218/2003 Sb.
ZÁKON
ze dne 25. června 2003 o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví
ve věcech mládeže a o změně některých zákonů
(zákon o soudnictví ve věcech mládeže)
Změna: 383/2005 Sb.
Změna: 253/2006 Sb.
Změna: 345/2007 Sb.
Změna: 129/2008 Sb.
Změna: 41/2009 Sb.
Změna: 181/2011 Sb.
Změna: 301/2011 Sb.
Změna: 357/2011 Sb., 459/2011 Sb.
Změna: 375/2011 Sb.
Změna: 193/2012 Sb.
Změna: 390/2012 Sb.
Změna: 45/2013 Sb.
Změna: 77/2015 Sb.
Změna: 86/2015 Sb.
Změna: 150/2016 Sb.
Změna: 55/2017 Sb.
Změna: 57/2017 Sb.
Změna: 250/2016 Sb.
Změna: 203/2019 Sb.
Změna: 333/2020 Sb.
Změna: 220/2021 Sb.
Změna: 422/2022 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
ODPOVĚDNOST MLÁDEŽE ZA PROTIPRÁVNÍ ČINY A SOUDNICTVÍ VE VĚCECH MLÁDEŽE
HLAVA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
Účel zákona a jeho vztah k jiným zákonům
(1) Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie38) a upravuje
podmínky odpovědnosti mládeže za protiprávní činy uvedené v trestním zákoníku, opatření
ukládaná za takové protiprávní činy, postup, rozhodování a výkon soudnictví ve věcech
mládeže.
(2) Projednáváním protiprávních činů, kterých se dopustili děti mladší
patnácti let a mladiství, se sleduje, aby se na toho, kdo se takového činu dopustil,
užilo opatření, které účinně přispěje k tomu, aby se nadále páchání protiprávního
činu zdržel a našel si společenské uplatnění odpovídající jeho schopnostem a rozumovému
vývoji a podle svých sil a schopností přispěl k odčinění újmy vzniklé jeho protiprávním
činem; řízení musí být vedeno tak, aby přispívalo k předcházení a zamezování páchání
protiprávních činů.
(3) Pokud tento zákon nestanoví jinak, užije se na toho, kdo v době spáchání
činu nepřekročil osmnáctý rok věku, obecných právních předpisů.1)
§ 2
Vymezení některých pojmů
(1) Není-li zákonem stanoveno jinak, pak se rozumí
a) mládeží děti a mladiství,
b) dítětem mladším patnácti let ten, kdo v době spáchání činu jinak
trestného nedovršil patnáctý rok věku,
c) mladistvým ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok
a nepřekročil osmnáctý rok svého věku; má se za to, že mladistvým je i ten, kdo v
době spáchání provinění dovršil patnáctý rok věku, ale u něhož není možné bez důvodné
pochybnosti určit, že v době spáchání provinění překročil osmnáctý rok věku.
(2) Podle tohoto zákona se dále rozumí
a) protiprávním činem provinění, trestný čin nebo čin jinak trestný,
b) opatřeními výchovná opatření (§ 15 až 20), ochranná opatření (§
21 až 23) a trestní opatření (§ 24 až 35) u mladistvých a opatření ukládaná dětem
mladším patnácti let (§ 93); přiměřená omezení a přiměřené povinnosti ve smyslu trestního
zákoníku a trestního řádu nahrazují výchovná opatření,
c) orgány činnými podle tohoto zákona jsou policejní orgány, státní
zástupci a soudy pro mládež2),
d) soudem pro mládež zvláštní senát anebo v zákonem stanovených případech
předseda takového senátu nebo samosoudce příslušného okresního, krajského, vrchního
a Nejvyššího soudu,
e) obecným soudem jiný senát nebo samosoudce téhož soudu nebo jiný
soud, který neprojednává protiprávní činy mládeže.
§ 3
Základní zásady
(1) Nikdo nemůže být podle tohoto zákona postižen za čin, který nebyl trestný
podle zákona v době, kdy byl spáchán, a jen tento zákon v návaznosti na trestní zákoník
stanoví, které jednání je proviněním nebo činem jinak trestným, a sankce a způsob
jejich ukládání, směřující především k obnovení narušených sociálních vztahů, začlenění
dítěte mladšího patnácti let nebo mladistvého do rodinného a sociálního prostředí
a k předcházení protiprávním činům.
(2) Trestní opatření lze použít pouze tehdy, jestliže zvláštní způsoby
řízení a opatření, zejména obnovující narušené sociální vztahy a přispívající k předcházení
protiprávním činům, by zřejmě nevedly k dosažení účelu tohoto zákona.
(3) Opatření uložené podle tohoto zákona musí přihlížet k osobnosti toho,
komu je ukládáno, včetně jeho věku a rozumové a mravní vyspělosti, zdravotnímu stavu,
jakož i jeho osobním, rodinným a sociálním poměrům, a musí být přiměřené povaze a
závažnosti spáchaného činu. Politické, národní, sociální nebo náboženské smýšlení
mladistvého nebo dítěte mladšího patnácti let, jeho rodiny nebo rodiny, v níž žije,
anebo způsob výchovy mladistvého nebo dítěte mladšího patnácti let nemůže být důvodem
k uložení opatření podle tohoto zákona.
(4) V řízení podle tohoto zákona je třeba postupovat s přihlédnutím k věku,
zdravotnímu stavu, rozumové a mravní vyspělosti osoby, proti níž se vede, aby její
další vývoj byl co nejméně ohrožen a aby projednávané činy a jejich příčiny i okolnosti,
které je umožnily, byly náležitě objasněny a za jejich spáchání byla vyvozena odpovědnost
podle tohoto zákona. Řízení je přitom třeba vést tak, aby působilo k předcházení
dalším protiprávním činům. Orgány činné podle tohoto zákona přitom spolupracují s
příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí.
