Karenční doba je institut, který byl do systému nemocenského pojištění poprvé zakotven v roce 2008. Bezprostředně po jeho zavedení se objevily hlasy a volání po jejím zrušení. Diskuse o (ne)prospěšnosti karenční doby se vedly a vedou od jejího zavedení téměř nepřetržitě. Nyní se blížíme k okamžiku jejího zrušení.
Karenční doba
Karenční dobou se nazývá období prvních tří dnů nemoci, v němž nemocensky pojištěným zaměstnancům bezprostředně po vzniku dočasné pracovní neschopnosti nenáleželo nemocenské ani jiná náhrada ucházejícího příjmu. Do našeho právního řádu byla karenční doba poprvé zavedena zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, a to od 1. 1. 2008. Příslušné ustanovení o karenční době však bylo již dnem 30. 6. téhož roku zrušeno nálezem Ústavního soudu. Karenční doba byla do právní úpravy znovu zavedena současně s nabytím odložené účinnosti zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, tedy od 1. ledna 2009, ne však již v rámci systému nemocenského pojištění, ale v souvislosti s přenesením povinnosti zabezpečit zaměstnance v období prvních 14 dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény (resp. v letech 2011 až 2013 v prvních 21 dnech) na zaměstnavatele, a to na náklady zaměstnavatelů.
Současně s tím došlo také od 1. 1. 2009 ke zrušení povinnosti zaměstnanců platit pojistné na nemocenské pojištění. Ústavní soud se v roce 2012 znovu zabýval přípustností karenční doby, a tentokrát dospěl k závěru, že karenční doba v délce 3 dnů a s ní související výpadek příjmů je sice určitým zásahem do příjmů dotčených osob, avšak nejde o takový zásah, který by nemo