Zproštění odpovědnosti zaměstnavatele

Praxe zaměstnavatelů, pojišťoven a v konečné instanci soudů si občas na konkrétním skutkově jedinečném případu připomene, doplní nebo případně, výslovně nebo nepřímo, změní svoje přístupy k chápání podmínek úplného nebo částečného zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz. Je účelné připomenout, že kořeny judikatury soudů ke zproštění odpovědnosti zaměstnavatele spadají do doby dávno minulé, tato judikatura je ovšem stále použitelná nejen z důvodu obdobné nebo totožné právní úpravy (nový zákoník práce je v podstatě stejný jako starý zákoník práce), ale také a především z toho důvodu, že tyto právní úpravy v zákoníku práce spočívají na stejných hodnotových základech – ochraně zaměstnanců před riziky práce, povinnosti zaměstnavatele zajistit zaměstnanci bezpečné podmínky pro výkon práce.

Jeden z takových judikátů Nejvyššího soudu k této problematice, v němž je připomínána stará judikatura ke zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz a je dále rozvíjena, představuje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. prosince 2019 sp. zn, 21 Cdo 3706/2019. Byly v něm zdůrazněny stále platné principy ohledně seznamování zaměstnanců s bezpečnostními předpisy či pokyny, nově byla řešena problematika, zda zaměstnavatel kromě seznámení s bezpečnostními předpisy nebo pokyny musí také prokazovat, zda znalost a dodržování bezpečnostních předpisů nebo pokynů soustavně vyžadoval a kontroloval. Dále byla řešena i problematika, když v souvislosti s pracovním úrazem zaměstnance bylo zjištěno porušení bezpečnostních předpisů nejen samotným poškozeným, ale také zaměstnavatelem, z toho pohledu, zda k pracovnímu úrazu došlo v příčinné souvislosti s porušením bezpečnostních předpisů na jedné nebo i na druhé straně odpovědnostního vztahu. Případně na obou stranách, takže pak je nutné určit podíl odpovědnosti každého z nich a na základě něho pak určit, v jakém rozsahu se zaměstnavatel svojí odpovědnosti zprostil.

Seriózní vnější pozorovatel případu je odkázán na to, co z judikátu Nejvyššího soudu vyčte, případně jaké znalosti o případu si doplní seznámením se s rozsudky nižších soudů, k nimž získal přístup cestou zákona o svobodném přístupu k informacím. Naše analýza případu tak vychází nejen z obsahu rozsudku Nejvyššího soudu, ale ze znalosti rozsudků Okresního soudu Praha – východ i Krajského soudu v Praze (v anonymizované podobě), které Nejvyšší soud zrušil a případ vrátil před soud I. instance. Rozsudek Nejvyššího soudu je rozsudkem toliko kasačním, takže nemůžeme analyzovat konečný výsledek sporu, a navíc nezažíváme případ v „přímém soudním přenose“ jako jeho přímý účastník. Takže představa vnějšího pozorovatele o případu zůstane zjevně nedostatečná, neúplná, nesrovnatelná s tím, co o věci vědí její přímí aktéři.

Jaký byl základní skutkový děj řešeného případu? Poškozený pracoval v pracovním poměru u žalované jako údržbář, při běžné opravě aerátoru výrobní linky utrpěl úraz, když byl sražen projíždějícím jeřábem. Úprava pohybu pracovníků v tomto prostoru byla provedena bezpečnostní normou č. 1/07/10, jež stanovila, že „…všichni pracovníci, kteří jsou kompetentní vstupovat do tohoto prostoru, který je zabezpečen řetězem a výstražnou cedulí, musí před vstupem do tohoto prostoru odstavit jeřáb předepsaným způsobem…“ Poškozený byl s obsahem této normy bezpečně seznámen, resp. ji dobře znal, do předmětného úrazu ji i dodržoval [„…(poškozený) netvrdil, že by v předchozí době takto (rozuměno v rozporu s normou) postupoval a nadřízenými pracovníky to bylo ponecháno bez povšimnutí…“]. Žalobce do nebezpečného prostoru vstoupil, aniž by zajistil odstavení jeřábu proto, že spoléhal na to, že odstavení jeřábu provede jeho nadřízený. Prostor, kde došlo k úrazu žalobce, nebyl ohraničen řetězem a výstražnou cedulí. Podle soudu I. stupně bylo vyvráceno, že by zaměstnavatel přezkušoval zaměstnance na závěr školení či později. Podle soudu I. stupně zaměstnavatel nijak systematicky nekontroloval dodržování bezpečnostních norem.