(5) V řízení podle tohoto zákona je třeba chránit osobní údaje osoby, proti
níž se řízení vede, a její soukromí, aby každá taková osoba byla chráněna před škodlivými
vlivy, a při dodržení zásady, že je považována za nevinnou, dokud její vina nebyla
prokázána zákonným způsobem.
(6) Každé dítě mladší patnácti let nebo mladistvý, nestanoví-li tento zákon
jinak, má právo na to, aby jeho čin byl projednán bez zbytečného odkladu a v přiměřené
lhůtě soudem pro mládež.
(7) Řízení podle tohoto zákona musí směřovat k tomu, aby poškozený dosáhl
náhrady škody způsobené protiprávním činem, nebo se mu dostalo jiného přiměřeného
zadostiučinění.
(8) Soudci, státní zástupci, příslušníci policejních orgánů a úředníci
Probační a mediační služby působící v trestních věcech mládeže musí mít zvláštní
průpravu pro zacházení s mládeží.
HLAVA II
MLADISTVÍ
Díl 1
Trestní odpovědnost mladistvých
§ 5
Odpovědnost mladistvého
(1) Mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a
mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání,
není za tento čin trestně odpovědný.
(2) Dopustí-li se mladistvý uvedený v odstavci 1 činu jinak trestného
nebo není-li z jiných zákonných důvodů trestně odpovědný, lze vůči němu použít vedle
ochranných opatření (§ 21) obdobně postupů a opatření uplatňovaných podle tohoto
zákona u dětí mladších patnácti let.
Díl 2
Zánik trestnosti
§ 7
Účinná lítost
Trestnost činu, na který trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody,
jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, spáchaného mladistvým zaniká, jestliže mladistvý
po spáchání činu
a) dobrovolně odstranil nebo napravil způsobený následek, anebo se
o to pokusil, zejména nahradil způsobenou škodu, učinil opatření potřebná k její
náhradě nebo se jinak pokusil odčinit způsobené následky,
b) svým chováním projevil účinnou snahu po nápravě a
c) čin neměl trvale nepříznivých následků pro poškozeného nebo pro
společnost.
§ 8
Promlčení trestního stíhání
(1) Trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí
a) deset
let, jde-li o provinění, na které trestní zákoník stanoví výjimečný trest,
b) pět
let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně deset let,
c) tři
léta u ostatních provinění.
(2) Ohledně počátku, stavení a přerušení promlčecí doby platí obdobně
ustanovení trestního zákoníku.4)
(3) Uplynutím promlčecí doby nezaniká trestnost provinění, stanoví-li
tak ohledně promlčení trestných činů trestní zákoník.5)
Díl 3
Opatření ukládaná mladistvým
§ 9
Účel opatření
(1) Účelem opatření vůči mladistvému je především vytvoření podmínek
pro sociální a duševní rozvoj mladistvého se zřetelem k jím dosaženému stupni rozumového
a mravního vývoje, osobním vlastnostem, k rodinné výchově a k prostředí mladistvého,
z něhož pochází, i jeho ochrana před škodlivými vlivy a předcházení dalšímu páchání
provinění.
(2) Ustanovení trestního zákoníku o mimořádném zvýšení trestu odnětí
svobody6) se u mladistvých neužije.
§ 10
Druhy opatření
(1) Mladistvému lze uložit pouze tato opatření:
a) výchovná opatření,
b) ochranná opatření a
c) trestní opatření.
(2) Výchovná opatření je možné mladistvému, proti němuž se řízení vede,
uložit s jeho souhlasem již v průběhu tohoto řízení před rozhodnutím soudu pro mládež
o vině mladistvého.
Upuštění od uložení trestního opatření
§ 11
(1) Soud pro mládež může upustit od uložení trestního opatření
mladistvému, který spáchal provinění, na které trestní zákoník stanoví trest odnětí
svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, jeho spáchání lituje a projevuje
účinnou snahu po nápravě,
a) jestliže vzhledem k povaze spáchaného činu a k dosavadnímu životu
mladistvého lze důvodně očekávat, že již projednání věci před soudem pro mládež postačí
k jeho nápravě,
b) dopustil-li se činu z neznalosti právních předpisů, která je
zejména vzhledem k jeho věku, rozumové vyspělosti a prostředí, ve kterém žil, omluvitelná,
nebo
c) jestliže soud pro mládež přijme záruku za nápravu mladistvého
a má za to, že vzhledem k výchovnému vlivu toho, kdo záruku nabídl, povaze spáchaného
činu a osobě mladistvého se uložení trestního opatření nejeví nutným.
(2) Upustí-li soud pro mládež od uložení trestního opatření, může věc
vyřídit tím, že mladistvého napomene, anebo může přenechat postižení mladistvého
zákonnému zástupci, opatrovníku, škole, jíž je mladistvý žákem, nebo školskému zařízení
pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy7) (dále jen "výchovné zařízení"), v němž
žije; v takovém případě si soud pro mládež předem vyžádá stanovisko školy nebo výchovného
zařízení. Zákonný zástupce, opatrovník, škola nebo výchovné zařízení jsou povinni
o výsledku vyrozumět soud pro mládež.
§ 12
Soud pro mládež může upustit od uložení trestního opatření mladistvému
i tehdy, jestliže
a) mladistvý spáchal provinění ve stavu
vyvolaném duševní poruchou a soud pro mládež má za to, že zabezpečovací detence nebo
ochranné léčení, které zároveň ukládá, zajistí nápravu mladistvého lépe než trestní
opatření, nebo
b) je vůči němu užito ochranné nebo výchovné opatření a k dosažení
účelu tohoto zákona není třeba uložit trestní opatření.
