Aktuální demografický vývoj populace, nízký podíl nezaměstnanosti a vysoká fluktuace v kombinaci se zvyšujícím se apelem na efektivitu a pracovní výkon přináší na pracovištích řadu komplikovaných situací. S cílem maximalizace pracovních výkonů pracovníků se mnoho zaměstnavatelů uchyluje k většímu důrazu na týmovou spolupráci. Zatímco samotná týmová spolupráce nemusí být problémem, často se stává doslova krizovou v případě, že zahrnuje členy z odlišných generací. Jak tedy přistupovat k mezigenerační spolupráci na pracovišti tak, aby byla přínosná pro všechny aktéry, stejně jako pro firmu?
Plíživé změny se značnými dopady
Identifikovat, získat a udržet si zaměstnance s vysokým potenciálem a dále jeho talent rozvíjet ve prospěch daného jedince i organizace, to je nedílnou činností většiny oddělení lidských zdrojů. Postupně ovšem přichází situace, kdy sice disponujeme řadou specializovaných nástrojů na identifikaci i rozvoj zaměstnanců, ovšem zmenšuje se okruh populace, ze které lze potenciální zaměstnance získat.
Dle dat Českého statistického úřadu v roce 2009 bylo 71 % populace ve věku mezi 15. – 64. rokem života (tedy ekonomicky aktivní populace). Velikost ekonomicky aktivní populace se do roku 2019 zmenšila o 6,5 p.b. na 64,5 %. Ovšem tento trend zmenšující se ekonomicky aktivní části obyvatel bude pokračovat i nadále. Například dle predikcí populačního vývoje společnosti bude v roce 2050 pouze 56,5 % ekonomicky aktivní populace. Přičemž zároveň roste podíl populace starší 65 let (v roce 2050 bude populace starší 65 let tvořit 28,6 % z celkové populace). Obdobný demografický vývoj můžeme sledovat i v dalších zemích (nejen) Evropské unie. Je tedy zřejmé, že postupné demografické změny ovlivňují i trh práce a je právě úkolem zaměstnavatelů tuto změnu zachytit včas a začít ji strategicky řešit.
Situaci na trhu práce navíc umocňuje velmi nízký podíl nezaměstnaných, který společně s měnícím se významem práce v lidském životě komplikuje nejen získávání nových zaměstnanců, ale také jejich dlouhodobé udržení.
Zároveň se změnou demografické linky se také postupně prodlužuje délka života a tím i délka pracovního života člověka, a to obzvláště v případě vysoce kvalifikovaných nemanuálních prací. Postupně tak vzniká potřeba mezigenerační spolupráce, která je svým způsobem nová. Novost je mimo jiné v počtu generací, které na pracovišti mohou pracovat, ale také v tom, co pod pojmem „mezigenerační spolupráce“ chápeme.
Pojem „mezigenerační spolupráce“ je potřeba chápat nejen jako tradiční proces učení mladší generace od generace starší. Je potřeba se dívat na mezigenerační spolupráci na pracovišti jako na příležitost spojení diferencovaných přístupů k tvorbě nových nápadů či zvýšení efektivity.
Generace a generační rozdíly
V případě diskuse o mezigenerační spolupráci na pracovišti je nejprve nutné vymezit samotný pojem generace. Napříč odbornou veřejností je pojem generace chápán jako skupina lidí přibližně stejného věku, socializovaná v podobné době a její členy tak pojí podobný způsob myšlení a životní styl. Přestože již mnohé generace dokážeme pojmenovat (např. generace X, Y, Baby Boomers), v praxi není vždy zcela zřejmé, do které gen