Co zajímá zaměstnavatele z oblasti sociálního zabezpečení

Můžete využít možnosti, kterou upravuje ustanovení § 20a zákona č.589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen zákon o pojistném), a to podat žádost o povolení splátek pojistného a penále. V případě vzniku dluhu na pojistném a penále může plátce pojistného uvedený v ustanovení § 20a odst. 1) a 2) zákona o pojistném písemně požádat příslušnou správu sociálního zabezpečení (dále také OSSZ) o povolení splátek. Správa sociálního zabezpečení může splátky pojistného a penále povolit za zákonem stanovených podmínek, tj. zejména doba splácení dluhu nesmí být delší než 36 měsíců. Protože rozhodnutí o povolení splátek je rozhodnutím fakultativním, zkoumá správa sociálního zabezpečení u plátce pojistného všechny rozhodné a podstatné skutečnosti a posuzuje, zda je vhodné a účelné vydat povolení splátek. Pokud příslušná správa sociálního zabezpečení dojde k závěru, že je vhodné a účelné splátky pojistného a penále povolit, vydá rozhodnutí o povolení splátek, ve kterém stanoví i den splatnosti první splátky dluhu.

Dle ustanovení § 20a zákona o pojistném pak může příslušná OSSZ zrušit povolení placení dlužného pojistného a penále ve splátkách v případech, kdy dojde k porušení stanovených podmínek (plátce pojistného nezaplatí včas nebo ve správné výši některou splátku dluhu nebo nezaplatí včas nebo ve správné výši pojistné splatné v období po splatnosti první splátky dluhu). Jednoznačně pak dojde ke zrušení povolení placení dlužného pojistného a penále ve splátkách v případě, kdy plátce vstoupil do likvidace, nebo bylo vydáno rozhodnutí o úpadku plátce pojistného.

Žádost o povolení splátek by měla mít všechny náležitosti podání podle § 37 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Zejména by měla obsahovat identifikační údaje dlužníka včetně korespondenční adresy, vyčíslení dlužné částky, na kterou dlužník žádá povolit splátky, případně je možné použít v žádosti formulaci, že žádá o splátky na celkovou výši dluhu. Dále je vhodné do žádosti uvést předpokládané datum první splátky, které by mělo připadnout na pracovní den, a výši splátek, které je dlužník schopen splácet. Vzhledem k tomu, že doba splácení dluhu nesmí být delší než 36 měsíců, je třeba tuto lhůtu při určení výše splátek zohlednit. Následně příslušná správa sociálního zabezpečení žádost posoudí, případně požádá o doplnění informací, a rozhodne.

Je třeba mít na paměti, že v případě, kdy pojistné není zaplaceno ve stanovené lhůtě nebo je zaplaceno v nižší než stanovené částce, je plátce pojistného povinen platit penále podle ustanovení § 20 zákona o pojistném.

Penále se poprvé platí za kalendářní den, který bezprostředně následuje po dni splatnosti pojistného a činí 0,05% dlužné částky za každý kalendářní den, kdy dluh na pojistném trvá. Pokud bylo plátci pojistného povoleno placení dluhu na pojistném a penále ve splátkách, pak penále z dlužného pojistného, které je ve splátkách, činí 0,025% dlužné částky za každý kalendářní den, kdy dluh na pojistném trvá. Důvody, pro které se penále neplatí, jsou obsaženy v ustanovení § 20 odst. 5 zákona o pojistném (např. penále se neplatí za dobu, po kterou se zaměstnavatel již nepovažuje pro účely zákona o pojistném za zaměstnavatele).

Pokud se týká vyčísleného penále, může podle ustanovení § 104ch zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, dlužník požádat o prominutí penále cestou odstranění tvrdosti zákona. Jednou z podmínek pro prominutí je, že plátce zaplatil pojistné na sociální zabezpečení splatné do dne vydání rozhodnutí příslušné správy sociálního zabezpečení o prominutí penále. Další podmínky obsahuje vyhláška č. 161/1998 Sb., o promíjení penále správami sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

Po vstupu ČR do EU došlo ke změně pravidel při poskytování veřejné podpory, resp. promíjení penále. Poskytování veřejné podpory je upraveno Smlouvou o založení Evropského společenství, resp. čl. 87 a 88 Smlouvy a promíjení penále spadá pod režim veřejné podpory „de minimis“ (tj. podpora malého rozsahu), která je poskytována podle příslušných nařízení Komise ES a dále upravena Smlouvou o fungování Evropské unie na podporu „de minimis“, resp. čl. 107 a 108 Smlouvy EU.

