Oznamovací povinnost
Rozhodne-li se zaměstnavatel takového důchodce zaměstnat, musí nejprve splnit oznamovací povinnost, to znamená přihlásit tuto osobu u její zdravotní pojišťovny jako zaměstnance s uvedením data, od kterého bude platit pojistné. Pro tento účel použije na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele kód „P“ a současně uvede i kód „D“, čímž dá zdravotní pojišťovně na vědomí, že bude zaměstnávat osobu, za kterou je současně plátcem pojistného i stát (nehraje roli, jestli byla tato „státní kategorie“ oznámena zdravotní pojišťovně nějakým způsobem již dříve). Pro splnění oznamovací povinnosti platí ve zdravotním pojištění osmidenní lhůta.
Za účelem řádného placení pojistného sdělí tento důchodce zaměstnavateli v den nástupu do zaměstnání, u které zdravotní pojišťovny je pojištěn. Tato povinnost se na zaměstnance - důchodce vztahuje i tehdy, změní-li zdravotní pojišťovnu v době trvání zaměstnání, pro splnění této povinnosti je taktéž stanovena osmidenní lhůta. Oznámení této změny zaměstnavateli musí být i v osobním zájmu pojištěnce (zaměstnance), neboť zaměstnavatel má právo požadovat po zaměstnanci - a to i po bývalém - úhradu penále, které musel zaplatit zdravotní pojišťovně z titulu opožděné platby pojistného, jestliže toto zpoždění vzniklo v důsledku neoznámení nebo opožděného oznámení změny zdravotní pojišťovny zaměstnancem. K řešení této problematiky ještě doplňuji, že podle zákona je zaměstnavatel povinen zaměstnanci jeho sdělení ve věci pojištění u zdravotní pojišťovny písemně potvrdit.
Pracovní smlouva
Pokud je uzavřena pracovní smlouva, přihlašuje zaměstnavatel tohoto zaměstnance dnem nástupu do zaměstnání, což může být podle pracovní smlouvy například i státní svátek 1. leden nebo 1. květen. V tomto případě nerozhoduje den faktického zahájení výkonu práce, ale datum, které je uvedeno v pracovní smlouvě jako den nástupu zaměstnance do práce v duchu ustanovení § 34 odst. 1 písm. c) a § 36 zákoníku práce, v platném znění.
Pojistné se u pracovní smlouvy odvádí z jakékoli výše zúčtovaného příjmu, tedy i v případě, kdy vyměřovací základ nedosáhne za rozhodné období kalendářního měsíce částky 2 500 Kč. Zde je patrná odlišnost od zaměstnávání na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce.
Za zaměstnance by byl z pohledu zdravotního pojištění považován i starobní důchodce, který by byl členem statutárního orgánu. Odměny členů statutárních orgánů (například členů představenstva a dozorčí rady) jako příjmy ze závislé činnosti, zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, podléhají i v roce 2018 povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění. Zaměstnavatel přihlašuje tyto osoby u zdravotní pojišťovny k placení pojistného jako zaměstnance (pokud mají nebo budou mít příjmy) a odvádí pojistné v souladu se zákonem. Pokud se taková osoba stane členem statutárního orgánu například od 1. 2. 2018 s tím, že první odměna za výkon funkce bude zúčtována až do měsíce srpna 2018, přihlašuje zaměstnavatel tohoto zaměstnance již k datu 1. 2. 2018 (včetně oznámení „státní kategorie“) a v měsících únor-červenec jej započítává do celkového počtu zaměstnanců na Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele s nulovým vyměřovacím základem.
