Obecně se podpůrčí dobou rozumí doba, po kterou lze poskytovat pojištěnci (zaměstnanci) dávky nemocenského pojištění, tj. nemocenské, ošetřovné a peněžitou pomoc v mateřství. U nemocenského podpůrčí doba začíná 15. dnem trvání dočasné pracovní neschopnosti a trvá maximálně 380 kalendářních dnů ode dne vzniku dočasné pracovní neschopnosti.
V období prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti náleží náhrada mzdy vyplácená zaměstnavatelem. Od 15. dne dočasné pracovní neschopnosti se vyplácí nemocenské, jehož výše činí 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu po celou dobu trvání téže dočasné pracovní neschopnosti (od 1. 1. 2018 však dojde ke změně, o které budeme informovat).
Zápočty do podpůrčí doby
Podpůrčí doba u nemocenského tedy činí 380 kalendářních dnů ode dne vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény. Do podpůrčí doby se započítávají všechny doby dočasných pracovních neschopností, které trvaly v období do 380 kalendářních dnů před vznikem aktuální dočasné pracovní neschopnosti. Započítávají se všechny dočasné pracovní neschopnosti bez ohledu na druh pojištěných činností, ze kterých každá dočasná pracovní neschopnost vznikla. Zápočet rovněž neovlivní ani skutečnost, zda náležela pouze náhrada mzdy nebo i nemocenské, případně nemocenské nenáleželo (např. proto, že pracovní neschopnost vznikla v době neplaceného volna). Rovněž není rozhodující, zda dočasná pracovní neschopnost vznikla z důvodu nemoci, úrazu nebo nemoci z povolání. Do podpůrčí doby se však nezapočítávají dny dočasné pracovní neschopnosti v tom případě, kdy pojištěná činnost trvala alespoň 190 kalendářních dnů od skončení poslední dočasné pracovní neschopnosti.
Pro účely podpůrčí doby se za den vzniku dočasné pracovní neschopnosti v případech, kdy pojištěnec již svou směnu odpracoval, považuje až následující pracovní den.
Zaměstnanec je nepřetržitě zaměstnán již 5 let. Byl uznán dočasně práce neschopným dne 1. dubna 2017. V období 380 kalendářních dnů před vznikem dočasné pracovní neschopnosti byl práce neschopen od 1. července 2016 do 31. srpna 2016.
Podpůrčí doba zaměstnance činí 380 kalendářních dnů od 1. dubna 2017, protože do podpůrčí doby se nezapočítává 62 kalendářních dnů pracovní neschopnosti z července a srpna 2016, neboť od skončení předchozí pracovní neschopnosti (od 1. září 2016) do vzniku poslední dočasné pracovní neschopnosti, tj. do 1. dubna 2017, je zaměstnanec účasten nemocenského pojištění po dobu alespoň 190 kalendářních dnů.
Zaměstnanec byl uznán dočasně práce neschopným od 1. září 2016. Jeho pracovní neschopnost trvala déle než 1 rok. V období 380 kalendářních dnů před vznikem dočasné pracovní neschopnosti byl práce neschopen v období od 1. 5. 2016 do 31. 5. 2016 pro pracovní úraz.
Do podpůrčí doby se započte 31 kalendářních dnů z května 2016, i když se jednalo o pracovní úraz. Podpůrčí doba proto skončí dnem 15. srpna 2017.
Možnosti pojištěnce při přetrvávajícím neuspokojivém zdravotním stavu
Za předpokladu, že je podpůrčí doba téměř vyčerpána, přičemž zdravotní stav pojištěnce nedovoluje ukončení dočasné pracovní neschopnosti, může pojištěnec uplatnit žádost o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby podle ustanovení § 27 ZNP. Rozhodnout o poskytování nemocenského po uplynutí podpůrčí doby je možné v případech, u kterých lze očekávat, že pojištěnec v krátké době (nejdéle do 350 kalendářních dnů) od uplynutí podpůrčí doby nabude pracovní schopnost.
Po vyčerpání podpůrčí doby může okresní správa sociálního zabezpečení na žádost pojištěnce prodloužit poskytování nemocenského. Prodloužení výplaty nemocenského nesmí být delší než na 3 měsíce. Prodlužovat výplatu nemocenského lze však i opakovaně a doba, o kterou se tímto způsobem prodlužuje výplata nemocenského, může činit maximálně 350 dnů. Celkově lze tedy nemocenské pobírat maximálně po dobu 730 kalendářních dnů. Podat žádost o prodloužení poskytování nemocenského by měli pojištěnci nejlépe ještě před vyčerpáním podpůrčí doby, a to z důvodu, aby nedošlo k pozastavení výplaty dávky (s ohledem na standardní dobu správního řízení, která činí 30 dnů). Žádost může pojištěnec podat i po vyčerpání podpůrčí doby, ovšem nejpozději do tří měsíců ode dne, kterým podpůrčí doba uplynula.
