Nejsou tomu ani dva měsíce, co bylo na stránkách tohoto časopisu pojednáno o rozhodnutí Nejvyššího soudu týkajícím se zpřísněné odpovědnosti zaměstnance za schodek na hodnotách svěřených mu k vyúčtování ve smyslu ustanovení § 252 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. V něm se dovolací soud zabýval konkrétně otázkou, zdali je pro vznik takové odpovědnosti zaměstnance za schodek nezbytné, aby hodnoty jemu svěřené byly ve vlastnictví zaměstnavatele, se kterým uzavřel za tímto účelem dohodu o odpovědnosti.
Aby toho nebylo málo, máme tu další rozsudek vztahující se ke stejné právní úpravě. Tentokrát se Nejvyšší soud vyjádřil k tomu, jestli hodnotami svěřenými zaměstnanci k vyúčtování může být i zboží, které je vyskládáno na regálech samoobslužné prodejny, a je tak volně přístupné zákazníkům, a jestli lze ke zjištění schodku na svěřených hodnotách použít i způsob označovaný jako "kontrola korunou" (zjednodušeně řečeno jde o způsob evidence zboží v celkovém peněžním vyjádření, tedy v prodejních cenách, které platí zákazník, aby se na konci kontrolovaného období shodovaly tržby z nákupu zboží s rozdílem mezi jeho počátečním a konečným skladovým stavem). Konkrétní argumenty dovolacího soudu lze dohledat v jeho rozsudku ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 21 Cdo 492/2019.
Popis případu
Zaměstnavatel uzavřel se zaměstnanci dohody o společné odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených jim k vyúčtování (dohody o společné odpovědnosti za svěřené předměty), a to konkrét