§ 13
Upustí-li soud pro mládež od uložení trestního opatření, hledí se na
mladistvého, jako by nebyl odsouzen.
§ 14
Podmíněné upuštění od uložení trestního opatření
(1) Za podmínek uvedených v § 11 odst. 1 může soud pro mládež podmíněně
upustit od uložení trestního opatření, považuje-li za potřebné po stanovenou dobu
sledovat chování mladistvého.
(2) Při podmíněném upuštění od uložení trestního opatření soud pro
mládež stanoví zkušební dobu až na jeden rok. Zároveň mladistvému může uložit ochranné
opatření nebo výchovné opatření směřující k tomu, aby vedl řádný život; zpravidla
mu též uloží, aby podle svých sil nahradil škodu nebo odčinil nemajetkovou újmu,
kterou proviněním způsobil, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení získané proviněním.
(3) Jestliže mladistvý, u něhož bylo podmíněně upuštěno od uložení
trestního opatření, vede ve zkušební době řádný život a plněním svých povinností
prokázal polepšení, může soud pro mládež uložené výchovné opatření zrušit, pokud
lze očekávat, že povede řádný život i bez něj, nebo již není zapotřebí zvýšeně sledovat
a kontrolovat jeho chování; toto rozhodnutí může soud pro mládež učinit nejdříve
po uplynutí šesti měsíců uložené zkušební doby. Stanovená zkušební doba zůstává rozhodnutím
podle věty první nedotčena.
(4) Soud pro mládež může vzhledem k okolnostem případu a osobě
mladistvého ponechat podmíněné upuštění od uložení trestního opatření v platnosti
i přesto, že mladistvý zavdal příčinu k uložení trestního opatření, a
a) stanovit nad mladistvým dohled, pokud nebyl již uložen,
b) přiměřeně prodloužit zkušební dobu, ne však o více než jeden
rok, nebo
c) stanovit dosud neuložená výchovná opatření uvedená v § 15 až
20 směřující k tomu, aby mladistvý vedl řádný život.
(5) Na výkon dohledu se použije obdobně § 16.
(6) Jestliže mladistvý, u něhož bylo podmíněně upuštěno od uložení
trestního opatření, vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým opatřením,
vysloví soud pro mládež, že se osvědčil; jinak rozhodne o uložení trestního opatření,
a to popřípadě již během zkušební doby.
(7) Neučinil-li soud do jednoho roku od uplynutí zkušební doby rozhodnutí
podle odstavce 6, aniž na tom měl mladistvý, u něhož bylo podmíněně upuštěno od uložení
trestního opatření, vinu, má se za to, že se osvědčil.
(8) Bylo-li vysloveno, že se mladistvý, u něhož bylo podmíněně upuštěno
od uložení trestního opatření, osvědčil, anebo má-li se za to, že se osvědčil, hledí
se na něj, jako by nebyl odsouzen.
Díl 4
Výchovná opatření
§ 15
Ukládání a druhy výchovných opatření
(1) Při upuštění od trestního opatření nebo podmíněném upuštění od trestního
opatření mohou být k dosažení účelu tohoto zákona uložena mladistvému výchovná opatření.
Dovoluje-li to jejich povaha, je možné použít vůči mladistvému výchovného opatření
i vedle uloženého ochranného nebo trestního opatření nebo v souvislosti se zvláštními
způsoby řízení. Výchovná opatření lze uložit nejdéle na dobu současně stanovené zkušební
doby u podmíněného odsouzení nebo podmíněného odložení peněžitého opatření; jsou-li
ukládána samostatně nebo vedle jiného ochranného nebo trestního opatření, lze je
uložit nejdéle na dobu tří let.
(2) Výchovnými opatřeními jsou
a) dohled probačního úředníka,
b) probační
program,
c) výchovné povinnosti,
d) výchovná omezení,
e) napomenutí s výstrahou.
(3) Výchovná opatření může soud pro mládež a v přípravném řízení státní
zástupce ukládat se souhlasem osoby, proti níž se řízení vede, již v průběhu trestního
řízení, a to nejdéle do jeho pravomocného skončení. Mladistvý může kdykoli v průběhu
řízení až do jeho pravomocného skončení svůj souhlas odvolat prohlášením adresovaným
soudu pro mládež a v přípravném řízení státnímu zástupci, který vede řízení. Výkon
výchovného opatření tím končí.
(4) Výchovná opatření usměrňují způsob života mladistvého, a tím podporují
a zajišťují jeho výchovu.
(5) Jestliže se ukáže, že úplné nebo včasné plnění výchovného opatření
je pro mladistvého nemožné nebo je nelze na něm spravedlivě požadovat, soud pro mládež
a v přípravném řízení státní zástupce nařízené výchovné opatření zruší nebo změní.
V ostatních případech může soud pro mládež zrušit uložené výchovné opatření nejdříve
po uplynutí jedné třetiny doby, na kterou bylo uloženo, nejdříve však po uplynutí
šesti měsíců jeho trvání. Stanovená zkušební doba zůstává rozhodnutím podle věty
druhé nedotčena.
(6) Zjistí-li soud pro mládež, že jsou dány důvody pro nařízení ústavní
výchovy podle občanského zákoníku, dá obecnému soudu podnět k zahájení řízení.
§ 16
Dohled probačního úředníka
(1) Dohledem probačního úředníka se rozumí pravidelné sledování chování
mladistvého v jeho rodině a způsobu výchovného působení rodičů na něj, kontrola dodržování
uloženého probačního programu a výchovných povinností a omezení uložených mladistvému
soudem pro mládež a v přípravném řízení státním zástupcem nebo vyplývajících ze zákona
a jeho pozitivní vedení probačním úředníkem k životu v souladu se zákonem.
