tuzemské stravné

Zaměstnanec uskutečnil 2 pracovní cesty v jednom kalendářní dni: První pracovní cesta - zahraniční, na tuto nastoupil 14. 2. v 7 hod. v ČR, hranice Slovenska překročil v 8:20 hod. a pak zpět v 11:25 hod., v zahraničí tedy byl 3 hod. a 5 min. Pracovní cesta skončila ve 12:00 hod. v ČR. Druhá pracovní cesta tuzemská, na tuto nastoupil tentýž den v 18:30 hod. a trvala až do 16. 2. (vícedenní cesta). Na jaké cestovní náhrady - stravné - má zaměstnanec za den 14. 2. právo?

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále též „zákoník práce“ nebo „ZP“) v ust. § 151 ukládá zaměstnavateli povinnost poskytovat zaměstnanci náhradu výdajů, které mu vzniknou v souvislosti s výkonem práce, a to v rozsahu a za podmínek stanovených v části sedmé zákoníku práce. Mezi tyto povinné výdaje patří také cestovní náhrady vzniklé zaměstnanci při cestách vymezených v ust. § 152 ZP (při pracovní cestě, při cestě mimo pravidelné pracoviště, při přeložení, při cestě do práce mimo rozvrh směn atd.). Pokud zaměstnavatel poskytne zaměstnanci náhradu za cestu, která není v ust. § 152 ZP vymezena, nejedná se o povinné cestovní náhrady dle ZP a hodnota plnění podléhá v plné výši dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a současně vstupuje do vyměřovacích základů pro odvod pojistného.

Zaměstnanec byl na služební cestě ve Francii, po příletu do ČR ve 12:15 se dostaví do kanceláře, kde od 13:20 do 17:00 ještě pracoval. V tento den poskytnuto zahraniční stravné ve výši dvou třetin základní sazby, kráceno o 35% za poskytnutou snídani. Tuzemské stravné v tento den nevzniklo (hodina a pět minut). Vzhledem k odpracování více než 3 hodin na pracovišti, poskytneme v tento den stravenku. Postupujeme správně?