JUDr. Eva Benešová, LL.M.

Takzvané sick days, ve volném překladu „dny zdravotního volna“, se v posledních letech staly oblíbeným zaměstnaneckým benefitem. Zařadily se tak definitivně mezi další tradiční zaměstnanecké výhody, jakými jsou například příspěvek na stravování (stravenky), pětitýdenní dovolená, příspěvek na penzijní či životní pojištění a jiné. Oproti jiným uvedeným výhodám lze však na sick days nahlížet jako na oboustranně výhodný nástroj.

V předešlém čísle byl čtenář obecně informován o zákonných omezeních pracovního poměru na dobu určitou. V navazujícím příspěvku bych se ráda zaměřila již na konkrétní úskalí tohoto druhu pracovního poměru, a to na problematiku změn pracovního poměru z doby určité na dobu neurčitou s poukázáním na současný velmi zajímavý přístup Ústavního soudu, který si zaslouží zajisté patřičnou pozornost.

Pracovní poměr je vedle dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr jedním ze základních a zároveň nejčastějších pracovněprávních vztahů. Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou nebo ve stanovených případech jmenováním. Zákoník práce preferuje sjednávání pracovních poměrů na dobu neurčitou, což je vyjádřeno v ustanovení § 39 odst. 1 zákoníku práce tím, že pracovní poměr trvá po dobu neurčitou, nebyla-li výslovně sjednána doba jeho trvání, a dále také zákonným omezením tohoto druhu pracovního poměru.