(2) Účelem dohledu probačního úředníka je:
a) sledování a kontrola
chování mladistvého, zaměřená na zajištění ochrany společnosti a snížení možnosti
opakování trestné činnosti,
b) odborné vedení a pomoc mladistvému s cílem zajistit,
aby v budoucnu vedl řádný život.
(3) Mladistvý, kterému byl uložen dohled probačního úředníka, je povinen
a) spolupracovat s probačním úředníkem způsobem,
který mu probační úředník stanoví na základě vytvořeného probačního plánu dohledu,
b) dostavovat se k probačnímu úředníkovi ve lhůtách, které mu budou stanoveny probačním
úředníkem; při stanovení těchto lhůt probační úředník přihlédne k poměrům mladistvého,
jeho životní situaci v době výkonu dohledu i k prostředí, v němž žije,
c) informovat probačního úředníka o svém pobytu, zaměstnání, dodržování
uložených výchovných omezení nebo povinností a jiných důležitých okolnostech pro
výkon dohledu určených probačním úředníkem,
d) nebránit probačnímu úředníkovi ve
vstupu do obydlí.
§ 17
Probační program
(1) Probačním programem se rozumí zejména program sociálního výcviku,
psychologického poradenství, terapeutický program, program zahrnující obecně prospěšnou
činnost, vzdělávací, doškolovací, rekvalifikační nebo jiný vhodný program k rozvíjení
sociálních dovedností a osobnosti mladistvého, a to s různým režimem omezení v běžném
způsobu života, který směřuje k tomu, aby se mladistvý vyhnul chování, které by bylo
v rozporu se zákonem, a k podpoře jeho vhodného sociálního zázemí a k urovnání vztahů
mezi ním a poškozeným. Probační program schvaluje ministr spravedlnosti a zapisuje
se do seznamu probačních programů vedeného Ministerstvem spravedlnosti.
(2) Soud pro mládež a v přípravném řízení státní zástupce může uložit
mladistvému povinnost podrobit se probačnímu programu podle odstavce 1, jestliže
a) je vhodný vzhledem k potřebám mladistvého a zájmům společnosti,
b) je mu poskytnuta
dostatečná možnost seznámit se s obsahem probačního programu a
c) mladistvý souhlasí
se svou účastí na něm.
(3) Mladistvému se zpravidla uloží, aby podle svých sil nahradil škodu
nebo odčinil nemajetkovou újmu, kterou proviněním způsobil, nebo aby vydal bezdůvodné
obohacení získané proviněním.
(4) Dohledem nad výkonem probačního programu soud pro mládež a v přípravném
řízení státní zástupce pověří Probační a mediační službu. Neplní-li mladistvý probační
program, postupuje probační úředník podle § 80 odst. 4.
(5) O ukončení probačního programu a jeho výsledku podá probační úředník
bez zbytečného odkladu zprávu soudu pro mládež nebo státnímu zástupci, který probační
program uložil.
§ 18
Výchovné povinnosti
(1) Soud pro mládež a v přípravném řízení státní zástupce může mladistvému
uložit výchovnou povinnost, kterou stanoví, aby zejména
a) bydlel s rodičem nebo
jiným dospělým, který je odpovědný za jeho výchovu,
b) jednorázově nebo ve splátkách
zaplatil přiměřenou peněžitou částku, kterou zároveň určí, na peněžitou pomoc obětem
trestné činnosti poskytovanou podle zvláštního zákona,
c) vykonal bezplatně ve volném
čase společensky prospěšnou činnost určitého druhu,
d) usiloval o vyrovnání s poškozeným,
e) nahradil podle svých sil škodu způsobenou proviněním anebo jinak přispěl k odstranění
následku provinění,
f) podrobil se léčení závislosti na
návykových látkách, které není ochranným léčením nebo zabezpečovací detencí podle
trestního zákoníku,
g) podrobil se ve svém volném čase vhodnému programu sociálního
výcviku, psychologickému poradenství, terapeutickému programu, vzdělávacímu, doškolovacímu,
rekvalifikačnímu nebo jinému vhodnému programu k rozvíjení sociálních dovedností
a osobnosti mladistvého, který není probačním programem.
(2) Výchovná povinnost zaplatit peněžitou částku se uloží, jestliže lze
předpokládat, že peněžitá částka bude zaplacena z peněžitých prostředků, s nimiž
smí mladistvý samostatně nakládat. Soud pro mládež a v přípravném řízení státní zástupce
může stanovit, že peněžitá částka bude zaplacena v přiměřených měsíčních splátkách.
(3) Vykonání společensky prospěšné činnosti určitého druhu smí být mladistvému
uloženo jen tak, aby nenarušilo jeho přípravu na budoucí povolání, především plnění
povinností souvisejících se vzdělávacím programem školy, nebo výkon povolání či zaměstnání,
a na dobu nejvýše čtyř hodin denně, osmnácti hodin týdně a šedesáti hodin celkem.
(4) Při ukládání výchovné povinnosti podle odstavce 1 písm. c) a g) soud
pro mládež a v přípravném řízení státní zástupce přihlédne ke zdravotní způsobilosti
mladistvého.
§ 19
Výchovná omezení
(1) Soud pro mládež a v přípravném řízení státní zástupce může mladistvému
uložit výchovné omezení, kterým stanoví, aby zejména
a) nenavštěvoval určité akce,
zařízení nebo jiné pro mladistvého nevhodné prostředí,
b) nestýkal se s určitými
osobami,
c) nezdržoval se na určitém místě,
d) nepřechovával předměty, které by mohly
sloužit k páchání dalších provinění,
e) neužíval návykové látky,
f) neúčastnil se
hazardních her, sázek a hraní na výherních hracích přístrojích,
g) neměnil bez předchozího
ohlášení probačnímu úředníkovi místo svého pobytu,
h) neměnil bez předchozího oznámení
probačnímu úředníkovi bezdůvodně svoje zaměstnání.
