54/2018 Sb.m.s.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 19. června 1981 byla v Ženevě
přijata Úmluva č. 154 o podpoře kolektivního vyjednávání.
S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Úmluvu
ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního ředitele
Mezinárodního úřadu práce, depozitáře Úmluvy, 6. prosince 2017.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 11 odst. 2 dne 11. srpna
1983. Pro Českou republiku vstoupila v platnost podle odstavce 3 téhož článku dne
6. prosince 2018.
Anglické znění Úmluvy a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.
Úmluva č. 154 :
ÚMLUVA O PODPOŘE KOLEKTIVNÍHO VYJEDNÁVÁNÍ
PŘEKLAD
Generální konference Mezinárodní organizace práce,
která byla svolána Správní
radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a tam se sešla dne 3. června 1981 na svém
67. zasedání;
znovupotvrzujíc ustanovení Filadelfské deklarace uznávající „slavnostní závazek Mezinárodní
organizace práce podporovat mezi národy světa uskutečnění plánů, jejichž cílem je
skutečné uznání práva na kolektivní vyjednávání” a jsouc si vědoma, že tuto zásadu
„lze plně vztáhnout na všechny národy světa";
majíc na zřeteli rozhodující význam mezinárodních norem obsažených v Úmluvě o svobodě
sdružování a ochraně práva organizovat se z r. 1948, v Úmluvě o právu organizovat
se a kolektivně vyjednávat z r. 1949, v Doporučení o kolektivních smlouvách z r.
1951, v Doporučení o dobrovolném smírčím a rozhodčím řízení z r. 1951, v Úmluvě a
Doporučení o pracovních vztazích (veřejné služby) z r. 1978 a v Úmluvě a Doporučení
o správě práce z r. 1978;
domnívajíc se, že je žádoucí vyvinout větší úsilí k dosažení cílů těchto norem a
zejména všeobecných zásad obsažených v článku 4 Úmluvy o právu organizovat se a kolektivně
vyjednávat z r. 1949, a v bodě 1 Doporučení o kolektivních smlouvách z r. 1951;
domnívajíc se v důsledku toho, že by tyto normy měly být doplněny vhodnými opatřeními
založenými na těchto normách a určenými k podpoře svobodného a dobrovolného kolektivního
vyjednávání;
rozhodnuvši přijmout některé návrhy týkající se podpory kolektivního vyjednávání,
jež jsou čtvrtým bodem jednacího pořadu zasedání;
stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy,
přijímá dne 19. června 1981 tuto úmluvu, která může být označována jako Úmluva o
kolektivním vyjednávání, 1981:
ČÁST I.
PŮSOBNOST A DEFINICE
Článek 1
1. Tato úmluva se vztahuje na všechna odvětví hospodářské činnosti.
2. Nakolik se záruky stanovené v této úmluvě vztahují na ozbrojené síly
a policii, může být vymezeno vnitrostátním zákonodárstvím nebo vnitrostátními zvyklostmi.
3. Pokud jde o veřejnou službu, zvláštní způsoby provádění této úmluvy
mohou být stanoveny vnitrostátním zákonodárstvím nebo vnitrostátními zvyklostmi.
Článek 2
Pro účely této úmluvy výraz „kolektivní vyjednávání" se vztahuje
na všechna vyjednávání mezi zaměstnavatelem, skupinou zaměstnavatelů nebo jednou
nebo několika organizacemi zaměstnavatelů na jedné straně a jednou nebo několika
organizacemi pracovníků na straně druhé, jejichž účelem je
a) stanovit pracovní podmínky a podmínky zaměstnávání; a, popř. nebo
b) upravit vztahy mezi zaměstnavateli a pracovníky; a, popř. nebo
c) upravit vztahy mezi zaměstnavateli a jejich organizacemi a jednou
nebo několika organizacemi pracovníků.
Článek 3
1. Pokud vnitrostátní zákon nebo vnitrostátní zvyklosti uznávají existenci
zástupců pracovníků, jak jsou definováni v článku 3 písmena b) úmluvy o zástupcích
pracovníků, 1971, vnitrostátní zákon nebo vnitrostátní zvyklosti mohou stanovit,
nakolik výraz „kolektivní vyjednávání" má pro účely této úmluvy rovněž zahrnovat
vyjednávání s těmito zástupci.
2. Pokud podle odstavce 1 tohoto článku výraz „kolektivní vyjednávání"
zahrnuje rovněž vyjednávání se zástupci pracovníků zmíněnými v tomto odstavci, mají
být učiněna, kdykoli je toho třeba, vhodná opatření, aby se zajistilo, že existence
těchto zástupců nemůže sloužit k oslabení postavení zúčastněných organizací pracovníků.
ČÁST II.
ZPŮSOBY PROVÁDĚNÍ
Článek 4
Pokud provádění této úmluvy není zajištěno kolektivními smlouvami, rozhodčími
výroky nebo jiným způsobem odpovídajícím vnitrostátním zvyklostem, má se tak stát
vnitrostátními právními předpisy.