O prominutí penále lze požádat písemně příslušnou okresní správu sociálního zabezpečení za předpokladu plné úhrady dlužného pojistného. Na prominutí penále však není právní nárok a na řízení o prominutí penále se nevztahuje správní řád.

2. Máme signály, že někteří naši zaměstnanci, kteří jsou v dočasné pracovní neschopnosti, pracují v době nemoci u jiného zaměstnavatele a porušují tak nařízený léčebný režim. Jaké máme možnosti, abychom jim toto jednání prokázali?

Zaměstnavatel má oprávnění dát příslušné správě sociálního zabezpečení podnět ke kontrole dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o jeho zaměstnance. Místní příslušnost správy sociálního zabezpečení k této kontrole se přitom řídí místem pobytu práce neschopného zaměstnance v době dočasné pracovní neschopnosti. V době prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti může však zaměstnavatel rovněž sám provést kontrolu toho, zda se jeho dočasně práce neschopný zaměstnanec zdržuje v místě pobytu a zda dodržuje povolené vycházky. Zjistí-li porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, je povinen pak o tom sepsat písemný záznam a stejnopis tohoto záznamu je povinen předat dočasně práce neschopnému pojištěnci, OSSZ a ošetřujícímu lékaři dočasně práce neschopného zaměstnance. Dojde-li k porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce v prvních 14 kalendářních dnech trvání dočasné pracovní neschopnosti, tj. v době, kdy zaměstnavatel poskytuje při dočasné pracovní neschopnosti náhradu mzdy, postupuje zaměstnavatel podle § 192 odst. 5 a 6 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Zaměstnavatel může v takovém případě náhradu mzdy se zřetelem na závažnost porušení snížit, neposkytnout nebo může dát zaměstnanci výpověď podle § 52 písm. h.) zákoníku práce, přičemž platí, že náhrada mzdy nebo platu nesmí být snížena nebo neposkytnuta, jestliže byla pro totéž porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce dána zaměstnanci výpověď. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď tehdy, poruší-li zaměstnanec povinnost dodržovat stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, a to povinnost zdržovat se v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek zvláště hrubým způsobem. Při porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti může také příslušná správa sociálního zabezpečení uložit pokutu až do výše 20 000 Kč podle § 128 odst. 2 a 3 zákona č. 187/20016 Sb., o nemocenském pojištění.

Podle ustanovení § 125 zákona o nemocenském pojištění může být pojištěnci, který porušil režim dočasně práce neschopného pojištěnce nebo nesplnil povinnost součinnosti při kontrole, nemocenské dočasně kráceno nebo odňato, a to na dobu nejdéle 100 kalendářních dnů ode dne porušení režimu, ne však déle než do skončení dočasné pracovní neschopnosti, při níž došlo k porušení tohoto režimu. Pokud však již nemocenské bylo vyplaceno, považují se vyplacené částky na nemocenském za přeplatek, který je pojištěnec povinen plátci dávky vrátit. O krácení nebo odnětí nemocenského rozhoduje zpravidla příslušná správa sociálního zabezpečení.

3. Máme zaměstnance, který pro nás pracuje 3 dny v týdnu. Další dva dny pracuje na Slovensku. Jak máme postupovat v takovém případě? Jak to bude s placením pojistného?

Základní pravidlo pro určování příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení obsahuje článek 11 odst. 3 písm. a) nařízení č. 883/2004. Jedná se o takzvané pravidlo státu výkonu činnosti, tj. že osoba je pojištěna ve státě, kde pracuje. Podle příslušných právních předpisů se odvádí pojistné a v souladu s nimi jsou vypláceny i dávky. Nařízeními EU se musí řídit všechny členské státy. Nařízení EU mají přednost před vnitrostátní legislativou, tedy i před českými nebo slovenskými právními předpisy.

