Řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v zodpovědné firmě, 4. část - Identifikace zdrojů nebezpečí a vyhodnocení rizik

V pracovním životě jsme často svědky nejrůznějších situací, které mohou skončit i nežádoucím důsledkem. Ne vždy se ale nutně musí jednat o zranění člověka nebo o škodu na majetku. Prakticky vždy ale dojde k narušení určité zaběhlé rutiny - například k přerušení prováděné činnosti, výpadku zdrojů či vzniku stresu u pracovníků. Dojde-li k újmě na zdraví člověka, hovoříme o úrazu.

Úrazy bývají zpravidla způsobeny náhlou a násilnou vnější příčinou, která může být vyvolána působením rizikových faktorů prostředí a pracovních podmínek, anebo nebezpečným jednáním lidí. Podle statistik lidé způsobují až 95 % všech nehod. Člověk je tak nejvýznamnějším zdrojem rizika. I při této znalosti je při řízení rizik ve firmách věnována největší pozornost viditelným aspektům. Ačkoli se jedná o činnost náročnou, která musí být svěřena odborníkovi, je jistě v zájmu firmy, aby i personalista měl povědomí o tom, co tento proces obnáší.

Definice pojmů

V rámci hodnocení rizik se setkáváme s několika klíčovými pojmy. Prvním z nich je nebezpečí. To představuje vnitřní vlastnost látky nebo předmětu anebo situaci s potenciálem způsobit nějakou škodu. Nebezpečí má vždy svůj konkrétní zdroj a v případě, že se v jeho blízkosti vyskytuje člověk, může dojít k jeho ohrožení. To je již reálná situace, kdy se "ještě nic neděje, ale dít by se mohlo", pokud by došlo ke změně stávajícího stavu. V případě, že se nebezpečí aktivuje a ohrožení se projeví, hovoříme o nežádoucí události. Ta, s ohledem na okolnosti, může vést k rozličným následkům. Dojde-li k újmě (škodě) majetkové nebo nemajetkové povahy, hovoříme o nehodě. Nedojde-li "shodou šťastných okolností" k žádné škodě, hovoříme o skoronehodě.

Ta se v angličtině se označuje jako Near Miss, což lze doslova přeložit jako "těsná rána vedle". A skutečně tomu tak i bývá. Příklad: pracovník jde okolo lešení a nečekaně vedle něj spadne cihla - stál-li by o kousek vedle, anebo pokud by včas neuskočil, nemusel to přežít. Skoronehoda je vždy zapříčiněna okolnostmi, které může zaměstnavatel nějak ovlivnit. Nelze ji proto zaměňovat se zásahem vyšší moci, jakými jsou například extrémní povětrnostní jevy. To je také důvod, proč se v rozvinutých firmách věnuje skoronehodám náležitá pozornost. Jejich výskyt totiž signalizuje, že něco není v pořádku - tedy že "existuje významné riziko, které ale prozatím jen čeká, až se bude moci v plné míře projevit".

Kromě již zmíněných následků, které mohou nabývat rozličných podob a závažností (např. od neškodných pohmožděnin přes zlomené končetiny až po smrt), vstupuje do úvahy o možných rizicích také faktor pravděpodobnosti výskytu těchto jevů. Riziko jako takové pak vyjadřuje, "co a jak často se může stát". Riziko není synonymem pro nebezpečí, nýbrž je jeho důsledkem. Každý zdroj nebezpečí se také vyznačuje širokým spektrem rizik. Kupříkladu při práci s nožem se lze zranit mnoha rozličnými způsoby - pořezáním prstů, probodnutím ruky atd., přičemž každý z těchto jevů lze s ohledem na podmínky dané práce očekávat s různou pravděpodobností. Slovo "očekávat" je zde zcela na místě, neboť při hodnocení rizik se musí vždy a důsledně uplatnit axiom: "co se může reálně stát, to je nutné uvažovat, že se i někdy stane".