Článek 5
1. Za účelem podpory kolektivního vyjednávání je třeba přijmout opatření
přizpůsobená vnitrostátním podmínkám.
2. Cíle opatření zmíněných v odstavci 1 tohoto článku budou tyto:
a) kolektivní vyjednávání by mělo být umožněno všem zaměstnavatelům
a všem skupinám pracovníků v odvětvích činnosti uvedených v této úmluvě;
b) kolektivní vyjednávání by se mělo postupně rozšířit na všechny
otázky uvedené pod písmeny a), b) a c) článku 2 této úmluvy;
c) mělo by se podporovat stanovení procesních předpisů dohodnutých
mezi organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků;
d) kolektivní vyjednávání by nemělo být znemožňováno nedostatkem
předpisů upravujících jeho průběh nebo tím, že takové předpisy jsou nedostačující
nebo nevhodné;
e) orgány a řízení pro urovnání pracovních sporů by měly být pojaty
tak, aby přispívaly k podpoře kolektivního vyjednávání.
Článek 6
Ustanovení této úmluvy nebrání fungování soustav pracovních vztahů, při
nichž dochází ke kolektivnímu vyjednávání v rámci smírčího a, popř. nebo rozhodčího
řízení nebo smírčích a, popř. nebo rozhodčích institucí, jestliže se jich strany
kolektivního vyjednávání dobrovolně účastní.
Článek 7
Opatření učiněná veřejnými orgány k podpoře a prosazování rozvoje kolektivního
vyjednávání budou předmětem předběžných porad a pokud možno dohod mezi veřejnými
orgány a organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků.
Článek 8
Opatření učiněná na podporu kolektivního vyjednávání nemohou být pojata
nebo prováděna způsobem, jenž by byl na překážku svobodě kolektivního vyjednávání.
ČÁST III.
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 9
Tato Úmluva nereviduje žádnou dosavadní úmluvu nebo doporučení.
Článek 10
Formální ratifikace této Úmluvy budou oznámeny generálnímu řediteli Mezinárodního
úřadu práce k registraci.
Článek 11
1. Tato Úmluva zavazuje toliko členské státy Mezinárodní organizace práce,
jejichž ratifikace byla zaregistrována generálním ředitelem.
2. Tato Úmluva nabude účinnosti 12 měsíců poté, kdy generální ředitel
zaregistroval ratifikace dvou členských států.
3. Pro každý další členský stát poté tato Úmluva nabude účinnosti 12
měsíců od data, kdy byla zaregistrována jeho ratifikace.
Článek 12
1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto Úmluvu, může ji vypovědět
po uplynutí deseti let ode dne, kdy tato Úmluva poprvé nabyla účinnosti, písemným
sdělením generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, který je zapíše. Výpověď
nabude účinnosti jeden rok po dni, kdy byla zaregistrována.
2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto Úmluvu a který nepoužije
práva vypovědět ji podle tohoto článku během roku následujícího po uplynutí období
deseti let, jak uvedeno v předchozím odstavci, bude vázán úmluvou na další desetileté
období a poté ji bude moci vypovědět vždy po uplynutí desetiletého období za podmínek
uvedených v tomto článku.
Článek 13
1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem členským státům
Mezinárodní organizace práce registraci všech ratifikací a výpovědí, které mu členové
organizace oznámí.
2. Až bude generální ředitel oznamovat členům registraci druhé ratifikace,
upozorní členské státy Organizace na datum, kdy tato Úmluva nabude účinnosti.
Článek 14
Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí generálnímu tajemníkovi
Spojených národů k zápisu podle článku 102 Charty Spojených národů úplné údaje o
všech ratifikacích a výpovědích, které zapsal podle ustanovení předchozích článků.
Článek 15
Vždy, bude-li to považovat za nutné, Správní rada Mezinárodního úřadu
práce předloží generální konferenci zprávu o provádění této Úmluvy a přezkoumá, zda
je vhodné dát na pořad jednání generální konference otázku její úplné nebo částečné
revize.
Článek 16
1. Přijme-li generální konference novou úmluvu revidující úplně nebo
částečně tuto Úmluvu a neustanoví-li nová úmluva jinak:
a) ratifikace nové revidující úmluvy členským státem způsobí ipso
iure okamžitou výpověď této Úmluvy bez ohledu na ustanovení článku 12, a to s výhradou,
že nová revidující úmluva nabude účinnosti,
b) od doby, kdy nová revidující úmluva nabude účinnosti, tato úmluva
přestane být členským státům otevřena k ratifikaci.
2. Tato Úmluva však zůstane v platnosti co do formy a obsahu pro ty členské
státy, které ji ratifikovaly a které neratifikovaly revidující úmluvu.
Článek 17
Anglické a francouzské znění této Úmluvy jsou stejně rozhodné.