K otázce, zda zaměstnavatel též znalost a dodržování normy soustavně vyžadoval a kontroloval, odvolací soud (Krajský soud v Praze) uzavřel, že „…není nutno prokazovat ze strany zaměstnavatele písemné přezkušování či ústní přezkušování zaměstnanců, ale spíše faktická situace, zda zaměstnavatel kontroloval, zda se podle těchto předpisů postupuje i v praxi. To, že byla tato norma dodržována a postupovalo se podle ní i v praxi, může být dovozeno i z toho, že v předchozí době k žádnému obdobnému úrazu nedošlo a navíc žalobce byl dlouholetým zaměstnancem žalované na stejné pozici údržbáře, kdy nelze na zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby se zvýšenou pozorností sledoval, zda žalobce při práci na aerátoru zajistil odstavení jeřábu…“ (zvýrazněno autory). Odvolací soud takto reagoval na skutkové zjištění soudu prvního stupně, že „…bylo vyvráceno, že by žalovaná přezkušovala zaměstnance, ať již na závěr školení, či později…Žalovaná nikterak systematicky nekontrolovala dodržování bezpečnostních norem…“

První skutková a právní otázka, která byla řešena v tomto případu se týkala řádného seznámení poškozeného zaměstnance s bezpečnostním předpisem, který on měl porušit a zda tento předpis obsahoval dostatečně určité, jasné a srozumitelné pravidlo bezpečného chování při práci. Podle R 28/1980 je nutné v řízení třeba dbát na to, aby se zjišťovala skutečná náplň bezpečnostních předpisů a skutečnost, zda byl zaměstnanec s konkrétním předpisem seznámen. Nejvyšší soud odkázal na svoje usnesení ze dne 17. 9. 2015 sp. zn. 21 Cdo 268/2015 (úraz žáka při skoku do mělké vody rybníka proti výslovnému zákazu = pokynu k zajištění BOZP) a dále na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2141/2011 (jasný zákaz nebezpečného chování zaměstnance nesedat na světlík, pokrytý plechem. Porušení tohoto zákazu znamenalo pád zaměstnance světlíkem z výšky 10 m ze střechy poté, co plech pod sedícím zaměstnancem povolil). Soudy zjistily, že zaměstnavatel si sám sobě stanovil dvouletou periodicitu opakovaného seznamování zaměstnanců s předpisy k zajištění BOZP, kterou vůči poškozenému dodržel. Podle § 103 odst. 3 zákoníku práce je totiž povinností zaměstnavatele určit obsah a četnost školení o bezpečnosti práce a způsob ověřování znalostí a vést o tom dokumentaci. Dále bylo řešeno, zda příslušná bezpečnostní norma, kterou měl poškozený porušit, byla dostatečně konkrétní tak, aby z ní bylo zaměstnanci zřejmé, jaké konkrétní povinnosti stanoví a jaké konkrétní postupy předepisuje. Pokud jde o míru obecnosti nebo konkrétnosti stanoveného pravidla bezpečného chování zaměstnance, byl připomenut rozsudek Nejvyššího soudu ze dne sp. zn. 21 Cdo 1648/2004 ze dne 3. února 2005

Pokud jde o bezpečnostní normou č. 1/07/10, která upravuje manipulaci s jeřáby, kterou měl postižený porušit, ta stanovila (podle odůvodnění rozsudku soudu I. stupně: „Je nutné dbát na pojezd jeřábu v prostoru se sníženým průjezdným profilem v délce cca 8 m, kde může dojít k výskytu pracovníků provádějících kontrolu nebo opravu zařízení linky BMD. Všichni pracovníci, kteří jsou kompetentní vstupovat do tohoto prostoru, musí si před vstupem do tohoto prostoru odstavit jeřáb předepsaným způsobem – nahlášení osoby pověřené/případně jeřábníkovi, bez čehož je zakázáno do označeného prostoru vstupovat.“