Osoba, která je obvykle zaměstnána ve dvou nebo více členských státech, musí tuto situaci oznámit určené instituci členského státu, ve kterém má bydliště. Určená instituce v členském státě bydliště musí určit členský stát, jehož právní předpisy se budou aplikovat (také použitelné předpisy). Toto určení musí být učiněno bez prodlení a zpočátku bude prozatímní. Instituce v místě bydliště pak musí pomocí odpovídajících dokumentů informovat o svém rozhodnutí určené instituce v každém členském státě, kde je vykonávána činnost a kde je umístěno sídlo nebo místo podnikání zaměstnavatele. Aplikované právní předpisy se stanou konečnými, pokud nejsou napadeny do dvou měsíců od data, kdy byly určené instituce informovány o rozhodnutí určenou institucí členského státu bydliště.

Jestliže se dotyčné členské státy již na základě čl. 16 odst. 4 prováděcího nařízení č. 987/2009 dohodly na právních předpisech, které se mají použít, lze od počátku učinit definitivní rozhodnutí. Za takových okolností se nepoužije požadavek vydat prozatímní rozhodnutí.

Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy jsou určeny jako po-užitelné, bude neprodleně o této skutečnosti informovat dotyčnou osobu. Instituce může buď použít dopis, nebo přenosný dokument A1 (osvědčení potvrzující po-užitelné právní předpisy). Jestliže příslušná instituce vydává pro informování osoby o použitelných právních předpisech přenosný dokument A1, může to učinit buď s prozatímní, nebo s konečnou platností. Jestliže instituce vydává přenosný dokument A1, aby uvedla, že určení je prozatímní, musí dotyčné osobě vydat nový přenosný dokument A1, jakmile se stalo určení konečným.

Instituce si může také ihned zvolit vydat konečný přenosný dokument A1, aby informovala dotyčnou osobu. Jestliže je však příslušnost tohoto členského státu napadena a konečná příslušnost se liší od původní příslušnosti stanovené určenou institucí členského státu bydliště, musí být pak přenosný dokument A1 ihned vzat zpět a nahrazen přenosným dokumentem A1, který vydá členský stát, jenž byl nakonec určen jako příslušný členský stát. Osoba, která je obvykle zaměstnána ve dvou nebo více členských státech a která tuto situaci neoznámí určené instituci členského státu, ve kterém má bydliště, bude také podléhat postupům podle článku 16 nařízení č. 987/2009, jakmile je instituce členského státu bydliště vyrozuměna o situaci této osoby.

Pro osoby, které obvykle pracují ve dvou nebo více členských státech, existují zvláštní pravidla. Tato pravidla jsou stanovena v článku 13 nařízení č. 883/2004. Stejně jako všechna pravidla pro určení použitelných právních předpisů, jsou i tato pravidla navržena tak, aby bylo zajištěno, že v oblasti sociálního zabezpečení jsou v daném okamžiku použitelné právní předpisy pouze jednoho členského státu. V situaci, kdy určitá osoba obvykle pracuje jako zaměstnanec, je prvním krokem určení, zda tato osoba vykonává podstatnou část své činnosti v členském státě, na jehož území má své bydliště.

Pokud tedy osoba své zaměstnání v zemi trvalého pobytu nepřeruší a současně začne pracovat v jiném členském státě, bude takový pracovník ve většině případů podléhat právním předpisům státu, v němž bydlí (odvádět pojistné a pobírat dávky). Přesto je potřeba požádat příslušnou instituci o určení příslušnosti k právním předpisům, protože v závislosti na dalších okolnostech (např. procentní poměr pracovní doby v zemi EU a v ČR, tzv. podstatná část činnosti, procentní poměr odměny za práci dosažené v zemi EU a v ČR) může být příslušnost určena jinak. Od r. 2012 (po vstupu nařízení č. 465/2012 v platnost) se podmínka týkající se vykonávání „podstatné části činnosti“ použije jako první krok ve všech situacích, kdy určitá osoba pracuje ve dvou nebo více členských státech. Existuje jedna výjimka, která vyplývá z praktického uplatňování pravidel. Jestliže se bydliště osoby, která pracuje pro jednoho nebo více zaměstnavatelů či podniků, a sídlo nebo místo podnikání zaměstnavatelů nebo podniků, které tuto osobu zaměstnávají, nachází v jednom a témž členském státě, budou vždy použitelné právní předpisy členského státu bydliště. V tomto případě není nutné určovat, zda je či není vykonávána podstatná část činnosti v členském státě bydliště.

Poté, co bude příslušnou institucí vydáno potvrzení o použitelných právních předpisech, bude zřejmé, do kterého státu bude zaměstnavatel odvádět pojistné a kterými právními předpisy se přitom bude řídit.