(2) Výchovné omezení podle odstavce 1 písm. a), b), c), d) a g) smí být
mladistvému uloženo jen tak, aby nenarušilo jeho přípravu na budoucí povolání, především
plnění povinností souvisejících se vzdělávacím programem školy, nebo výkon povolání
či zaměstnání.
§ 20
Napomenutí s výstrahou
(1) Napomenutím s výstrahou soud pro mládež a v přípravném řízení státní
zástupce mladistvému v přítomnosti jeho zákonného zástupce nebo opatrovníka důrazně
vytkne protiprávnost jeho činu a upozorní ho na konkrétní důsledky, jež mu hrozí
podle tohoto zákona v případě, že by v budoucnu páchal další trestnou činnost.
(2) Je-li to účelné a vhodné, může soud pro mládež a v přípravném řízení
státní zástupce při vyslovení napomenutí s výstrahou současně přenechat postižení
mladistvého jeho zákonnému zástupci, opatrovníku, škole, jíž je mladistvý žákem,
nebo výchovnému zařízení, v němž žije; v takovém případě si soud pro mládež předem
vyžádá stanovisko školy nebo výchovného zařízení. Zákonný zástupce, opatrovník, škola
nebo výchovné zařízení jsou povinni o výsledku vyrozumět soud pro mládež nebo státního
zástupce.
(3) Napomenul-li soud pro mládež a v přípravném řízení státní zástupce
mladistvého a udělil mu zároveň výstrahu, popřípadě přenechal-li postižení mladistvého
jeho zákonnému zástupci, opatrovníku, škole nebo výchovnému zařízení, hledí se na
mladistvého, jako by nebyl odsouzen.
Díl 5
Ochranná opatření
§ 21
Druhy ochranných opatření
(1) Ochrannými opatřeními jsou ochranné léčení8), zabezpečovací detence8a),
zabrání věci9), zabrání části majetku37) a ochranná výchova. Jejich účelem je kladně
ovlivnit duševní, mravní a sociální vývoj mladistvého a chránit společnost před pácháním
provinění mladistvými.
(2) Ochrannou výchovu lze uložit pouze podle tohoto zákona, ochranné
léčení, zabezpečovací detence, zabrání věci a zabrání části majetku se ukládají podle
trestního zákoníku10).
§ 22
Ochranná výchova
(1) Soud pro mládež může mladistvému uložit ochrannou výchovu, pokud
a) o výchovu mladistvého není náležitě postaráno a nedostatek řádné
výchovy nelze odstranit v jeho vlastní rodině nebo v rodině, v níž žije,
b) dosavadní výchova mladistvého byla zanedbána, nebo
c) prostředí, v němž mladistvý žije, neposkytuje záruku jeho náležité
výchovy,
a nepostačuje uložení výchovných opatření.
(2) Ochranná výchova potrvá, dokud to vyžaduje její účel, nejdéle však
do dovršení osmnáctého roku věku mladistvého; vyžaduje-li to zájem mladistvého, může
soud pro mládež ochrannou výchovu prodloužit do dovršení jeho devatenáctého roku.
(3) Není-li možné ochrannou výchovu ihned vykonat, nařídí soud pro mládež
do doby jejího zahájení dohled probačního úředníka. Na výkon dohledu se použije obdobně
§ 16.
(4) Od výkonu ochranné výchovy soud pro mládež upustí, pominou-li před
jejím započetím důvody, pro něž byla uložena.
§ 23
Podmíněné umístění mimo zařízení pro výkon ochranné výchovy
(1) Jestliže převýchova mladistvého pokročila do té míry, že lze očekávat,
že i bez omezení, kterým je podroben během výkonu ochranné výchovy, se bude řádně
chovat a pracovat, avšak dosud nepominuly všechny okolnosti, pro něž byla ochranná
výchova uložena, může soud rozhodnout o podmíněném umístění mladistvého mimo takové
výchovné zařízení. Přitom může mladistvému uložit dohled probačního úředníka nebo
jiné výchovné opatření. Na výkon dohledu se použije obdobně § 16.
(2) Nesplní-li mladistvý očekávání, že bez omezení, jimž byl podroben
ve výchovném zařízení, kde vykonával ochrannou výchovu, se bude řádně chovat, soud
pro mládež podmíněné umístění mimo výchovné zařízení zruší a rozhodne, že se ve výkonu
ochranné výchovy pokračuje.
Díl 6
Trestní opatření
§ 24
Druhy trestních opatření
(1) Za spáchané provinění může soud pro mládež mladistvému uložit
pouze tato trestní opatření:
a) obecně prospěšné práce,
b) peněžité opatření,
c) peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu,
d) propadnutí věci,
e) zákaz činnosti,
f) zákaz držení a chovu zvířat,
g) vyhoštění,
h) domácí vězení,
i) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce,
j) odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu (podmíněné
odsouzení),
k) odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu s dohledem,
l) odnětí svobody nepodmíněné.
(2) Trestní opatření uložené podle tohoto zákona v návaznosti na trestní
zákoník musí vzhledem k okolnostem případu a osobě i poměrům mladistvého napomáhat
k vytváření vhodných podmínek pro další vývoj mladistvého; výkonem trestního opatření
nesmí být ponížena lidská důstojnost.