Tato bezpečnostní norma vzbuzuje naše pochybnosti, zda splňuje požadavek určitosti stanoveného pravidla bezpečného chování při práci (nahlášení pověřené osobě – kdo je pověřená osoba), v kontextu toho, jaká byla obvyklá praxe. Klademe si otázku, jestliže dostal žalobce jako údržbář za úkol provést opravu aerátoru, nepochybně to nebyl on, kdo si měl předem sám přímo zajistit, aby jeřáb nezajel do prostoru, kde hrozil jeho střet s jeřábem, ale měl si zajistit odstavení jeřábu u nějakého vedoucího zaměstnance jeho (mistr údržby?) nebo vedoucího zaměstnance nadřízeného jeřábníkovi. Udělal to nebo ne? Navíc – pokud v dané době nebyl jeřáb v provozu (byl v danou dobu v provozu nebo nebyl v provozu?), mohl poškozený očekávat, že se jeřáb může dát do pohybu? K této věci vypovídal jako svědek vedoucí zaměstnanec na pozici výrobního technického ředitele (a také člena dozorčí rady). Uvedl, že k odstavení jeřábu je oprávněn mistr tohoto provozu a jeřábník, mimo pracovní dobu je tam buďto zabezpečený vypínač nebo se vyndaly pojistky. Kdo je osobou pověřenou k zajištění bezpečnosti práce se opakovalo na každém školení a tato osoba byla zároveň uvedena i na nástěnce. Odstavení jeřábu mohl zabezpečit i mistr údržbářů. Je na údržbáři, aby oslovil kteréhokoli mistra provozu. Podle dlouholeté praxe je to vždy vedoucí příslušného provozu. Jeřáb je v provozu nepravidelně. Dodržování bezpečnostních norem práce nekontrolují přezkušováním, podpisem na prezenční listině potvrzují, že školení rozuměli a nemají k němu dotazy: k absenci následných testů je nabádá rovněž inspektorát práce. Má aplikovaná bezpečnostní norma povahu komplexního provozně-bezpečnostního předpisu o provozu jeřábů? Jaké povinnosti ukládá jeřábníkům? Viděl jeřábník z kabiny jeřábu na místo, na kterém došlo ke střetu jeřábu s postiženým?

Tyto aspekty případu se vztahují k posouzení, zda je aplikovaná bezpečnostní norma určitým, jasným a srozumitelným vnitřním bezpečnostním předpisem zaměstnavatele a zda z ní byl postižený řádně vyškolen.

Tím právním jádrem případu, který jej přivedl až před Nejvyšší soud, bylo ovšem posouzení, zda zaměstnavatel znalost a dodržování bezpečnostní normy soustavně vyžadoval a kontroloval (druhá zásadní právní otázka). K tomuto aspektu případu zaujal Krajský soud v Praze ten názor, který je tlumočen shora, s čímž Nejvyšší soud nesouhlasil a kriticky jej zhodnotil tak, že to, že byla tato norma dodržována a postupovalo se podle ní i v praxi, může být dovozeno i z toho, že v předchozí době k žádnému obdobnému úrazu nedošlo…“ v situaci, kdy soud prvního stupně jednoznačně uzavřel, že „…bylo vyvráceno, že by žalovaná přezkušovala zaměstnance, ať již na závěr školení, či později…Žalovaná nikterak systematicky nekontrolovala dodržování bezpečnostních norem…“, nic o průkazu soustavné kontroly a vyžadování dodržování bezpečnostních předpisů nevypovídá. Pokud jde o význam povinnosti kontroly dodržování bezpečnostních předpisů, odkázal Nejvyšší soud na rozsudek ze dne 25. 8. 2015 sp. zn. 21 Cdo 3792/2015. Protože Krajský soud v Praze zaujal právní názor nejen v rozporu se zákoníkem práce, ale také v rozporu s prostou logikou (jestliže v souvislosti s provozem jeřábu se minulosti nic nestalo, je to důkaz o tom, že dodržování bezpečnostní normy pro provoz jeřábů bylo také kontrolováno, vrátil se případ zpět před soud I. stupně. K otázce významu povinnosti kontroly dodržování bezpečnostních předpisů zaměstnavatelem srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 8.2015 sp. zn. 21 Cdo 3792/2015.

