Ing. Miroslav Král - strana 2

Ze souboru ergonomických norem je část, která se zabývá ergonomií tepelného prostředí. Jde o normy, které mohou být užívány integrujícím způsobem umožňujícím zkoumat expozici horkého, mírného a chladného prostředí v reakcích člověka.

Mezi rizikové faktory mikroklimatických podmínek, označované též jako tepelně vlhkostní podmínky, na nevenkovním (dříve vnitřním) prostředí se řadí zátěž teplem a chladem. Zjišťování a hodnocení mikroklimatických podmínek je ošetřováno legislativně podle nařízení vlády č. 361/2007 Sb., ve znění pozdějších změn, a podle metodiky řady ergonomických norem pro horké, mírné a chladné tepelné prostředí. Neoddělitelnou součástí je fyziologický (ergonomický) popis reakcí člověka jako otevřeného systému v termoregulačních procesech.

Jedná se o významnou problematiku v životě člověka zabývající se přímým sdělováním informací formou řeči a jejímu příjmu sluchovým ústrojím člověka, s možným narušováním v daném prostředí šumem. Znalosti uplatňované při řešení dané problematiky se opírají o poznatky z anatomie a fyziologie sluchového ústrojí a mluvidel, které jsou doplněné o vybrané statě z fyzikální a fyziologické akustiky, včetně popisu nemocí sluchu a vad řeči a stručného popisu vyšetřování poruchy sluchu audiogramem. V poslední kapitole, v odkazech na ergonomickou normu ČSN EN ISO 9921, je věnováno metodickému přístupu k hodnocení kvality řečové komunikace s uvedením na příkladu.

Člověk si mnohdy ani neuvědomuje co mu zrak a vidění poskytuje. Zrak je pro člověka jeden z nejdůležitějších smyslů, neboť jim přijímá 80 až 90 % všech informací o vnějším světě. Také je třeba si uvědomit, že vznikající změny ve zdravotním stavu očí, ke kterým dochází v průběhu života člověka, jsou varující. Proto je žádoucí podmínkám správného vidění, uváděných dále v širších souvislostech, věnovat patřičnou pozornost.

Horní a dolní končetiny jsou párovými orgány. Jejich rozdílnost spočívá ve specifických funkcí uplatňovaných během každodenního života. O horní končetině bylo pojednáno v dřívějším vydání BHP č. 12/2016.

Přes veškerou mechanizaci a automatizaci pracovních procesů se neobejdeme bez práce ruky. Práce rukou, vykonávané v různých oborech, mající specifický charakter pracovních úkolů, jsou při jejím výkonu více či méně náročné a bezpečné.

Každá chyba, omyl, selhání člověka, které vznikly při jeho činnosti, jsou důsledkem, jehož příčiny představují více či méně složitou souhru či okamžitou konstelaci objektivních a subjektivních podmínek v rámci pracovního systému. Je to na jedné straně technické zařízení či jiný pracovní prostředek, na straně druhé člověk (skupina lidí), jejich aktuální situace v pracovním procesu a způsob jejich chování a jednání.