Tuto skutečnost potvrzuje ne příliš optimistický vývoj pracovní úrazovosti u zdvihacích zařízení (Tab. č. 1, Tab. č. 2), ale také i zjištění v rámci kontroly příčin a okolností pracovního úrazu. Dále pak z informačního sytému o pracovních úrazech Státního úřadu inspekce práce je zřejmé, že zaměstnavatelé, ale i samotní zaměstnanci bezpečnost práce u zdvihacích zařízení a související manipulací s břemeny značně podceňují.
Dle našeho názoru jedním ze zdrojů pracovních úrazů u zdvihacích zařízení je například neprovádění pravidelné a řádné údržby, dále i revizí, jak stanovuje § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 309/2006 Sb. V rámci kontrolní činnosti u zdvihacích zařízení bylo například zjištěno, že závěsný ovládací panel otočného sloupového jeřábu je používán, i když je vypadnuté tlačítko STOP (Obr. č. 1) nebo, že bezpečnostní pojistka háku jeřábu je vyřazena z funkce (Obr. č. 2). Dle našeho názoru vážné nedostatky jsou však v přípravě jeřábníků a vazačů, zejména v praktické části. Budeme-li konkrétní, pak v rámci kontrolní činnosti u zdvihacích zařízení bylo velmi často zjištěno, že zaměstnavatel-provozovatel nemá k dispozici návody výrobců nebo místní provozní bezpečností předpisy (MPBP) konkrétních jeřábů a zdvihadel, ale také ani návody prostředků pro uchopení břemen, např. magnetů, svěrek, přísavek, kleští apod., které zaměstnavatel-provozovatel využívá ke své činnosti, a přesto zaměstnavatel (školitel) provede úspěšně teoretickou a praktickou přípravu jeřábníka a vazače (signalisty). K této problematice chceme říci to zásadní, že řada smrtelných i závažných pracovních úrazů (cca 55 %) má společného jmenovatele, a tím je neprovedení školení v potřebném rozsahu – formálně tzn. bez návodů výrobců nebo v krátkém čase. Řada školení také není zakončeno ověřením znalostí tzn. zda zaměstnanec problematice porozuměl a zda konkrétní zařízení umí bezpečně ovládat (