V tomto směru registrujeme u odměn za výkon funkce v podstatě jedinou výjimku. Nedosahuje-li zúčtovaný hrubý příjem částky 2 500 Kč, neplatí se pojistné u člena družstva, který není v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonává pro družstvo práci, za kterou je jím odměňován, a nedosáhl v příslušném kalendářním měsíci započitatelného příjmu 2 500 Kč. Výkon funkce v orgánu družstva se vždy považuje za výkon práce pro družstvo, proto např. z příjmu funkcionáře družstva za vykonanou práci (není-li tento v pracovněprávním vztahu k družstvu) se pojistné odvádí pouze ze zúčtovaného příjmu v částce 2 500 Kč a vyšší. Kdyby však měl tento funkcionář ještě příjem, který zakládá povinnost placení pojistného (pracovní smlouva, dohody), odvádělo by se pojistné z úhrnu příjmů, tedy i z odměny za výkon funkce nižší než 2 500 Kč, případně i s dopočtem a doplatkem pojistného do zákonného minima.
Základní principy platné u dohod
Ve srovnání se zaměstnáváním na základě pracovní smlouvy platí u obou typů dohod následující:
- o vzniku zaměstnání (s povinnostmi zaměstnavatele přihlásit osobu jako zaměstnance a platit pojistné) rozhoduje výhradně výše příjmu, a to bez ohledu na délku trvání zaměstnání v daném kalendářním měsíci;
- z hlediska plnění oznamovací povinnosti se za den nástupu zaměstnance do zaměstnání považuje den, ve kterém zaměstnanec poprvé po uzavření některé z dohod začal vykonávat sjednanou práci. Za den ukončení zaměstnání se pak považuje den, jímž uplynula doba, na kterou byla příslušná dohoda sjednána;
- jestliže při trvající dohodě a při poklesu příjmu pod rozhodnou částku (viz dále) je zapotřebí zaměstnance odhlásit, pak v takovém případě nevznikne pojištěnci ve zdravotním pojištění problém, neboť pojistný vztah je u starobního důchodce trvale řešen registrací v kategorii osob, za které platí pojistné stát.
Dohoda o pracovní činnosti
Nedosáhne-li v rozhodném období kalendářního měsíce zúčtovaný hrubý příjem částky 2 500 Kč, nepovažuje se tato osoba z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance. Pokud příjem zaměstnance nezakládá účast na zdravotním pojištění, nepřihlašuje zaměstnavatel tohoto zaměstnance u zdravotní pojišťovny.
Dohoda o provedení práce
Pokud příjem na dohodu o provedení práce přesáhne 10 000 Kč, považuje se osoba ve zdravotním pojištění za zaměstnance s povinností zaměstnavatele přihlásit ji jako zaměstnance a odvádět pojistné ze skutečné výše příjmu, která tak může být v roce 2018 i nižší než minimální vyměřovací základ 12 200 Kč.
Sčítání příjmů
Upozorňuji, že od data 1. 1. 2015 se ve zdravotním pojištění pro účel vzniku zaměstnání sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Zdůrazňuji, že pokud se jedná o stejný typ dohody, pak se u téhož zaměstnavatele sčítají všechny příjmy.
Vyměřovací základ
Při zaměstnávání důchodce je jeho vyměřovacím základem dosažený příjem bez povinnosti zaměstnavatele provádět dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu, přičemž se nepřihlíží k délce trvání zaměstnání v rámci kalendářního měsíce, k rozsahu pracovního úvazku, k době případné nemoci, k výši příjmu u jiného zaměstnavatele apod. Do vyměřovacího základu se nezahrne ani plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu (nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně) po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání.
Není-li splněna podmínka registrace osoby, za kterou platí pojistné stát, po dobu celého kalendářního měsíce, má tato skutečnost vliv na výpočet poměrné části minimálního vyměřovacího základu.
Dne 22. března 2018 byl zaměstnanci přiznán starobní důchod, přičemž jeho hrubý příjem, zúčtovaný za tento měsíc, činil 6 800 Kč.