§ 25
Ukládání trestního opatření
(1) Při výměře trestního opatření se jako k polehčující okolnosti
přihlédne zejména k tomu, že mladistvý
a) úspěšně vykonal probační program nebo jiný vhodný program sociálního
výcviku, psychologického poradenství, terapeutický program, program zahrnující obecně
prospěšnou činnost, vzdělávací, doškolovací, rekvalifikační nebo jiný vhodný program
k rozvíjení sociálních dovedností a osobnosti mladistvého,
b) poskytl zadostiučinění poškozenému, nahradil úplně nebo alespoň
částečně způsobenou škodu, odčinil nebo alespoň zmírnil újmu, kterou mu způsobil,
a přičinil se o obnovení právních a společenských vztahů, které narušil svým chováním,
nebo
c) po spáchání provinění se choval tak, že lze důvodně předpokládat,
že se v budoucnu již trestné činnosti nedopustí.
(2) Při stanovení druhu trestního opatření a jeho výměry soud pro mládež
přihlédne také k tomu, že mladistvý spáchal provinění ve stavu zmenšené příčetnosti,
který si přivodil vlivem návykové látky.
(3) Ukládá-li soud pro mládež úhrnné nebo souhrnné trestní opatření
mladistvému, který spáchal provinění jednak před tím, než překročil osmnáctý rok
svého věku, jednak po tom, co tento věk dovršil, postupuje podle ustanovení o úhrnném
nebo souhrnném trestu,11) popřípadě o upuštění od uložení souhrnného nebo dalšího
trestu,12) přičemž se hranice trestních sazeb u provinění spáchaných před tím, než
mladistvý překročil osmnáctý rok, posuzují podle tohoto zákona.
§ 26
Obecně prospěšné práce, domácí vězení, zákaz činnosti, zákaz držení a
chovu zvířat, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce a vyhoštění
(1) Za podmínek stanovených v trestním zákoníku může soud pro mládež
uložit mladistvému obecně prospěšné práce13) s přihlédnutím k jeho stanovisku k možnosti
jejich uložení, které je povinen zjistit; horní hranice sazby tohoto trestního opatření
u mladistvého nesmí převyšovat polovinu horní hranice stanovené v trestním zákoníku.
Obecně prospěšné práce nesmí vzhledem ke své povaze nebo okolnostem, za kterých jsou
vykonávány, ohrožovat zdraví, bezpečnost nebo mravní vývoj mladistvých. Soud pro
mládež může vedle trestního opatření obecně prospěšných prací uložit i vhodná výchovná
opatření.
(2) Za podmínek stanovených v trestním zákoníku může soud pro mládež
uložit mladistvému domácí vězení. Horní hranice sazby tohoto trestního opatření u
mladistvého nesmí převyšovat polovinu horní hranice stanovené v trestním zákoníku.
Náhradní trestní opatření odnětí svobody stanoví soud pro mládež až na šest měsíců,
náhradní trestní opatření odnětí svobody však nesmí přesahovat horní hranici trestní
sazby snížené podle § 31. Soud pro mládež může vedle trestního opatření domácího
vězení uložit i vhodná výchovná opatření. Rozhodne-li soud pro mládež o ponechání
trestního opatření domácího vězení v platnosti, může prodloužit dobu výkonu tohoto
trestního opatření až o šest měsíců, přičemž celková délka trestního opatření domácího
vězení nesmí převyšovat jeden rok.
(3) Zákaz činnosti a zákaz držení a chovu zvířat může soud pro mládež
mladistvému uložit, není-li to na překážku přípravě na jeho povolání, přičemž horní
hranice sazby nesmí převyšovat pět let. Soud pro mládež může vedle trestního opatření
zákazu činnosti a zákazu držení a chovu zvířat uložit i vhodná výchovná opatření.
(4) Za podmínek stanovených v trestním zákoníku13a) může soud pro mládež
mladistvému uložit zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, přičemž
horní hranice sazby nesmí převyšovat pět let. Soud pro mládež může vedle trestního
opatření zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce uložit i vhodná
výchovná opatření.
(5) Vyhoštění ve výměře od jednoho do pěti let může soud pro mládež uložit
jen za podmínek stanovených v trestním zákoníku14); u mladistvého, který je občanem
Evropské unie, musí být navíc splněna podmínka, že neuložením tohoto druhu trestního
opatření by došlo k vážnému ohrožení bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku, nebo
že vyhoštění je v nejlepším zájmu takového mladistvého. Při ukládání vyhoštění přihlédne
soud pro mládež též k nejlepšímu zájmu mladistvého, zejména k rodinným a osobním
poměrům mladistvého a dbá toho, aby tímto trestním opatřením nebyl vydán nebezpečí
zpustnutí.
§ 27
Peněžité opatření
(1) Peněžité opatření se ukládá za podmínek stanovených v trestním zákoníku15),
je-li mladistvý výdělečně činný nebo jeho majetkové poměry uložení takového trestního
opatření umožňují. Soud pro mládež může vedle peněžitého opatření uložit i vhodná
výchovná opatření.
(2) Soud pro mládež uloží peněžité opatření v rozmezí od deseti do třistašedesátipěti
denních sazeb.
(3) Denní sazba činí nejméně 100 Kč a nejvíce 5 000 Kč.
(4) Počet denních sazeb nesmí ani spolu s uloženým trestním opatřením
odnětí svobody a náhradním trestním opatřením odnětí svobody za trestní opatření
domácího vězení přesahovat horní hranici trestní sazby snížené podle § 31 odst. 1.
(5) Při přeměně peněžitého opatření v trestní opatření odnětí svobody
se každá zcela nezaplacená částka odpovídající jedné denní sazbě počítá za jeden
den odnětí svobody.
(6) Soud pro mládež může po právní moci rozhodnutí o uložení peněžitého
opatření rozhodnout po vyjádření mladistvého, že jeho zaplacení nebo nevykonaný zbytek
bude nahrazen tím, že mladistvý vykoná obecně prospěšnou činnost v rámci probačního
programu podle § 17 odst. 1, 2 pro tento účel zřízeného, nebo společensky prospěšnou
činnost v rámci výchovné povinnosti podle § 18 odst. 1 písm. c).