Konečně třetí řešenou právní otázkou bylo posouzení významu jednotlivých příčin vzniku pracovního úrazu v případě, kdy se na poškození zdraví zaměstnance v důsledku pracovního úrazu podílelo více příčin, z nichž některé lze přičíst k tíži zaměstnance (zaviněné porušení bezpečnostních předpisů) a některé k tíži zaměstnavatele (nedostatečné zabezpečení „pro výkon práce nebezpečného prostoru“). Nejvyšší soud tedy řešil otázku příčinnosti skutečností a okolností tížících zaměstnance ve vztahu k následku (škodě) na straně jedné a jiných skutečností a okolností jdoucích k tíži zaměstnavatele ve vztahu ke vzniklé škodě na straně druhé. Příčinná souvislost je dána, vznikla-li škoda v důsledku protiprávního jednání škůdce nebo škodné události objektivní povahy, tedy za pravidelného průběhu věcí by bez škůdcova jednání vůbec nenastala. Škoda musí být nezprostředkovaným následkem protiprávního jednání, které je její hlavní příčinou, nesmí jít o příčinu jen vedlejší, popř. příčinu zkoumanou jen v obecné rovině bez rozboru jednotlivých prvků konkrétní situace. Příčinou vzniku škody jsou všechny okolnosti, bez nichž by ke škodnému následku nedošlo, je třeba zvážit veškeré příčiny, které se na vzniku škody podílely, přičemž nemusí jít jen o příčinu jedinou, nýbrž o jednu z nich, která se spolupodílela na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2360/2003). V rozsahu, v jakém sám poškozený přispěl svým jednáním ke škodlivému následku, je vyloučena odpovědnost škůdce. Spočívají-li příčiny vzniku škody na obou stranách, je třeba určit vzájemný vztah mezi nimi a stanovit podíl odpovědnosti každého z nich (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 25 Cdo 4626/2015). Pokud jde o náhodu, pokud je příčinou škodícího děje, ta se přičítá tomu, kdo ji způsobil (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014 sp. zn. 25 Cdo 1229/2013).

Vyjadřujeme se kriticky k postoji žalobce v průběhu řízení, pokud nejprve před jiným orgánem Policie ČR přiznal svoji účast na školení o bezpečnosti práce a posléze ji před soudem popřel. Další otázka skutkové povahy, která se nad celým řízením vznáší, je zda a komu si případně řekl postižený o odstavení jeřábu z provozu, než šel provádět práci na údržbě aerátoru. Nezdá se nám příliš šťastné akcentovat nezajištění označení místa úrazem řetězem a výstražnou cedulí jako podstatné příčiny vůbec pro samotný vznik úrazového děje.

Jaký je pohled osoby odborně způsobilé pro oblast BOZP na tento judikát Nejvyššího soudu?

