Ve zdravotním pojištění hraje významnou roli datum nástupu zaměstnance do zaměstnání, respektive ukončení zaměstnání. Jak ovlivňuje stanovení vyměřovacího základu zaměstnance skutečnost, že zaměstnání netrvá celý kalendářní měsíc?
Není pravidlem, že zaměstnanec nastupuje do zaměstnání vždy k 1. dni kalendářního měsíce nebo zaměstnání končí posledním dnem v měsíci. Na tyto (zdaleka ne výjimečné) situace pamatuje právní úprava platná ve zdravotním pojištění především v ustanovení § 3 odst. 9 písm. a) zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a to odkazem na snížení minimálního vyměřovacího základu zaměstnance na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání zaměstnání v daném měsíci. V následujícím textu si blíže rozebereme různé varianty, se kterými se mohou zaměstnavatelé setkat. S výjimkou příkladu č. 1 budu vycházet ze situace, kdy zaměstnanec nastoupil do zaměstnání v průběhu kalendářního měsíce května 2017 a v zaměstnání pak dál normálně pokračuje, přičemž se na něho vztahuje povinnost odvodu pojistného ze zákonného minima, stanoveného pro zaměstnance.
K dále řešeným situacím podotýkám, že ve zdravotním pojištění se pro účel výpočtu výše pojistného nezaokrouhluje vyměřovací základ, resp. jeho poměrná část, zaokrouhlují se až částky pojistného a také penále - obojí na celou korunu směrem nahoru.
Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání dne 11. 5. 2017 a v rámci zkušební doby zaměstnavatel ukončil pracovněprávní vztah ke dni 25. 5. Za odpracované dny byla zaměstnanci zúčtována hrubá mzda 14 600 Kč.
Zaměstnavatel odvede pojistné ve výši 13,5 % z hrubé mzdy 14 600 Kč, tedy v částce 1 971 Kč. Vzhledem k tomu, že zúčtovaný hrubý příjem zaměstnance je vyšší než minimální mzda, nemusí se zaměstnavatel na rozdíl od následujícího příkladu zabývat problematikou poměrné části minimálního vyměřovacího základu.
Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání taktéž dne 11. 5. 2017 a pracuje dál. V měsíci květnu činil jeho hrubý příjem 8 000 Kč.
Hrubý příjem zaměstnance nedosáhl v rozhodném období kalendářního měsíce května částky minimálního vyměřovacího základu (minimální mzdy) ve výši 11 000 Kč. V takovém případě musí zaměstnavatel propočítat, zda zúčtovaná mzda za 21 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci květnu dosahuje poměrné části minimálního vyměřovacího základu, resp. tuto převyšuje. V této souvislosti je zapotřebí si uvědomit, že ve zdravotním pojištění se posuzují vždy výhradně kalendářní dny. Poměrnou část minimálního vyměřovacího základu za měsíc květen vypočítáme dle vzorce:
PČ min VZ = (21: 31) x 11 000 = 7 451,61 Kč
Z uvedeného výpočtu vyplývá, že hrubá mzda zaměstnance je za měsíc květen vyšší než takto vypočtená poměrná část minimálního vyměřovacího základu. To znamená, že v tomto případě se odvede pojistné z hrubé mzdy 8 000 Kč v částce 1 080 Kč, čímž je zajištěn postup podle zákona.
Pokračujme dál při řešení tohoto příkladu a vycházejme ze situace, kdy hrubá mzda zaměstnance činila za uvedených 21 kalendářních dnů trvání zaměstnání částku 5 000 Kč. I v tomto případě musí zaměstnavatel reagovat na výše uvedený výpočet a jeho postup bude následující:
Z hrubé mzdy 5 000 Kč vypočte 13,5 %, což činí 675 Kč. Jednu třetinu z této částky (tj. 225 Kč) srazí zaměstnanci, zbývající dvě třetiny, tedy 450 Kč, hradí zaměstnavatel. Pojistné z rozdílové částky vyměřovacích základů (7 451,61 - 5 000) hradí ve výši 13,5 % zaměstnanec, to znamená, že k částce 225 Kč připočteme ještě úhradu doplatku 331 Kč (2 451,61 x 0,135). V případě, kdyby byl nižší vyměřovací základ zapříčiněn překážkami v práci na straně organizace ve smyslu ustanovení § 207 až 209 zákoníku práce, přešla by povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele. Podotýkám, že v dalších měsících (tedy od června) již musí být dodržena povinnost odvodu pojistného nejméně z částky 11 000 Kč.
Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání rovněž dne 11. 5. a jeho zúčtovaný hrubý příjem činil za část měsíce května 4 500 Kč. Současně byl zaměstnán a jeho příjem ve druhém zaměstnání dosáhl 7 000 Kč.
Pro účely placení pojistného na zdravotní pojištění se v rámci rozhodného období kalendářního měsíce sčítají příjmy ze všech zaměstnání, zakládajících účast na zdravotním pojištění. V zaměstnání, ve kterém nedosáhl hrubý příjem ani poměrné části minimální mzdy, se v takovém případě nemusí provádět doplatek pojistného, neboť z titulu obou příjmů je v daném kalendářním měsíci již odvod pojistného alespoň ze zákonného minima 11 000 Kč zabezpečen. Jestliže by v případě zaměstnání trvajícího po celý kalendářní měsíc naopak nebylo v součtu dosaženo ani minimálního vyměřovacího základu 11 000 Kč, pověřil by zaměstnanec pro účel doplatku pojistného jednoho ze zaměstnavatelů. V takových případech je však nutností spolupráce příslušných zaměstnavatelů.
Pokud by byl dle našeho příkladu zúčtován zaměstnanci za dobu zaměstnání od 11. 5. hrubý příjem 4 500 Kč, nemusel by být prováděn dopočet do poměrné části minimálního vyměřovacího základu rovněž v případě, kdyby byl zaměstnanec současně osobou samostatně výdělečně činnou a odváděl by měsíční zálohy alespoň v minimální částce 1 906 Kč. Tuto skutečnost, tedy placení alespoň minimální zálohy jako OSVČ, dokladuje zaměstnanec svému zaměstnavateli čestným prohlášením.
Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání dne 11. 5. Ode dne 29. 5. byl uznán práce neschopným, pracovní neschopnost trvala do 12. června, za měsíc květen činil hrubý příjem 7 200 Kč.
V tomto případě se snižuje poměrná část minimálního vyměřovacího základu ještě o dobu nemoci, to znamená, že se při výpočtu této poměrné části vychází z počtu 18 kalendářních dnů trvání výkonu práce v měsíci květnu, tedy po odpočtu kalendářních dnů pracovní neschopnosti. Poměrná část minimálního vyměřovacího základu, ze které musí být odvedeno pojistné, činí dle vzorce v příkladě č. 2:
PČminVZ = (18: 31) x 11 000 = 6 387,09 Kč
Jelikož je zúčtovaná hrubá mzda za měsíc květen vyšší než poměrná část minimálního vyměřovacího základu 6 387,09 Kč, odvede se pojistné z hrubého příjmu 7 200 Kč v částce 972 Kč. Pokud by byl v měsíci květnu zúčtovaný hrubý příjem nižší než 6 387,09 Kč, musel by být proveden dopočet a doplatek pojistného do této části vyměřovacího základu (viz příklad č. 2). Dopočet do aktuální výše minimálního vyměřovacího základu 11 000 Kč se v takovém případě neprovádí.
Zaměstnanec nastoupil do pracovního poměru dne 11. 5. s hrubou mzdou za měsíc květen ve výši 14 860 Kč. Ve dnech 30. 3. a 31. 3. měl vykázánu neomluvenou absenci.
Pojistné se odvede ze skutečné výše hrubého příjmu 14 860 Kč v částce 2 007 Kč. Vykázaná neomluvená absence nemá vliv na výpočet výše pojistného.
Zaměstnavatel splňující podmínky stanovené v § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. (to znamená, že zaměstnává více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců) přijal do zaměstnání poživatele invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně s nástupem dne 11. 5. a za měsíc březen mu zúčtoval hrubý příjem 5 860 Kč.
Za výše uvedených podmínek jsou naplněny předpoklady pro uplatnění odpočtu od dosaženého příjmu již v měsíci květnu. Jelikož výše odpočtu činí od 1. 1. 2017 částku 6 814 Kč, neplatí ze zúčtované hrubé mzdy pojistné ani zaměstnavatel, ani zaměstnanec. Datum nástupu nemá v tomto případě podstatný význam, rozhodující je výše zúčtovaného příjmu a relevantní možnost uplatnění odpočitatelné částky.
U výše uvedených příkladů lze konstatovat, že analogicky by se nahlíželo na stanovení vyměřovacího základu (respektive jeho poměrné části) i v případech, kdyby zaměstnání skončilo dříve než posledním dnem příslušného kalendářního měsíce.