Povinnosti OSSZ v souvislosti s čerpáním podpůrčí doby zaměstnance
OSSZ v průběhu trvání dočasné pracovní neschopnosti a během výplaty nemocenského sleduje délku podpůrčí doby zaměstnance. Trvá-li dočasná pracovní neschopnost 180 kalendářních dnů, je OSSZ povinna alespoň 15 dnů před ukončením této lhůty (180 dnů) nahlásit čerpání podpůrčí doby jednak ošetřujícímu lékaři, a jednak zaměstnavateli zaměstnance. Po obdržení takového hlášení je ošetřující lékař povinen posoudit zdravotní stav pojištěnce. Pokud lékař vyšetřením zjistí, že jeho zdravotní stav je stabilizovaný (tj. ustálený na určité úrovni zdraví), uplynulo 180 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti a je předpoklad, že pojištěnec již nebude moci vykonávat dosavadní pojištěnou činnost (ale bude moci vykonávat jinou než dosavadní pojištěnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu, přičemž jeho kvalitu další léčba již významně neovlivní), rozhodne lékař o ukončení dočasné pracovní neschopnosti.
Dva měsíce před ukončením podpůrčí doby (tj. před uplynutím 380 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti) hlásí OSSZ čerpání podpůrčí doby opět ošetřujícímu lékaři, zaměstnavateli a také zaměstnanci, kterého současně informuje o jeho dalším možném postupu po skončení podpůrčí doby a o podmínkách vyplácení nemocenského po uplynutí podpůrčí doby.
Podpůrčí doba při poskytování nemocenského poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně
Poživatelé starobního důchodu a invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně mají omezenou podpůrčí dobu pro výplatu nemocenského. Podpůrčí doba při poskytování nemocenského poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně činí 70 kalendářních dnů při jedné nebo více dočasných pracovních neschopnostech v jednom kalendářním roce. Nemocenské se přitom poskytuje nejdéle do skončení zaměstnání.
Důvodem omezené podpůrčí doby u poživatelů starobního důchodu a invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně je skutečnost, že ze státních prostředků pobírají důchody ve výši, která zabezpečuje jejich potřeby, neboť u těchto dvou důchodů je zákonná presumpce, že jejich výše je taková, že životní potřeby příjemce důchodu v zásadě plně zabezpečí. Pokud tomu tak v některých konkrétních případech není, neboť důchod nedosahuje potřebné výše, jsou příjmy ze státních prostředků doplňovány dávkami státní sociální podpory, popř. dávkami sociální péče poskytovanými z důvodu hmotné nouze. To je také důvodem, proč poživatelé ostatních důchodů, včetně invalidního důchodu pro invaliditu prvého a druhého stupně, délku podpůrčí doby omezenu nemají.
Poživatelé invalidních důchodů pro invaliditu prvního a druhého stupně mají tedy stejnou podpůrčí dobu pro nárok na nemocenské jako ostatní zaměstnanci, tj. nejdéle do uplynutí 380 kalendářních dnů od vzniku pracovní neschopnosti (s případnými zápočty předchozích období pracovní neschopnosti).
Do podpůrčí doby se v případech, kdy pojištěnec pobírá invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně nebo starobní důchod, započítávají jen kalendářní dny dočasné pracovní neschopnosti, za které je nárok na nemocenské.
Nezapočítávají se kalendářní dny dočasné pracovní neschopnosti v prvních 14 dnech jejího trvání, za které se poskytuje náhrada mzdy.
Poživatel starobního důchodu je zaměstnán již několik let a dne 1. 2. 2017 se stal dočasně práce neschopným. Pracovní neschopnost trvala do 30. 4. 2017. Zaměstnanci náleží za prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti náhrada mzdy za pracovní dny vyplacená zaměstnavatelem. Od 15. dne dočasné pracovní neschopnosti (tj. od 15. 2. 2017) vyplácí příslušná okresní správa sociálního zabezpečení nemocenské, a to za kalendářní dny. Nemocenské však náleží pouze 70 kalendářních dnů, tj. do 25. 4. 2017.