Povinnosti zaměstnavatele při hodnocení pracovních rizik

Pro všechny činnosti, při kterých může docházet ke vzniku ohrožení zaměstnanců, musí zaměstnavatel podle § 102, odst. 4 zákoníku práce vyhodnotit rizika a přijmout opatření k jejich odstranění nebo snížení. Podle § 9, odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb. je zaměstnavatel povinen provádět hodnocení rizik pouze prostřednictvím osob k tomu způsobilých, tj. s potřebnými znalostmi, anebo odborně způsobilými (zaměstnává-li 26 a více zaměstnanců). Osoba odborně způsobilá musí splňovat požadavky uvedené v § 10 zákona č. 309/2006 Sb., což je povinna doložit platným osvědčením. O uvedeném hodnocení rizik a přijímání opatření je pak zaměstnavatel povinen vést dokumentaci, což je jednak dokladem o naplnění jeho zákonné povinnosti a zároveň určitým závazkem o přijetí stanovených opatření k ochraně života a zdraví.

Východiskem pro hodnocení rizik je analýza nebezpečí, což je systematické zkoumání dostupných informací s cílem identifikovat zdroje nebezpečí, predikovat možné následky včetně jejich závažnosti a odhadnout pravděpodobnost jejich výskytu. Analýza by měla poskytnout odpovědi na otázky:

  • Co může být zdrojem nebezpečí?
  • Kde se tyto zdroje nacházejí?
  • Jak se mohou tato nebezpečí projevit?
  • Co se může potenciálně stát?
  • Jak významná lze očekávat jednotlivá rizika?

Jde tedy o to vytvořit charakteristické myšlenkové scénáře možných nežádoucích událostí, a to od jejich vzniku až po následky. V úvahu přitom bereme nejpravděpodobnější události a události s nejzávažnějšími následky.

Pro vlastní vyhodnocení rizik legislativa nestanoví žádný přesný postup ani metodu. Jako metodologické východisko lze ale použít některé technické normy, jako např. ČSN ISO 31000, ČSN EN ISO 12100 nebo ČSN IEC 300-3-9. Kromě toho existuje i řada standardizovaných metod. Pro svou jednoduchost a snadnou aplikaci jsou nejoblíbenější tzv. bodové metody. Ty umožňují daný jev hodnotit pomocí relativních škál pravděpodobnosti a závažnosti, přičemž výsledná míra rizika se obvykle počítá jako součin P x N (nebývá to ale vždy pravidlem). Kupříkladu metoda ZÚBOZ používá tyto škály:

Škála pravděpodobnosti (P)

  • Častá (častý výskyt/několikrát za směnu) - 10 bodů
  • Pravděpodobná (opakovaný výskyt/jednou za směnu) - 6 bodů
  • Příležitostná (občasný výskyt/jednou za týden) - 3 body
  • Málo pravděpodobná (ojedinělý výskyt/jednou za měsíc) - 1 bod
  • Nepravděpodobná (zřídkavý výskyt/několikrát za rok) - 0,5 bodu
  • Téměř nemožná (neobvyklý výskyt/jednou za rok) - 0,2 bodu
  • Vyloučené - 0,1 bodu

Škála závažnosti následků (N)

  • Katastrofa (mnoho smrtelných úrazů) - 100 bodů
  • Závažná havárie (několik smrtelných úrazů) - 40 bodů
  • Havárie (smrtelný úraz) - 16 bodů
  • Vážná nehoda (těžký úraz) - 7 bodů
  • Nehoda (úraz bez trvalých následků) - 3 body
  • Porucha (drobné poranění) - 1 bod

Je důležité si uvědomit, že hodnocení rizik není jednorázová činnost končící vytvořením dokumentace, ale soustavný proces, jak mimo jiné stanovuje § 102 odst. 3 zákoníku práce.

Posouzení přijatelnosti rizik

Cílem hodnocení rizik je nejen utvoření úsudku o závažnosti zjištěných rizik, ale především jednoznačný závěr, zda lze dané riziko přijmout, nebo nikoli. Za nepřijatelné se obecně považuje takové riziko, které hrozí vznikem velmi závažného následku (smrt, těžké poškození zdraví více osob z jedné příčiny), anebo následků menší závažnosti, ale s velmi vysokou pravděpodobností výskytu (např. velmi časté odřeniny rukou od poškozené rukojeti nářadí).

