Články

Pracovní cestou pro účely cestovních náhrad je též cesta zaměstnance mimo jeho pravidelné pracoviště. Jak se pravidelné pracoviště pro tento účel určuje a za jakých podmínek může dojít k jeho změně?

Osobám, organizacím, dokonce i vládám bývá občas vytýkána „špatná“ komunikace. Ta je často chápána jako drobná vada na kráse, kterou lze bez větších problémů překonat. Špatná komunikace je však občas vědomá a záměrná, a je-li tomu tak, pak drobností není. Představuje totiž daleko vážnější, „systémový“ problém. Není jen „špatná“, ale i hluboce a trvale škodlivá. Článek se zabývá nejčastějšími podobami a příčinami škodlivé komunikace i tím, proč tato komunikace jejím aktérům škodí, a jak jí předejít.

Problematika zdravotní péče a zdravotního pojištění je složitá a liší se hlavně tím, zda se v rámci pohybu osob mezi jednotlivými státy jedná o výdělečnou, nebo nevýdělečnou činnost v zemích Evropské unie a v dalších zemích, postupujících podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009, nebo o takový pobyt v ostatních zemích. Proto bude v dalším textu důležitým kritériem právě posouzení situace, kdy český občan vyjíždí do zahraničí buď za účelem výkonu výdělečné činnosti, anebo naopak v situaci, kdy při takové cestě předmětem jeho zájmu výkon výdělečné činnosti primárně není.

Systém veřejného zdravotního pojištění je založen na principu, kdy plátci pojistného odvádějí do tohoto systému povinné platby pravidelně každý měsíc. Tato základní povinnost je podmínkou pro zajištění jeho bilanční vyrovnanosti neboli zdravotní pojišťovny musejí mít na tzv. příjmové stránce dostatečné zdroje na úhradu zdravotních (hrazených) služeb, poskytnutých a následně pak vykázaných jejich smluvními partnery – poskytovateli, což jsou nemocnice, soukromí lékaři, lázně, ozdravovny apod.

Také v letošním roce připomínáme zaměstnavatelům povinnost vyhotovit a předložit evidenční list důchodového pojištění (dále jen „ELDP“), která vyplývá z ustanovení § 38 odst. 4 a § 39 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb. “). ELDP je základním dokladem, jímž se pro účely důchodového pojištění prokazuje získaná doba důchodového pojištění, výše dosaženého vyměřovacího základu a dob vyloučených, tj. dob, které se pro účely zjištění průměrného výdělku vylučují.

Již opakovaně jsme se na stránkách tohoto časopisu vyjadřovali k problematice přiměřených opatření pro osoby se zdravotním postižením.1) Rozebírali jsme při tom judikaturu Nejvyššího soudu a byli jsme relativně kritičtí, neboť podle našeho názoru aspekt přiměřených opatření Nejvyšší soud dlouhodobě přehlížel. Konkrétně jsme měli výhrady zejména k ustálenému závěru judikatury Nejvyššího soudu, že pokud nemůže zaměstnanec konat dosavadní práci ze zdravotních důvodů, je vždy zcela na volbě zaměstnavatele, zda zaměstnance propustí, nebo převede na jinou vhodnou práci, i když pro něj takovou práci má.

Zákonná definice práce přesčas je obsažena v § 78 odst. 1 písm. i) zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákoník práce “), přičemž abychom vůbec mohli hovořit o vykonané práci jako o práci přesčas, je podstatný nejen příkaz či souhlas zaměstnavatele, ale zejména to, že se jedná o práci konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu. Největší význam tato podmínka má v případě zaměstnanců s kratší pracovní dobou, kdy se o práci přesčas nejedná do okamžiku, než odpracovaná doba přesáhne stanovenou týdenní pracovní dobu. Za další zásadní definující rys by bylo možno označit i mimořádný charakter práce přesčas, jež nemá být, jak plyne z § 93 zákoníku práce , který upravuje zejména přípustný rozsah práce přesčas, běžnou formou zajištění činností zaměstnavatele; tím méně ve vztahu ke konkrétnímu zaměstnanci.

V rámci kolektivního vyjednávání se zaměstnavatelé často setkávají s požadavkem či prosbou odborové organizace, aby jí byl poskytnut dar, a to na různé účely. Ať je to podpora vlastní činnosti, podpora akcí, které odborová organizace pro zaměstnance organizuje, či přímo podpora samotných zaměstnanců, kdy odborová organizace zaměstnance oceňuje například za pracovní výročí, poskytuje jim dárek k významnému životnímu výročí atd. Jak je takovýto dar vlastně právně upraven a jaké má daňové dopady, zejména s ohledem na nově účinný konsolidační balíček?

Práce je zpravidla vykonávána ve vyhloubených jamách, výkopech nebo nad volnou hloubkou. Práce může být vykonávána v prostředí se ztíženými pracovními podmínkami jako je prach, vysoká tepla okolního vzduchu nebo nedostatečná viditelnost. Pro hloubení pracovních jam/výkopů se používají pohyblivé stavební stroje,mechanizace a ruční nástroje a nářadí. Pochozí i pojezdové komunikace na pracovišti bývají zpravidla nezpevněné a nerovné. Při práci ve výkopech jsou pracovníci ohrožování např. sesuvem zeminy nebo zřícením stavebních konstrukcí.

Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci při pracovní cestě cestovní náhrady vymezené v ustanovení § 156 zákona č. 262/2006 Sb. , zákoníku práce (dále jen „ZP “ nebo „zákoník práce “). Jedná se např. o náhradu jízdních výdajů, výdajů za ubytování, náhradu zvýšených stravovacích výdajů (stravného) apod. Zaměstnanec musí obdržet všechny náhrady, na které mu vznikne nárok, alespoň v minimální výši stanovené zákoníkem práce .

Porušení některé z povinností vyjmenovaných v právní úpravě zakládá nárok zdravotní pojišťovny na uložení sankčního postihu ve formě pokuty. Na rozdíl od plošně povinného vyměřování penále za opožděné úhrady nebo neplacení pojistného (záloh na pojistné) je možnost uložení pokuty fakultativní –volitelné – povahy, to znamená, že zdravotní pojišťovna pokutu za porušení zákonných povinností uložit může, ale také nemusí. Vždy bude záležet na charakteru a rozsahu provinění plátce včetně případného dopadu konkrétního pochybení do finanční (příjmové) stránky systému.

Mzdové náklady zaměstnavatele a čistá mzda zaměstnance, kterou obdrží na bankovní účet, se výrazně liší. Hlavním důvodem jsou platby na povinném pojistném. Ve většině vyspělých zemí totiž odvádí povinné pojistné ze své hrubé mzdy nejenom zaměstnanec, ale navíc jej platí i zaměstnavatel za zaměstnance. Jak vysoká je souhrnná sazba povinného pojistného v členských zemích OECD?

Je-li zaměstnanec odvolán z vedoucího pracovního místa nebo se tohoto pracovního místa vzdá, má vůči němu zaměstnavatel tzv. nabídkovou povinnost, tj. povinnost mu nabídnout jiné pracovní zařazení (jinou práci) odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jak přistoupit ke splnění této povinnosti v rámci organizační složky státu s širší územní působností, členěné na několik organizačních útvarů?

Společným znakem řady personalistů, ale také manažerů je značná snaha o zodpovězení otázky „Jak motivovat zaměstnance?“. Přičemž znalosti základních teorií, jako je Maslowova pyramida (potřeb) a dalších teorií zaměřených na identifikaci a škálování potřeb, v praxi nemusí vždy zcela pomoci. Ač jsou teorie motivace k vytvoření efektivních motivačních programů důležité, jednoznačně nejsou tím jediným, co by mělo motivační program formovat.

Zvláště v aktuálním období nízké nezaměstnanosti hledají mnozí zaměstnavatelé další způsoby, jak získat novou pracovní sílu. Jednou z cest může být i zahájení spolupráce se střední či vyšší odbornou školou, v jejímž rámci budou žáci či studenti na pracovišti zaměstnavatele vykonávat praktickou část svého vzdělávání a naváží tak se zaměstnavatelem první kontakt. V takovém případě je však nezbytné věnovat pozornost řadě souvisejících právních povinností, přičemž mezi nejdůležitější z nich patří zajištění povinných lékařských prohlídek žáků či studentů. Zanedbání tohoto aspektu praktické výuky může totiž mít značné negativní konsekvence vzhledem k odpovědnosti osob, na jejichž pracovišti studující činnost konají, za potenciálně vzniklou újmu v důsledku úrazu praktikanta.

Přijetím tzv. konsolidačního balíčku, tj. zákona č. 349/2023 Sb. , kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů, došlo i ke změnám v oblasti mezd a platů. Došlo mimo jiné k omezení daňových slev a nezdanitelných částí základu daně, k velkým změnám v oblasti zaměstnaneckých benefitů, rozšířila se progrese daně z příjmů fyzických osob, znovu se také zavedla sazba nemocenského pojištění pro zaměstnance atd.

(Sledované období: 11. 1. 2024 – 2. 2. 2024)

Mateřská a navazující rodičovská dovolená jsou obdobími delší nepřítomnosti zaměstnankyně (nebo zaměstnance) na pracovišti. Tato situace vyžaduje od zaměstnavatele řešení jak z pracovněprávního pohledu, tak v oblasti zdravotního pojištění. Zaměstnavatel musí jednak přemýšlet, jak dočasně nepřítomného zaměstnance nahradit, jednak nesmí zapomenout na možnosti a související zákonné povinnosti v oblasti pracovního práva a zdravotního pojištění.

Informační povinnost zaměstnavatele vůči zaměstnanci je klíčovou součástí jakéhokoliv pracovněprávního vztahu, která napomáhá vytvářet transparentní, předvídatelné a spravedlivé pracovní prostředí. V důsledku loňské novely zákoníku se významným způsobem rozšířily informační povinnosti zaměstnavatele vůči zaměstnancům, především pak informační povinnosti související s obsahem pracovního poměru a právního vztahu založeného dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Článek se ale zabývá také dalšími informačními povinnostmi plynoucími nejen ze zákoníku práce .

Řidič tramvaje na základě příslušného průkazu způsobilosti k řízení drážního vozidla řídí kolejové vozidlo na tramvajové dráze a přepravuje bezpečně cestující v kolejové síti dopravce.