1. Z rozsudků shora uvedených soudů lze dovodit, že zaměstnavatel (žalovaná/TOS-MET/firma) minimalizoval rizika působící na zaměstnance (údržbáře/žalobce) při opravách a údržbě aerátoru linky BMD, především těmito opatřeními (fa ZAJISTILA)
   1. Firma zpracovala vnitřní předpis (organizační norma č. 1/07/10) s bezpečnostními zásadami pro linku BMD, včetně určení pravidel odstavení jeřábu, ale ...
      1. Odstavení jeřábu není firmou určeno konkrétním způsobem (§ 349 odst. 2 ZP). Není přesně určeno, kdo má jeřáb odstavit z provozu a jakým způsobem, více v bodech 1.1.2. a 1.1.3 a také v 2.2. V předpisu musí být také popsán způsob, jak (na základě jakého pokynu) může být jeřáb opět zprovozněn.
      2. Demontáž pojistek.
         Odstavení jeřábu z provozu se provedlo tak, že se „vyndaly pojistky“ (vypověděl výrobě-technický ředitel – OS/16). Tomuto „bezpečnostnímu“ opatření se říká „garážový styl“, protože se zaměstnanec při této činnosti dostává až k „živým“ el. vodičům a současně je tento způsob zatížen nedostatečnou spolehlivostí. Demontované pojistky se většinou odloží vedle el. skříně a kdokoliv kdo potřebuje použít jeřáb, pojistky zašroubuje a jeřáb je opět funkční. Současně je jeřáb schopen způsobit neštěstí (jeřáb je zprovozněn), a může zajet do prostoru, do kterého vjet neměl (do prostoru aerátoru).
         Poznámka:

         Za posledních cca 10 let jsem se v pozici OZO BOZP s demontováním pojistek v žádné firmě nesetkal.

      3. Zabezpečený vypínač jeřábu.
         Předpokládám, že je tímto pojmem myšleno „uzamknutí vypínače jeřábu zámkem“. Zdánlivě jednoduchý úkon musí být zaměstnavatelem formulován tak, aby bylo dosaženo požadovaného cíle. Tzn. aby jeřáb nebyl použít k provozu v místě, kde hrozí nebezpečí úrazu osoby pohybující se v dráze jízdy jeřábu (např. v prostoru aerátoru). Zaměstnavatel musí určit, nejen kdo jeřáb uzamkne zámkem, ale také jak zabezpečí klíč (nebo klíče – jeden klíč bývá záložní), proti neoprávněnému použití.
         Jeřáb, který způsobil náraz do žalobce (pan V.V.) byl rádiově (dálkově) ovládán (OS/21). Instalace dálkově ovládaného jeřábu je ve většině případů spojena i s novou el. instalací jeřábu, a proto lze důvodně předpokládat, že jeřáb není klasickými (porcelánovými) pojistkami vůbec osazen. Proto firmou zvolený způsob odstavení jeřábu prostřednictvím demontáže pojistek nelze prakticky vůbec provést (jeřáb má velice pravděpodobně „novodobé“ páčkové pojistky/el. spínací skříň, kde demontáž páček není možná, ale především by neměla žádný význam.
   2. Firma zajistila školení/seznámení zaměstnanců s vnitřním předpisem č. 1/07/10.
   3. Firma umístila bezpečnostní značku „Zákaz vstupu“, před vstupem do prostoru (aerátor) kolidujícím s jízdní dráhou jeřábu, ale …
      1. V době úrazu žalobce V.V. nebyla značka na určeném místě.
      2. Text značky je zavádějící, respektive nevyjadřuje přesně sledovaný cíl (značka neuvádí konkrétní informaci). Stávající text na značce „Zákaz vstupu“ platí pro všechny osoby (platí i pro údržbáře). Vhodnějším textem by mohla být varianta značky „Nepovolným vstup zakázán“, ale ani tento text není pro daný prostor a riziko vhodný. Ideálu se blíží text, který ukládá osobě přicházející do nebezpečného prostoru zcela konkrétní pokyn: „Před vstupem do prostoru odstav jeřáb z provozu!“.
2. Přehled opatření, které prokazatelně nebyly TOS-MET zajištěny (fa NEZAJISTILA)
   1. Znalost a dodržování předpisů zaměstnanci nebylo vedoucími zaměstnanci soustavně vyžadováno a kontrolováno. (Bylo doloženo jen nepřímými důkazy, soudy skutečný stav věci nezjistily?)
   2. Nahlášení požadavku „na odstavení jeřábu z provozu“ není nastaveno řádným a prokazatelným způsobem tak, aby nevznikala pochybnost na straně údržbáře (ohrožené osoby), zda je jeřáb skutečně mimo provoz, a že lze práci v prostoru aerátoru linky BMD bezpečným způsobem vykonat.
      Poznámka 1