V tomto případě musí být pojistné na zdravotní pojištění odvedeno nikoliv z celkové výše minimálního vyměřovacího základu 12 200 Kč, nýbrž nejméně z jeho poměrné části v návaznosti na počet kalendářních dnů, kdy tento zaměstnanec nebyl evidován u zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které platí pojistné stát. Jelikož se jedná o celkem 21 kalendářních dnů, vypočte se poměrná část minima takto:
PČ min VZ = (21 : 31) x 12 200 = 8 264,51 Kč
kde:
PČ min VZ = poměrná část minimálního vyměřovacího základu
21 = počet kalendářních dnů, ve kterých zaměstnanec nebyl u zdravotní pojišťovny zařazen ve „státní kategorii“
31 = počet kalendářních dnů v daném měsíci
12 200 = výše minimální mzdy v roce 2018
To tedy znamená, že při sazbě 13,5 % z částky 8 264,51 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 1 116 Kč (8 264,51 x 0,135). S ohledem na příjem (6 800 Kč) činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 918 Kč. Jedna třetina (306 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (612 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu (viz výše). Aby zaměstnavatel postupoval v souladu se zákonem, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 1 464,51 Kč, tj. 198 Kč. Tento doplatek, tedy 198 Kč, srazí ještě zaměstnavatel zaměstnanci, na zaměstnavatele by povinnost jeho úhrady (v plné výši) přešla pouze za situace, kdyby byl vyměřovací základ nižší z důvodů překážek v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 207 až § 209 zákoníku práce.
Z celkové částky pojistného 1 116 Kč zaplatí zaměstnanec 504 Kč (306 + 198) a zaměstnavatel 612 Kč.
Uplatnění odpočtu od dosaženého příjmu
Zákonem č. 123/2005 Sb., účinným od 30. 3. 2005, byla v § 3 zákona č. 592/1992 Sb. odstavcem č. 7 v omezeném rozsahu obnovena možnost uplatnění odpočtu od dosaženého příjmu, kdy při praktické aplikaci platné právní úpravy je v souvislosti s uplatňováním odpočtu zapotřebí respektovat v roce 2018 následující:
- nárok na uplatnění odpočtu může použít pouze zaměstnavatel, zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců,
- u tohoto zaměstnavatele lze uplatnit nárok na odpočet jen v případě zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod,
- odpočet je možné nárokovat i v případě, kdy uvedené skutečnosti netrvají po celý kalendářní měsíc.
Z výše uvedeného mj. vyplývá, že v roce 2018 lze odpočet uplatnit pouze u poživatelů invalidního důchodu, a to jen u vybrané skupiny zaměstnavatelů. Částka měsíčně odpočitatelná od dosaženého příjmu představuje v roce 2018 hodnotu 7 177 Kč.
Na vybraných příkladech z praxe si předvedeme způsoby výpočtu výše pojistného u zaměstnaných poživatelů starobního důchodu v právních podmínkách platných po 1. 1. 2018.
Důchodce, který současně podniká a platí měsíční zálohy na pojistné jako osoba samostatně výdělečně činná v částce 560 Kč, byl nemocen v období 2. 1. - 23. 1. a za měsíc leden mu byl v zaměstnání zúčtován hrubý příjem 3 000 Kč.
Pojistné bude odvedeno ze skutečně dosaženého příjmu 3 000 Kč bez ohledu na skutečnost, že důchodce byl po část měsíce ledna nemocen. Pojistné činí 13,5 % z částky 3 000 Kč, tj. celkem 405 Kč. Jednu třetinu (135 Kč) srazí zaměstnavatel zaměstnanci, dvě třetiny (neboli rozdíl) v částce 270 Kč zaplatí zaměstnavatel ze svých zdrojů. Výkon samostatné výdělečné činnosti včetně placení záloh nemá za této situace žádný vliv na placení pojistného důchodcem v zaměstnání.
Důchodce je v měsíci únoru současně zaměstnán u dvou zaměstnavatelů a jeho příjmy dosahují 2 200 Kč a 4 600 Kč. U zaměstnavatele s vyšším příjmem bylo důchodci poskytnuto neplacené volno v rozsahu osmi kalendářních dnů.
