Judikátů Nejvyššího soudu týkajících se zpřísněné odpovědnosti zaměstnance za schodek na hodnotách svěřených mu k vyúčtování ve smyslu ustanovení § 252 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, je poměrně dost. Méně už je judikátů, které se zabývají otázkou odpovědnosti zaměstnance za schodek, jestliže hodnoty mu svěřené nejsou ve vlastnictví zaměstnavatele.
K judikátům vztahujícím se k výše zmíněnému § 252 zákoníku práce patří např. i ten, který může leckoho překvapit a v němž dospěl dovolací soud k závěru, že „nebyla-li na pracovišti s více zaměstnanci, kteří uzavřeli dohodu o (hmotné) odpovědnosti, dohodnuta společná hmotná odpovědnost, nečiní to jejich individuální dohody o (hmotné) odpovědnosti neplatnými. Znamená to jen, že rozsah náhrady škody jednotlivých zaměstnanců s individuálními dohodami o (hmotné) odpovědnosti za schodek zjištěný na společném pracovišti nelze stanovit podle poměru jejich hrubých výdělků a v závislosti na zastávané funkci ve smyslu ustanovení § 260 zákoníku práce, ale že budou odpovídat za schodek v plné výši podle rozsahu odpovědnosti jednotlivý