      V předpisu č. 1/07/10 je závazně stanoven jen způsob první části komunikace mezi údržbářem a pověřenou osobou/jeřábníkem. Cituji: „údržbář má povinnost nahlásit osobě pověřené/případně jeřábníkovi, aby odstavil jeřáb z provozu“. V předpisu ale není popsán způsob, jakým pověřená osoba/jeřábník informuje údržbáře, že k odstavení jeřábu skutečně došlo a práci v prostoru aerátoru je možno bez ohrožení zdraví anebo života vykonat. Jinak řečeno, není stanoveno pravidlo odezvy. Není stanovena povinnost osobě, která informaci přijala, aby stanoveným způsobem potvrdila přijetí zprávy, a především závazným způsobem informovala „údržbáře“, že požadovaný úkon (odstavení jeřábu) je vykonán/je zabezpečen.

      Poznámka 2

      Vnitřním předpisem není závazně stanoveno (vedle jeřábníka), kdo je oprávněnou/pověřenou osobou k vypnutí jeřábu. V rozsudku Okresního soudu (OS) lze dohledat tyto osoby/funkce, které ne/patří do okruhu pověřených osob:

      • mistr provozu linky BMD (OS/17),
      • zástupce mistra provozu linky BMD (OS/17),
      • mistr strojní jaderny (OS/19),
      • údržbář (OS/57),
      • údržbář odstaví jeřáb odebráním dálkového ovladače (OS/19),
      • osoba uvedená na nástěnce/asi mistr (OS/16),
      • mistr údržbářů (OS/16),
      • vedoucí příslušného provozu (OS/16).
   3. Nebyl změněn nekonkrétní způsob (viz vnitřní předpis), odstavení jeřábu z provozu pomocí vyšroubování pojistek/uzamčení vypínače jeřábu, více v bodě 1.1.2 a 1.1.3
   4. Nové výstražné zařízení (světelné a zvukové), upozorňující na neodstavení jeřábu, bylo instalováno do prostoru aerátoru linky BMD až po těžkém úrazu zaměstnance. Je možno si položit otázku, proč nebylo toto opatření žalovanou realizováno v rámci přezkoumání rizik, v rámci neustálého zlepšování (§ 102 odst. 7 ZP)
3. Co měl zaměstnavatel (TOS-MET) zajistit, ale z rozsudků soudů není zřejmé, zda níže uvedená opatření byla firmou řádně zajištěna (co MĚLA firma ZAJISTIT)
   1. Jeřábník ovládající jeřáb v době úrazu žalobce (nebylo soudy prokázáno?), byl zaměstnancem cizí firmy KKB International (OS/21). Podle § 103 odst. 3 ZP měly být oběma zaměstnavateli (obžalovaným a cizí firmou) splněny především tyto právní požadavky:
      • písemná dohoda o koordinaci BOZP na společném pracovišti,
      • vzájemná informovanost o rizicích a opatřeních na jejich snížení,
      • seznámení cizího zaměstnance s místními podmínkami (např. kolizní prostor u aerátoru),
      • seznámení cizího zaměstnance/jeřábníka s návodem na obsluhu konkrétního typu jeřábu (jeřábu kterým byl sražen žalobce),
      • seznámení cizího zaměstnance/jeřábníka s vnitřním předpisem „Systém bezpečné práce při práci s jeřábem“ (podle normy ČSN ISO 12 480),
      • seznámení cizího zaměstnance/jeřábníka s vnitřním předpisem č. 1/07/10,
      • zajištění lékařských prohlídek u cizího zaměstnance/jeřábníka pro pozici jeřábník (příloha č. 2 část II. bod č. 3 vyhlášky č. 79/2013 Sb.).
   2. Jeřábník neměl (předpisem) stanovenu povinnost, v místě nebezpečí střetu jeřábu s osobou (snížený profil u aerátoru linky BMD), použít klakson (vyslat zvukový signál), upozorňující osoby na blížící se jeřáb. Poznámka: Je zaběhnutou praxí (vycházející z normy ČSN ISO 12480), že jeřábník má ve stanovených případech, např. v nepřehledných anebo jinak nebezpečných místech použít (v dostatečném časovém předstihu) výstražné zvukové znamení.
4. Závěr
   Z výpovědi svědka – zástupce mistra provozu linky BMD (OS/20), lze udělat závěr, že žalobce (pan V.V.) si zajišťoval odstavení jeřábu sám, tzn. nikoliv prostřednictvím jeřábníka ani prostřednictvím některé z pověřených osob. Svědek totiž vypověděl: „ten den za ním žalobce nepřišel, že by chtěl půjčit ovladač jeřábu“.
   Z výpovědi svědka lze dovodit dva závěry:
   1. Žalobce si chodil ke svědkovi (k zástupci mistra) pravidelně/opakovaně pro ovladač jeřábu, aby jeřáb odstavil z provozu. „Ten den za ním nebyl“ (v den PÚ za ním nebyl), ale to současně znamená, že jiné dny (v případě potřeby opravy aerátoru) za svědkem pro ovladač jeřábu přicházel. Je s podivem, že toto nebylo soudy prokazatelně zjištěno?
   2. Žalobce odstavoval jeřáb z provozu způsobem, který byl sice v rozporu s ustanovením uvedeným ve vnitřním předpisu (č. 1/07/10), ale byl to způsob 100% spolehlivý. Pokud měl totiž dálkové ovládání jeřábu žalobce ve svém držení po celou dobu výkonu práce v ohroženém prostoru (u aerátoru), tak se jeřáb nemohl rozjet. Dálkové ovládání je vždy jen jedno k jednomu jeřábu. Tzn. jeřáb nemohl svým pohybem žalobce při práci na aerátoru ohrozit.
   