Ani v jednom z těchto zaměstnání se nebude provádět dopočet do minimálního vyměřovacího základu a pojistné se odvede ze skutečně dosaženého příjmu. Pojistné bude tedy poukázáno příslušné zdravotní pojišťovně v částkách 297 Kč, resp. 621 Kč. Poskytnuté neplacené volno nemá na placení pojistného žádný vliv.
Zaměstnanci společnosti s ručením omezeným byl v měsících únoru a březnu zúčtován v každém z těchto měsíců příjem ve výši 18 000 Kč, přičemž dne 22. 2. byl tomuto zaměstnanci přiznán starobní důchod.
Při příjmu vyšším než minimální mzda nemá přiznání důchodu faktický vliv na stanovení vyměřovacího základu zaměstnance a pojistné bude v každém z těchto měsíců odvedeno v částce 2 430 Kč. Zaměstnavatele upozorňuji na povinnost oznámit zdravotní pojišťovně skutečnost, že počínaje dnem 22. 2. je za tohoto zaměstnance plátcem pojistného i stát (kódem „D“ na formuláři „Hromadné oznámení zaměstnavatele“ - zaměstnanec předloží zaměstnavateli rozhodnutí ČSSZ o přiznání důchodu).
Zaměstnavatel se informaci o žádosti zaměstnance o starobní důchod dozví zpravidla tehdy, kdy je mu ČSSZ nebo žádajícím zaměstnancem předložen k vyplnění tiskopis Potvrzení zaměstnavatele podle § 83 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V tomto tiskopise je zpravidla uvedeno datum výplaty starobního důchodu požadované zaměstnancem. Datum uvedené na tiskopise signalizuje, ke kterému datu je o přiznání výplaty důchodu žádáno, ovšem rozhodující je datum uvedené na důchodovém výměru. Pro účel splnění oznamovací povinnosti zaměstnavatelem je akceptovatelnou i možnost získání data z tiskopisu ČSSZ. Pokud by byl následně důchod přiznán k jinému datu, podal by zaměstnavatel opravné hlášení.
S důchodcem byla na měsíc leden uzavřena dohoda o provedení práce na odklízení sněhu s odměnou ve výši 6 000 Kč.
Osoby pracující na základě dohody o provedení práce se při příjmu nepřevyšujícím 10 000 Kč nepovažují pro účely zdravotního pojištění za zaměstnance. V této souvislosti pro zaměstnavatele ve zdravotním pojištění žádné povinnosti nevznikají, z vyplaceného příjmu se pojistné na zdravotní pojištění neodvede.
Nejčastější chyby
- při přihlašování starobního důchodce nepoužije zaměstnavatel současně s kódem „P“ i kód „D“,
- uplatnění odpočtu, i když u zaměstnaného poživatele starobního důchodu tento nárok neexistuje,
- nepřihlašování těchto osob jako členů statutárních orgánů,
- neodvádění pojistného u pracovní smlouvy z příjmu nižšího než 2 500 Kč,
- nesprávné přihlašování a odhlašování zaměstnance pracujícího na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr,
- neodhlášení osoby jako zaměstnance v případě trvající dohody o pracovní činnosti za situace, kdy hrubý příjem poklesne pod 2 500 Kč nebo u dohody o provedení práce poklesne na částku 10 000 Kč nebo nižší.
Důchodci ze Slovenska
Zajímavé postavení mají v českém systému veřejného zdravotního pojištění někteří slovenští poživatelé důchodu. Poživatel slovenského důchodu, kterému byl přiznán důchod a u kterého byl důchod vypočten s přihlédnutím k době zaměstnání před 1. 1. 1993 u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území společného státu, je také v českém veřejném zdravotním pojištění považován za osobu hrazenou státem. To pochopitelně platí až v případě, že se z titulu zaměstnání stane pojištěncem účastným českého systému veřejného zdravotního pojištění.