§ 28
Peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu
(1) Soud pro mládež může podmíněně odložit výkon peněžitého opatření,
a) jestliže vzhledem k osobě mladistvého, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu
životu a prostředí, ve kterém žije a pracuje, a k okolnostem případu má důvodně za
to, že účelu trestního opatření bude dosaženo i bez jeho výkonu, nebo
b) jestliže
přijme záruku za nápravu mladistvého a vzhledem k výchovnému vlivu toho, kdo záruku
nabídl, má důvodně za to, že účelu trestního opatření bude dosaženo i bez jeho výkonu.
(2) Povolení podmíněného odložení výkonu peněžitého opatření se netýká
výkonu ostatních trestních opatření uložených vedle tohoto trestního opatření, pokud
není v rozsudku stanoveno jinak.
§ 29
Zkušební doba
(1) Při podmíněném odložení výkonu peněžitého opatření stanoví soud pro
mládež zkušební dobu až na tři léta; zkušební doba počíná právní mocí rozsudku.
(2) Podmíněně odsouzenému mladistvému může soud pro mládež uložit výchovná
opatření.
(3) Doba, po kterou podmíněně odsouzený mladistvý vedl ve zkušební době
řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, se započítá do zkušební doby nově stanovené
při podmíněném odložení výkonu peněžitého opatření pro týž skutek nebo do zkušební
doby stanovené při uložení úhrnného nebo souhrnného trestního opatření.
§ 30
Rozhodnutí o osvědčení
(1) Jestliže mladistvý, kterému byl podmíněně odložen výkon peněžitého
opatření, vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví
soud pro mládež, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební
doby, že se peněžité opatření vykoná.
(2) Jestliže byla záruka za nápravu mladistvého, kterému byl podmíněně
odložen výkon peněžitého opatření, odvolána tím, kdo ji poskytl, přezkoumá soud pro
mládež chování mladistvého během zkušební doby, a shledá-li, že podmíněné odložení
výkonu peněžitého opatření neplní své poslání, rozhodne, že se peněžité opatření
vykoná; jinak podmíněné odložení výkonu peněžitého opatření ponechá v platnosti.
(3) Neučiní-li soud pro mládež do roka od uplynutí zkušební doby rozhodnutí
podle odstavce 1, aniž na tom měl vinu mladistvý, kterému byl podmíněně odložen výkon
peněžitého opatření, má se za to, že se mladistvý osvědčil.
(4) Bylo-li vysloveno, že se mladistvý, kterému byl podmíněně odložen
výkon peněžitého opatření, osvědčil, anebo má-li se za to, že se osvědčil, hledí
se něj, jako by nebyl odsouzen.
§ 31
Odnětí svobody
(1) Trestní sazby odnětí svobody stanovené v trestním zákoníku se u mladistvých
snižují na polovinu, přičemž však horní hranice trestní sazby nesmí převyšovat pět
let a dolní hranice jeden rok.
(2) Nepodmíněné odnětí svobody může soud pro mládež mladistvému uložit
jen tehdy, jestliže by s ohledem na okolnosti případu, osobu mladistvého nebo předchozí
použitá opatření uložení jiného trestního opatření zjevně nepostačovalo k dosažení
účelu tohoto zákona.
(3) V případě, že mladistvý spáchal provinění, za které trestní zákoník
dovoluje uložení výjimečného trestu, a že povaha a závažnost provinění je vzhledem
k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce
nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku mimořádně vysoká, může soud
pro mládež uložit mladistvému odnětí svobody na pět až deset let, má-li za to, že
by odnětí svobody v rozmezí uvedeném v odstavci 1 k dosažení účelu trestního opatření
nepostačovalo.
(4) Nepodmíněné odnětí svobody se u mladistvých, kteří nepřekročili devatenáctý
rok svého věku, vykonává odděleně od ostatních odsouzených ve věznicích nebo ve zvláštních
odděleních pro mladistvé.
(5) Ukládá-li soud pro mládež nepodmíněné odnětí svobody mladistvému,
který již dovršil devatenáctý rok věku, může s přihlédnutím zejména k délce ukládaného
odnětí svobody a ke stupni a povaze narušení mladistvého rozhodnout, že mladistvý
toto trestní opatření vykoná ve věznici pro ostatní odsouzené; učiní-li takové rozhodnutí,
musí zároveň rozhodnout, do kterého typu věznice bude odsouzený pro další výkon nepodmíněného
odnětí svobody zařazen.
§ 32
Mimořádné snížení odnětí svobody
Má-li soud pro mládež vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k
poměrům mladistvého za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody stanovené trestním
zákoníkem bylo pro mladistvého nepřiměřeně přísné a že lze účelu trestního opatření
dosáhnout i odnětím svobody kratšího trvání, může snížit trestní opatření odnětí
svobody pod dolní hranici trestní sazby zákonem stanovené bez omezení uvedeného v
trestním zákoníku.16)
§ 33
Podmíněné odsouzení a podmíněné odsouzení s dohledem
(1) Při podmíněném odsouzení18) mladistvého nebo jeho podmíněném odsouzení
k odnětí svobody s dohledem19) stanoví soud pro mládež zkušební dobu na jeden rok
až tři léta, nikoliv však na dobu kratší, než je délka podmíněně odloženého trestního
opatření odnětí svobody. Současně může soud pro mládež uložit i výchovná opatření.
(2) Stanoví-li soud pro mládež, aby se mladistvý ve stanovené části zkušební
doby, navazující na počátek zkušební doby, zdržoval ve stanoveném časovém období
v určeném obydlí nebo jeho části, celková doba trvání pobytu mladistvého v určeném
obydlí nebo jeho části nesmí přesáhnout šest měsíců, a to i v případě stanovení delší
zkušební doby.