Pomůckou pro posouzení přijatelnosti může být míra závažnosti rizik. Pro již zmíněnou metodu ZÚBOZ je následující:

  • více jak 160 bodů - velmi vysoké riziko (nepřijatelné riziko)
  • 48 až 159 bodů - vysoké riziko
  • 20 až 47 bodů - významné riziko
  • 8 až 19 bodů - zvýšené riziko
  • 3,1 až 7 bodů - mírné riziko
  • méně jak 3 body - zanedbatelné riziko (přijatelné riziko)

Samotné posouzení přijatelnosti rizika je ovšem vysoce sofistikované rozhodnutí, které musí zahrnovat jak inženýrský přístup (tj. systematický postup dle dané metody), tak i úvahy o možných synergických vazbách (např. sociální hlediska, ekonomická hlediska a hlediska vlivu na životní prostředí). Stanovit defaultní míru přijatelnosti rizika nelze. Co je za určitých podmínek přijatelné ve firmě A, nemusí být totiž za žádných okolností přijatelné ve firmě B. V principu platí, že úroveň BOZP v dané firmě je nepřímo úměrná ochotě jejího managementu akceptovat existující pracovní rizika. Čím více jsou změkčovány požadavky na bezpečnost práce, tím větší prostor se otevírá pro přehlížení závad, nedostatků, nepořádku, porušování předpisů, šlendriánu ad.

Kromě kategorií přijatelné a nepřijatelné riziko se v praxi často uplatňuje také podmíněně přijatelné riziko. Jedná se o takové riziko, které nehrozí vznikem fatálních následků a které lze dočasně akceptovat při dodržení stanovených preventivních opatření. Podmínkou je, že podstata tohoto rizika bude odstraněna ve stanoveném termínu (ne déle než 1 rok). V případě, že pro to neexistuje technické řešení (např. dosavadní vědecké poznání doposud nedošlo k potřebným závěrům či aplikovatelným doporučením), lze toto riziko dlouhodobě tolerovat jen při snížení počtu osob, které jím mohou být ohroženy, při současném zavedení organizačních opatření, které umožní snížit pravděpodobnost možných následků na minimum, doplněných o intenzívní monitorování zdravotního stavu pracovníků. Toto je přístup nazývaný ALARA "As Low As Reasonably Achievable", jež se uplatňuje nejčastěji na pracovištích se zdroji ionizujícího záření a lze jej přeložit jako "tak nízké (riziko), jak je rozumně dosažitelné".

Závěr

Každá lidská činnost je přímo spojena s určitým rizikem. Život bez rizika neexistuje, a proto každý z nás několikrát denně provádí jejich hodnocení. Chceme-li kupříkladu přejít silnici, uvědomujeme si, že bychom mohli utrpět zranění, a rychle uvážíme celou řadu faktorů (např. zda máme dostatečný výhled, jakou rychlostí vozidla jedou, jakou vzdálenost musíme přejít atd.). Jestliže nemůžeme ohrožení vyloučit, zvažujeme způsob jeho omezení (např. využití přechodu). A pokud takové možnosti nemáme, alespoň pečlivě sledujeme dopravní ruch a přejít se rozhodneme až v příhodnou chvíli. Jakmile jsme na druhé straně, často přemítáme o tom, zda jsme udělali dobře. Zvláště pak máme-li nepříjemný pocit nebo jsme unikli srážce jen o vlásek. Jestliže děláme tak komplexní rozhodnutí při zvládání rizik ve svém každodenním životě, mělo by být samozřejmostí uplatňovat hodnocení rizik také na pracovišti. Zde je ale potřeba posoudit celou řadu aspektů, a proto takové posouzení musí provádět odborník, nejlépe osoba odborně způsobilá v prevenci rizik. Rozhodně se totiž nejedná o žádnou formalitu - správné vyhodnocení rizik je často otázkou života a smrti.

Klíčová slova

Související články