Za práci konanou v pracovním poměru přísluší zaměstnanci buď mzda, nebo plat. Mezi těmito systémy odměňování činí přitom právní úprava rozdíly, a to mj. též co do kompenzace za práci přesčas.
Práce přesčas a výše příplatku za ni
JUDr.
Petr
Bukovjan
Právní věta
Příplatek ve výši 50 % průměrného hodinového výdělku za práci přesčas konanou ve dnech nepřetržitého odpočinku v týdnu podle ustanovení § 127 odst. 1 zákoníku práce přísluší jen zaměstnancům, kterým zaměstnavatel za vykonanou práci poskytuje plat. Mezi takové zaměstnavatele, kteří jsou taxativně vyjmenováni v ustanovení § 109 odst. 3 zákoníku práce, nepatří zaměstnavatel, který je soukromou vysokou školou.
(z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2025, sp. zn. 21 Cdo 817/2025)
Předmět sporu
*
Vyřešení právní otázky,
v jaké výši přísluší zaměstnanci příplatek ke mzdě za práci přesčas
. Právní úprava
*
§ 114 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“)
– mzda nebo náhradní volno za práci přesčas.*
– plat nebo náhradní volno za práci přesčas.
*
§ 2 odst. 2 a § 39 až § 43 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů
– soukromá vysoká škola. Skutkový stav (popis případu)
*
Zaměstnanec byl u zaměstnavatele (soukromé vysoké školy) zaměstnán v pracovním poměru na „plný pracovní úvazek“ jako
správce budovy
. Jeho týdenní pracovní doba v délce 40 hodin byla rozvržena do směn v délce 8 hodin od pondělí do pátku.*
Po skončení pracovního poměru se zaměstnanec obrátil na zaměstnavatele s tím, že mu za období bezmála 3 let
nebyla zaplacena mzda za práci přesčas
konaná nad rámec jeho směn v pracovních dnech, a především pak v tzv. pracovních sobotách. Protože zaměstnavatel se k vypořádání tohoto nároku neměl, domáhal se (bývalý) zaměstnanec tohoto plnění po zaměstnavateli soudní žalobou.Argumenty zaměstnance (a soudů nižších stupňů)
*
Zaměstnanec měl celou řadu pracovních povinností za stavu, kdy fakticky působil jako správce tří budov.
Plnění všech svých povinností přitom nemohl stihnout v rozvržené pracovní době
. Stanovená týdenní pracovní doba 40 hodin týdně byla plně vyčerpána v pracovních dnech „pondělí až pátek“. Bylo-li „sjednáno“, že pracovní doba zaměstnance je též v sobotu od 8.00 do 18.00 hodin ve dnech kombinované výuky, je nepochybné, že zaměstnanec nutně musel vykonávat práci přesčas, aby mohl dostát svým pracovním povinnostem podle pracovní smlouvy
. *
Práce vykonávaná v sobotu
nutně splňovala znaky práce přesčas
, a zaměstnanci za ni přísluší mzda s připočtením „padesátiprocentního příplatku podle § 127 odst. 1 zákoníku práce“
. Argumenty zaměstnavatele
*
Soudy nesprávně posoudily výši příplatku ke mzdě za práci přesčas
, jestliže zaměstnanci přiznaly „nárok z právního důvodu přesčasových hodin“ ve výši 50 % namísto „nejméně 25 %“ průměrného výdělku, a nerozlišily tak mezi „státním sektorem“ a „sektorem soukromým“
. Zaměstnavatel je přitom soukromou vysokou školou ve formě obecně prospěšné společnosti
, tedy „subjektem soukromého práva. Z odůvodnění rozhodnutí soudu
*
Prokáže-li zaměstnanec ve sporu o zaplacení mzdy, že mu vznikl pracovní poměr, ubrání se zaměstnavatel proti zaměstnancově tvrzení, že pro něho v určité době vykonal práci, jen jestliže bude tvrdit a
prokáže-li, že podle jím vedené evidence pracovní doby zaměstnanec v této době nepracoval; zaměstnanec má za takového stavu věci právo na mzdu, bude-li tvrdit, že evidence pracovní doby vedená zaměstnavatelem neodpovídá skutečnosti a že opravdu vykonal pro zaměstnavatele práci
. *
Za dobu výkonu práce přesčas, kterou je práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn [viz ustanovení § § 78 odst. 1 písm. i) zákoníku práce], přísluší zaměstnanci
mzda, na kterou mu vzniklo za tuto dobu právo
a kterou je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit ve výplatním termínu sjednaném, stanoveném nebo určeném v rámci období splatnosti mzdy spolu se mzdou za kalendářní měsíc, ve kterém práci přesčas konal (tzv. dosažená mzda)
. *
Vedle dosažené mzdy zaměstnanci náleží
kompenzace
v podobě příplatku nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku
zjištěného podle ustanovení § 351 až 362 zákoníku práce, nebo – pokud se tak zaměstnavatel se zaměstnancem dohodli – náhradní volno v rozsahu práce konané přesčas, které je zaměstnanci poskytnuto místo příplatku
; po dobu náhradního volna, kdy nekoná práci, zaměstnanci mzda nepřísluší. V případě, že zaměstnavatel zaměstnanci neposkytne náhradní volno v době 3 kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas nebo v jinak dohodnuté době, je povinen zaměstnanci vyplatit příplatek. *
V projednávané věci bylo zjištěno, že
zaměstnanec vykonával v žalovaném období práci přesčas
. Kromě mzdy, na kterou mu vzniklo za dobu práce přesčas právo, proto zaměstnanci příslušel – vzhledem k tomu, že se se zaměstnavatelem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas – příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku podle ustanovení § 114 odst. 1 zákoníku práce
(vyšší příplatek mohl být sjednán v kolektivní nebo jiné smlouvě anebo stanoven ve vnitřním předpisu zaměstnavatele). Za dobu práce přesčas konané v sobotu zaměstnanci kromě příplatku za práci přesčas nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku příslušel i příplatek nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku (nebyla-li sjednána jiná minimální výše příplatku) podle ustanovení § 118 odst. 1 zákoníku práce
. *
Rozsudek odvolacího soudu, který nárok zaměstnance na příplatek za práci přesčas posoudil
podle ustanovení § 127 odst. 1 zákoníku práce (
, není správný. Tento rozsudek se proto ruší.kompenzace
za práci přesčas zaměstnance odměňovaného platem), jež na projednávanou věc nedopadá