Stabilita, která může klamat
Až do února jsme sledovali růst míry nezaměstnanosti. S nástupem března ale přišel zlom a nezaměstnanost už klesá. Během dubna míra nezaměstnanosti klesla na 4,9 % z březnových 5,0 %. Může se tedy zdát, že trh práce je ve skvělé kondici. Tohle zdání podporuje i velmi optimistické hodnocení ministra práce a sociálních věcí, který se vyjádřil takto: „Dubnový pokles nezaměstnanosti potvrzuje, že český trh práce zůstává stabilní a firmy mají stále zájem o nové pracovníky. Pozitivní zprávou je také pokračující růst počtu volných pracovních míst." A přesto bych byla s takovým hodnocením hodně opatrná. Zdání může klamat.
Nízká nezaměstnanost jako důsledek struktury trhu
Ano, ministr má pravdu v tom, že míra nezaměstnanosti je v ČR nízká ve srovnání s úrovněmi běžnými v EU, a to již tradičně. Nicméně nesmíme zaměňovat příčinu a následek. V tomto případě nejde o výraz vysoké prosperity české ekonomiky a vytváření nových pracovních míst. Jde spíš o zrcadlo faktu, že míra pracujících ve veřejném sektoru je v ČR jedna z nejvyšších v Evropě a dosahuje zhruba jednoho milionu lidí. Tento veřejný sektor vysál pracovníky, kteří nyní chybí v sektoru soukromém.
Jako ilustrativní příklad si můžeme uvést třeba inkluzi ve školství, která vedla k nutnosti pedagogických asistentů ve střídách. Často tak namísto jednoho učitele nyní ve třídě je učitel a dva asistenti neboli počet těchto pracovníků na jednu třídu se zvýšil o 200 %. Analogii najdeme i jinde ve veřejném sektoru. To je vysvětlením dlouhodobě nízké míry nezaměstnanosti v ČR, kterou nelze zaměňovat s projevem prosperity. Spíš bych mluvila o projevu byrokratizace.
Regionální rozdíly a slábnoucí průmysl
Podezření, že čísla klamou, se začne potvrzovat, pokud se rozhlédneme napříč republikou: Nejvyšší nezaměstnanost zůstává v Ústeckém kraji (7,4 %) a v Moravskoslezském kraji (6,9 %). Jde o příhraniční oblasti s dlouhou tradicí těžby uhlí a těžkého průmyslu. Nejnižší podíl nezaměstnaných osob se dlouhodobě drží v průmyslu málo exponované Praze – během března to bylo 3,8 %. A právě průmysl je klíčem k pochopení tlaků na trhu práce: průmyslu ztrácí konkurenceschopnost.
To se v praxi projevuje mimo jiné tak, že se pracovníci, kteří odcházejí dobrovolně z práce zejména v průmyslu, už nenahrazují. Výrazný růst míry nezaměstnanosti nenastal právě proto, že veřejný sektor působí jako černá díra, která nasaje velké množství lidí, kteří přišli o práci. K veřejnému sektoru se pak přidává také sektor služeb, který nasává zejména lidi, kteří přišli o práci v průmyslu.
Jak se ropná krize šíří ekonomikou
Jenomže nyní se situace v průmyslu ještě zkomplikuje, a to dolehne i celkový český trh práce. Propouštění v průmyslových podnicích totiž uspíší současné problémy v Hormuzském průlivu. Přitom už v posledních měsících se manažeři průmyslových firem ze všech sil snažili osekávat náklady. Zdražení energií část firem dostává do neřešitelné situace. My přitom můžeme už dnes docela dobře odhadnout, jak konflikt na Blízkém, východě trh práce poznamená.
Bez ohledu na to, jaký se píše rok, se ropná krize v moderní ekonomice šíří vždy podle stejného řetězce událostí. V lecčem to připomíná pád domina: První pocítí šok logistické firmy, aerolinky a doprava. Palivo tvoří až 30 % jejich nákladů. Jakmile zdraží nafta, zdraží přeprava prakticky všeho zboží – od rohlíků až po elektroniku.
Sekundární náraz postihne průmyslovou výrobu: Ropa není jen palivo, je to základní surovina. Plasty, hnojiva, barvy, léky – to vše se vyrábí z ropných derivátů. Výrobní náklady rostou skokově napříč všemi obory.
Terciární náraz je do spotřeby domácností: Lidé musí platit více za benzín a teplo. Tím jim zbývá méně peněz na „zbytné“ věci – restaurace, elektroniku nebo dovolené. Spolu s tím začínají odkládat nákupy zboží, které se dají odložit. Typicky se to může týkat automobilů, elektroniky, nábytku a podobně. Tím začíná celkové ochlazování ekonomiky a pokles poptávky.
Konečná fáze se projeví celkovým propadem HDP. Firmy kvůli drahým vstupům a nízkému zájmu lidí omezují výrobu a propouštějí. A tentokrát již mluvíme o všech firmách napříč obory. Platí přitom přímá úměra: Čím déle zůstanou burzovní ceny energií zvýšené, tím víc bude současný ropný šok prosakovat ekonomikou.