   Pokud by bylo (soudy) potvrzeno, že si žalobce opakovaně zajišťoval odstavení jeřábu shora popsaným způsobem (odebráním dálkového ovladače jeřábu), tak lze dovodit další důležitá zjištění:
   1. Žalobce se choval zodpovědně – odstavoval jeřáb nejlepším/nejbezpečnějším možným – známým způsobem.
   2. Zaměstnavatel (vedoucí zaměstnanec žalobce) neměl přehled o tom, jak ve skutečnosti jeho podřízený zaměstnanec práci vykonávána (odstavování jeřábu probíhalo zcela jiným způsobem, než bylo uvedeno v předpisu). Jinak řečeno, žalovaná neřídila BOZP v organizaci řádným a odpovědným způsobem. Způsob řízení BOZP „organizovaný“ žalovanou (firma TOS-MET) nevytvářel předpoklad pro prevenci vzniku úrazu a prevenci poškození zdraví zaměstnanců.

Závěr

Rozebíraný judikát Nejvyššího soudu přijímáme s určitými smíšenými pocity nad některými právními aspekty rozhodování soudů i vystupování účastníků řízení. Protože Nejvyšší soud není skutkovou instancí, ale vychází z toho skutkového děje, jaký byl zjištěn soudy nižšího stupně, klademe si otázku, jak konkrétně probíhala školení o BOZP u zaměstnavatele, jaká byla jejich skutečná náplň, zda se školené problematice dostalo odpovídající časové dotace, zda probíhalo při školeních zaměstnanců v nějaké a jaké formě ověřování znalostí. Dále si klademe otázku, zda porušená bezpečnostní norma skutečně jasně, srozumitelně a určitě stanovovala povinnosti, kompetence a pravomoci týkající se provozu jeřábu vůči pracovníkům údržby, obsluze jeřábu a zejména vůči vedoucím pracovníkům vůči pracovníkům dělnických profesí v údržbě a vůči jeřábníkům. Nebyl akcentována rozhodující míra odpovědnosti za kontrolu dodržování bezpečnostních předpisů na straně vedoucích zaměstnanců na prvním stupni řízení, ostatně aspekt soustavné kontroly dodržování bezpečnostních předpisů ze strany zaměstnavatele byl v dosavadní průběhu řízení po skutkové i právní stránce v podstatě opomenut. Jak bylo koordinováno plnění úkolů v BOZP mezi dvěma zaměstnavateli, kteří měli svoje zaměstnance na stejném pracovišti?