
Čl.26
Výměna informací
(1) Příslušné úřady smluvních států si budou vzájemně vyměňovat informace nutné pro provádění této smlouvy. Všechny informace takto vyměněné musí být udržovány v tajnosti a mohou být sděleny jen osobám nebo úřadům pověřeným vyměřováním a vybíráním daní, které jsou předmětem této smlouvy.
(2) Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají jednomu ze smluvních států povinnost:
a) provést administrativní opatření, která by byla v rozporu s právními předpisy nebo správní praxí tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) sdělit údaje, které by nemohly být dosaženy na základě platných právních předpisů nebo v normálním administrativním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily obchodní, podnikové nebo pracovní tajemství nebo obchodní jednání, nebo jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
Čl.27
Členové diplomatických misí a konzulárních úřadů
Tato smlouva se nedotýká daňových výsad, které přísluší členům diplomatických misí a konzulárních úřadů podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě zvláštních dohod.
Čl.28
Doložka o Berlínu (Západním)
Podle Čtyřstranné dohody z 3. září 1971 se tato smlouva v souladu se stanovenými procedurami rozšiřuje na Berlín (Západní).
Čl.29
Nabytí platnosti
(1) Tato smlouva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou vyměněny v Bonnu co nejdříve.
(2) Tato smlouva nabude platnosti třicátý den po výměně ratifikačních listin a bude se v obou smluvních státech aplikovat:
a) na daně, které se vybírají za zdaňovací období, které následuje po roce, ve kterém smlouva nabyla platnosti, a za další zdaňovací období,
b) na daně vybírané srážkou z výnosů placených po 31. prosinci roku, ve kterém smlouva nabyla platnosti.
Čl.30
Výpověď
Tato smlouva se sjednává na neurčitou dobu, avšak kterýkoli ze smluvních států ji může vypovědět písemně diplomatickou cestou vždy do 30. června kalendářního roku následujícího po uplynutí pěti let od konce kalendářního roku, ve kterém smlouva nabyla platnosti. V takovém případě se smlouva v obou státech již nepoužije:
a) na daně, které se vybírají za daňový rok, který následuje po daňovém roce, ve kterém byla dána výpověď, a za následující daňové roky,
b) na daně vybírané srážkou z výnosů placených po 31. prosinci roku, ve kterém byla dána výpověď.
Dáno v Praze dne 19. prosince 1980 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyku českém a německém, přičemž obě znění mají stejnou platnost.
Za Československou socialistickou
republiku:
Ing. Bohuslav Chňoupek v.r.
Za Spolkovou republiku Německa:
Hans Dietrich Genscher v.r.
 
Příloha
Sdělení Ministerstva financí České republiky č. j. MF-5860/2017/15-173
ke Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Spolkovou republikou Německa o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku1 (dále jen "Smlouva") v návaznosti na Mnohostrannou úmluvu o implementaci opatření k boji proti snižování daňového základu a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám2 (dále jen "Úmluva")
Článek 1
Zpracovatel: Ing. Martin Boreš
Telefon: 257 044 467
Ministerstvo financí České republiky sděluje, že se Smlouva na základě výhrad a notifikací učiněných Českou republikou a Německem ve vztahu k Úmluvě mění v kontextu jejího provádění mezi Českou republikou a Německem následovně:
1) Nový text preambule Smlouvy zní:
"Československá socialistická republika a Spolková republika Německa,
zamýšlejíce vylučovat dvojí zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku, a to aniž by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze daňové úniky či prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím uspořádání, která se nazývají "treaty-shopping" a která jsou zacílena na získání úlev stanovených ve Smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),
dohodly se takto:".
2)
a) Do článku 25 odstavce 1 Smlouvy se doplňuje druhá věta, která zní následovně:
"Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.".
b) Do článku 25 odstavce 2 Smlouvy se doplňuje druhá věta, která zní následovně:
"Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.".
3) Pro účely Smlouvy se rozumí, že následující ustanovení je její nedílnou součástí:
"Jestliže se dá usuzovat s ohledem na všechny relevantní skutečnosti a okolnosti, že získání výhody plynoucí ze Smlouvy bylo jedním z hlavních cílů jakéhokoliv opatření nebo jakékoliv transakce přímo nebo nepřímo vedoucích k této výhodě, tato výhoda, bez ohledu na jiná ustanovení Smlouvy, nebude poskytnuta ve vztahu k části příjmu nebo majetku, pokud není prokázáno, že poskytnutí této výhody v dané situaci by bylo v souladu s účelem a cílem příslušných ustanovení Smlouvy.".
Článek 2
Výše uvedené změny Smlouvy se v obou smluvních státech provádějí následovně:
1) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje z částek vyplácených nebo připisovaných nerezidentům, jestliže skutečnost dávající vzniknout takovým daním nastala k 1. lednu 2026 nebo později; a
2) pokud jde o všechny ostatní daně, na daně ukládané za zdaňovací období začínající 1. ledna 2026 nebo později.
Ing. Andrea Sýkorová v. r.
ředitelka odboru Daně z příjmů
1 Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Spolkovou republikou Německa o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku byla vyhlášena pod č. 18/1984 Sb.
2 Mnohostranná úmluva o implementaci opatření k boji proti snižování daňového základu a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám byla vyhlášena pod č. 32/2020 Sb.m.s.

Související dokumenty

Související články

Zdanění příjmů zahraničních pracovníků v ČR
Nová pravidla dočasného přidělování zaměstnanců v Německu
Vysílání zaměstnanců za účelem poskytování služeb v rámci EU