Proč je Česko zranitelnější než ostatní
Jenomže dopad současného ropného šoku na českou ekonomiku bude výraznější než pro ekonomiky na západ od našich hranic. Proč? Protože Česká republika je v rámci Evropy v extrémně citlivé pozici. Naše závislost na vývoji cen energetických komodit je vysoká. Podle dat Eurostatu dosahuje energetická závislost ČR na dovozu u ropy téměř 100 %, u zemního plynu 98 – 99 %. Jakýkoliv výkyv na světových trzích tak okamžitě zasahuje peněženky občanů, náklady firem a nakonec také stabilitu státního rozpočtu. Navíc máme nejvyšší podíl průmyslu na HDP v EU. Průmyslová výroba (automotive, strojírenství) spotřebovává násobně víc energie a ropných produktů než sektor služeb. Průmysl tvoří zhruba 30 % českého HDP, zatímco průměr EU se pohybuje kolem 15–20 %. Jen automobilový sektor se na celkové průmyslové produkci podílí z jedné čtvrtiny. Velká orientace na průmysl z nás dělá ekonomiku extrémně náchylnou na cenu vstupů.
A to není vše. Zatímco na západě probíhala modernizace průběžně, v Česku stále narážíme na starý strojový park. Mnoho továren stále běží na technologiích z 90. let (nebo starších), které mají nižší účinnost. Navíc máme obrovské množství nezateplených průmyslových hal a historických budov. Vytápět takové prostory při cenách energie z roku 2026 je extrémně drahé. Modelový příklad: Průměrná firma v Evropské unii na výrobu produktu za 100 € spotřebuje energii za 5 euro. Česká firma na výrobu stejného produktu za 100 € spotřebuje energii za 8 euro, tedy 60 % navíc. Na vyprodukování jedné jednotky HDP tedy v Česku spotřebujeme výrazně více energie než například sousední Německo nebo Rakousko. To snižuje naši konkurenceschopnost při vysokých cenách energií. Asi už začíná být jasné, proč stávající ropný šok dolehne tvrdě zejména na průmyslové podniky, potom i na zbytek ekonomiky, a to se logicky musí projevit nárůstem míry nezaměstnanosti.
Nejohroženější odvětví
Česká ekonomika ale nebude skokovým zdražením energií zasažena jako jeden homogenní celek. Dopady se budou dramaticky lišit podle toho, jak moc dané odvětví závisí na přímých dodávkách plynu a ropy. Kriticky ohrožený je zejména chemický průmysl. Tady už manažeři jednotlivých podniků bijí na poplach. Hlavním rizikovým faktorem je zde zemní plyn, který neslouží pouze jako zdroj tepla, ale funguje jako základní vstupní surovina pro výrobu hnojiv, plastů a dalších syntetických látek. Dopad na konkurenceschopnost je proto extrémní – je sci-fi, že by chemické procesy mohly probíhat jinak, např. že by se výroba elektrifikovala. Reálně tak hrozí dlouhodobé zastavení provozů, úplná ztráta soběstačnosti a propouštění.
Taky tradiční sklářství a keramika jsou v ohrožení, primárně kvůli technologické nutnosti udržovat nepřetržitý žár v pecích. To vyžaduje masivní a konstantní dodávky plynu. Energetické náklady zde tvoří až 30 % konečné ceny výrobku, což je pro marže firem neúnosné. Existuje zde bezprostřední hrozba, že český křišťál a keramiku vytlačí z globálních trhů konkurence ze zemí s levnější energií, protože naše výrobky se kvůli ceně vstupů stanou neprodejnými.
Ale pro trh práce je nejvýznamnější, že v nákladových kleštích jsou automotive a strojírenství. Český automotive totiž tvoří zhruba 9 % HDP a čtvrtinu našeho průmyslu. Hlavním problémem v tomto případě není jen přímá spotřeba energie v halách. Průmyslníky víc potrápí vyšší logistické náklady závislé na ceně ropy a prudké zdražení vstupních materiálů, jako je ocel nebo hliník. I když vlastní výroba může být efektivní, zdražení u subdodavatelů a drahá doprava komponentů drtí výslednou konkurenceschopnost. Pro automobilky existuje jasná hranice, za kterou už bude její výroba ztrátová. Tím bodem zlomu je cena elektřiny nad 200 EUR/MWh a plyn nad 80 EUR/MWh dlouhodobě (více než 6 měsíců). Automobilky totiž mají energeticky náročné lakovny a slévárny. Při těchto cenách začíná být výroba v ČR dražší než dovoz hotových vozů z čínských nebo amerických závodů, které jedou na levnější břidlicový plyn nebo uhelnou elektřinu.
Co to znamená pro nezaměstnanost
Jisté je tedy to, že v průměru za celý letošní rok nezaměstnanost proti loňsku naroste. Pokud se podaří dosáhnout rychlého příměří na Blízkém východě a plného zprůchodnění Hormuzu v řádu několika málo týdnů, míra nezaměstnanosti letos v průměru stoupne zhruba k 5% úrovni. Pokud budou vysoké ceny energií útočit na českou ekonomiku dlouhé měsíce, nezaměstnanost může vyskočit až na hladinu 5,3 %.