Judikaturou Nejvyššího soudu prošel jeden případ, který opakovaně upozornil na časté nepochopení rozdílu mezi porušením bezpečnostních předpisů na straně jedné a lehkomyslným jednáním na straně druhé jako dvojího různého možného důvodu pro „krácení“ odškodnění za pracovní úraz, a to v praxi nejen zaměstnavatelů, ale také i soudů. Je současně zarážející, že takového nepochopení se dopustil i zkušený specializovaný pracovněprávní senát Krajského soudu v Ostravě 16 Co, takže jeho pochybení musel napravovat až Nejvyšší soud zrušením rozsudku Krajského soudu v Ostravě.
Jaký byl skutkový děj případu? Zaměstnanec – projektant si šel ověřit situaci na místě samém, na staveništi městského stadionu v Karviné, pro který projektoval prosklenou výplň stěny spojovacího krčku mezi dvěma stavebními objekty. Tento krček – můstek o délce 2 metry a šířce 197 cm s betonovou podlahou se nacházel ve výšce 4,5 metrů nad zemí, nebyl zajištěn ani lešením, ani zábradlím. Z nezjištěných příčin zaměstnanec spadl dne 7. ledna 2016 z výšky na zem, utrpěl závažné zdravotní postižení. V soudním řízení se domáhal odškodnění za pracovní úraz.
Zaměstnavatel se bránil svojí odpovědnosti za pracovní úraz poukazem na lehkomyslné jednání postiženého. Soud I. stupně shledal za důvodné „krácení“ odškodnění v plném zákoníkem práce připuštěném rozsahu dvou třetin za lehkomyslné jednání, Krajský soud v Ostravě malinko zmírnil přísnost pohledu na chov&aa