Komentovaná judikatura - strana 1

Zákoník práce chrání zaměstnance pro případ rozvázání pracovního poměru různými způsoby. Jsou jimi mj. ochranná doba v režimu právní úpravy zákazu výpovědi (ze strany zaměstnavatele), ale ve vztahu k tzv. odborovým funkcionářům též podmínka předchozího souhlasu odborové organizace s výpovědí nebo okamžitým zrušením jejich pracovního poměru. Je mezi nimi nějaká spojitost?

Je jednou z výkladově sporných otázek, zda je odborová organizace povinna nejen oznámit, ale rovněž prokázat (doložit) zaměstnavateli splnění podmínek, které předepisuje právní úprava pro její působení u zaměstnavatele. Nyní se k této otázce podrobně vyjádřil též Nejvyšší soud.

Soudních rozhodnutí, která by se zabývala posouzením rovného zacházení (včetně diskriminace), a to navíc v oblasti odměňování zaměstnanců platem, není mnoho. Dáno je to jistě i tím, že poskytování platu je svázáno mnohem přísnějšími pravidly než odměňování mzdou. Ostatně jak stanoví § 122 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, plat není možné určit jiným způsobem, v jiném složení a jiné výši, než stanoví tento zákon a právní předpisy vydané k jeho provedení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak.

Dle ustanovení § 286 odst. 3 a 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, platí, že odborová organizace působí u zaměstnavatele a má právo jednat, jen jestliže je k tomu oprávněna podle stanov a alespoň 3 její členové jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru. Oprávnění odborové organizace u zaměstnavatele vznikají dnem následujícím po dni, kdy zaměstnavateli oznámila, že splňuje výše uvedené podmínky. A naopak, přestane-li odborová organizace tyto podmínky splňovat, je povinna to zaměstnavateli bez zbytečného odkladu oznámit.

Dle ustanovení § 231 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, platí, že studium, vzdělávání, školení, nebo jiná forma přípravy k dosažení vyššího stupně vzdělání, pakliže jsou v souladu s potřebou zaměstnavatele, mají povahu zvyšování kvalifikace. Pokud proces zvyšování kvalifikace připadne do pracovní doby zaměstnance, je zaměstnavatel povinen omluvit jeho nepřítomnost v práci a poskytnout mu (až na výjimky placené) pracovní volno v rozsahu dle ustanovení § 232 zákoníku práce.

Pokud zaměstnanci skončí pracovní poměr výpovědí ze strany zaměstnavatele nebo dohodou a důvodem je např. jeho nadbytečnost v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně ve smyslu ustanovení § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, přísluší mu právo na odstupné. Výše tohoto peněžitého plnění se dle ustanovení § 67 odst. 1 téhož právního předpisu odvíjí od doby trvání pracovního poměru u zaměstnavatele a zákon ho stanoví v minimální výši. Znamená to, že lze sjednat (se zaměstnancem samotným, nebo v kolektivní smlouvě) nebo zaměstnanci přiznat (třeba vnitřním předpisem) odstupné vyšší.

Právní věta Je možno přisvědčit závěru, že ustanovení § 235 odst. 3 zákoníku práce se přímo nijak nevztahuje na případ, kdy při trvání pracovního poměru je zaměstnanec vyloučen ze...

Právní věta Rozpor se zásadou rovného zacházení při sjednávání mzdy v individuálním případě v porovnání s ostatními zaměstnanci vykonávajícími stejnou práci znamená vybočení ze zákonného rámce, jde o protiprávní...