Stejná situace jako v předchozím příkladu, ale dočasná pracovní neschopnost trvala do 13. 3. 2017, OSSZ tedy vyplatila nemocenské za období 15. 2. 2017 do 13. 3. 2017, tj. 27 dnů. Zaměstnanec - starobní důchodce se stal znovu práce neschopným dne 2. 5. 2017 a dočasná pracovní neschopnost trvala do 30. 6. 2017. U druhé dočasné pracovní neschopnosti poskytuje zaměstnavatel náhradu mzdy do 15. 5. 2017 a od 16. 5. 2017 vyplácí okresní správa sociálního zabezpečení nemocenské. Nemocenské však bude vyplaceno pouze za 43 kalendářních dnů (70 - 27), tj. do 27. 6. 2017. Pokud by se tento zaměstnanec stal do konce roku 2017 znovu dočasně práce neschopným, výplata nemocenského již náležet nebude.
Výplata nemocenského a přechod do invalidity
Speciální situace nastává při ukončení výplaty nemocenského v souvislosti s novým přiznáním invalidního důchodu pojištěnci, který je dočasně práce neschopným. Mohou nastat situace, zejména při určitých nemocech a těžších úrazech, kdy se dočasná pracovní neschopnost může změnit v dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav způsobující trvalý pokles pracovní schopnosti.
Řešení takových případů v právní úpravě vychází z principu, že nelze čerpat ze stejného důvodu prostředky ze dvou systémů, tj. z nemocenského i z důchodového pojištění. Proto zabezpečení pojištěnce dávkou nemocenského pojištění skončí a namísto ní je pojištěnec v případech, kdy poklesne jeho pracovní schopnost alespoň o 35 %, zabezpečen invalidním důchodem z důchodového pojištění. Právě z výše uvedených důvodů zákon omezuje základní podpůrčí dobu pro poskytování nemocenského na 380 kalendářních dnů od vzniku pracovní neschopnosti.
Aby pojištěnec nezůstal zcela bez prostředků, je velmi důležité požádat o invalidní důchod včas. Pokud podá práceneschopný pojištěnec žádost o invalidní důchod a je uznán posudkovým lékařem příslušné OSSZ invalidním, nastane zpravidla následující situace: Ošetřující lékař pojištěnce je písemně informován okresní správou sociálního zabezpečení o dni uznání invalidity. V návaznosti na tuto informaci je ošetřující lékař povinen ukončit dočasnou pracovní neschopnost nejpozději třicátým dnem ode dne následujícího po dni uznání invalidity (pokud nenastala či netrvá u pojištěnce, který je uznán invalidním jen v prvním či druhém stupni, jiná porucha zdraví, než která byla důvodem uznání pracovní neschopnosti). Z důvodu ukončení dočasné pracovní neschopnosti se ukončuje i výplata nemocenského (není-li zastavena dříve z důvodu vyčerpání podpůrčí doby). Od následujícího dne po zastavení výplaty nemocenského je pak přiznána výplata invalidního důchodu, pokud pojištěnec splní všechny podmínky nároku.
Dlouhodobě nemocný zaměstnanec je práce neschopen od 2. října 2016. V květnu 2017 podal žádost o invalidní důchod s požadovaným datem přiznání od skončení výplaty nemocenského. Byl uznán invalidním druhého stupně a k 20. srpnu 2017 ošetřující lékař na základě oznámení o dni uznání invalidity jeho pracovní neschopnost ukončil. Do 20. srpna 2017 mu bylo vypláceno nemocenské, od 21. srpna 2017 byl přiznán invalidní důchod.
Pokud zaměstnanec žádá o přiznání výplaty důchodu zpětně od vzniku nároku na důchod, platí výše uvedený postup v případech, kdy den vzniku invalidity spadá do období pracovní neschopnosti, tzn. výplata invalidního důchodu je přiznána až v návaznosti na zastavení výplaty nemocenského. Pokud je vznik invalidity stanoven do období před vznikem pracovní neschopnosti, výplata invalidního důchodu se přiznává zpětně ode dne vzniku invalidity. Pokud pak v době, za kterou je zpětně přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, bylo vypláceno nemocenské nad rámec stanovený omezeními pro poživatele tohoto typu důchodu, stane se toto nemocenské přiznáním důchodu přeplatkem, který se zaměstnanci zúčtuje s doplatkem invalidního důchodu.
Dočasná pracovní neschopnost zaměstnance trvala od 15. dubna 2016 do 30. března 2017. Zaměstnanec požádal v březnu 2017 o přiznání invalidního důchodu od vzniku nároku. Byl posouzen invalidním ve třetím stupni s datem vzniku invalidity ode dne 6. dubna 2016.
Zaměstnanci byl v souladu s jeho požadavkem o přiznání invalidního důchodu od vzniku nároku přiznán tento důchod zpětně. Díky tomu však současně vznikl přeplatek na nemocenském, které bylo vypláceno za dobu pracovní neschopnosti. Nemocenské vyplacené nad rámec podpůrčí doby při této pracovní neschopnosti je v tomto případě přeplatkem.