(3) Soud pro mládež může vzhledem k okolnostem případu a osobě mladistvého
ponechat podmíněné odsouzení v platnosti i přesto, že mladistvý odsouzený zavdal
příčinu k nařízení výkonu trestního opatření odnětí svobody, a
a) stanovit nad mladistvým odsouzeným dohled, pokud nebyl již uložen,
b) přiměřeně prodloužit zkušební dobu, ne však o více než dvě léta,
přičemž nesmí překročit horní hranici zkušební doby v trvání pěti let,20)
c) uložit další výchovné opatření uvedené v § 15 až 20 směřující
k tomu, aby vedl řádný život nebo
d) stanovit, aby se mladistvý zdržoval v určeném obydlí nebo jeho
části podle odstavce 2.
(4) Na výkon dohledu se užije obdobně ustanovení § 16.
§ 34
Promlčení výkonu trestního opatření
(1) Uložené trestní opatření nelze vykonat po uplynutí promlčecí doby,
jež činí pět let, a bylo-li uloženo výjimečné trestní opatření odnětí svobody nad
pět let až do deseti let, činí promlčecí doba deset let.
(2) Ohledně počátku, stavení a přerušení promlčecí doby platí ustanovení
trestního zákoníku.21)
(3) Výkon trestního opatření uloženého pro trestné činy, o nichž tak
stanoví trestní zákoník,22) se nepromlčuje.
§ 35
Zahlazení odsouzení
(1) Na mladistvého, kterému bylo uloženo nebo rozhodnutím prezidenta
republiky zmírněno nebo prominuto trestní opatření odnětí svobody v délce nepřevyšující
jeden rok, se hledí jako by nebyl odsouzen, jakmile bylo vykonáno nebo bylo od výkonu
takového trestního opatření nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno.
(2) O tom, zda se zahlazuje odsouzení mladistvého k odnětí svobody, na
které se nevztahuje odstavec 1, rozhodne soud pro mládež, přihlížeje k jeho chování
ve výkonu odnětí svobody, po výkonu tohoto trestního opatření. Bylo-li trestní opatření
odnětí svobody podle rozhodnutí prezidenta republiky zmírněno, soud pro mládež takto
postupuje poté, co byl mladistvý po výkonu zmírněného odnětí svobody propuštěn na
svobodu.
(3) Vyslovil-li soud pro mládež, že se mladistvý podmíněně propuštěný
z výkonu trestního opatření odnětí svobody osvědčil, hledí se na něho, jako by nebyl
odsouzen.
(4) Na mladistvého, kterému bylo uloženo peněžité opatření, se hledí,
jako by nebyl odsouzen, jakmile bylo vykonáno nebo bylo od výkonu tohoto trestního
opatření nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno.
(5) Na mladistvého, kterému bylo uloženo propadnutí věci, se hledí, jako
by nebyl odsouzen, jakmile nabyl právní moci rozsudek, jímž bylo toto trestní opatření
uloženo.
(6) Na mladistvého, kterému bylo uloženo trestní opatření domácího vězení
nebo zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, se hledí, jako
by nebyl odsouzen, jakmile bylo takové trestní opatření vykonáno nebo bylo od výkonu
trestního opatření nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno.
(7) Na mladistvého, kterému bylo uloženo trestní opatření vyhoštění,
se hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile uplyne doba, na kterou bylo uloženo.
Díl 7
Řízení v trestních věcech mladistvých
Oddíl 1
Soud a osoby na řízení zúčastněné
§ 36
Osobní a odborné předpoklady
V řízení proti mladistvým je třeba dbát toho, aby vyšetřování, projednávání
i rozhodování jejich trestních věcí bylo svěřováno osobám, jejichž znalost otázek
souvisících s výchovou mládeže zaručí splnění výchovného účelu řízení. Orgány činné
podle tohoto zákona postupují ve spolupráci s příslušným orgánem sociálně-právní
ochrany dětí a s Probační a mediační službou.
§ 37
Místní příslušnost
(1) Řízení koná soud pro mládež, v jehož obvodu mladistvý bydlí, a
nemá-li stálé bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje nebo pracuje.
(2) Nelze-li žádné takové místo zjistit nebo jsou-li mimo území České
republiky, koná řízení soud pro mládež, v jehož obvodu bylo provinění spácháno; jestliže
nelze místo činu zjistit, koná řízení soud pro mládež, v jehož obvodu čin vyšel najevo.
§ 38
Společné řízení
(1) O všech proviněních mladistvého a proti všem mladistvým, jejichž
provinění spolu souvisí, se koná společné řízení, pokud to je vhodné z hlediska všestranného
a objektivního objasnění věci, hospodárnosti a rychlosti řízení s přihlédnutím k
osobám mladistvých, ohledně nichž se koná společné řízení.
(2) Pouze výjimečně lze konat společné řízení proti mladistvému a dospělému,
jestliže je to nutné pro všestranné a objektivní objasnění věci a není to na újmu
mladistvého. Takové společné řízení koná soud pro mládež, a pokud jde o mladistvého,
užije se i ve společném řízení ustanovení tohoto zákona.
(3) Nejsou-li splněny podmínky uvedené v odstavci 2 a byla-li podána
společná obžaloba na mladistvého a dospělého, vyloučí soud pro mládež věc dospělého
a postoupí ji příslušnému obecnému soudu.
§ 39
Postoupení věci
Vyžaduje-li to prospěch mladistvého, může příslušný soud postoupit
věc soudu pro mládež, u něhož je konání trestního řízení se zřetelem na zájmy mladistvého
nejúčelnější.
§ 40
Spolupráce s orgánem sociálně-právní ochrany dětí, se zájmovými sdruženími
občanů a s osobami realizujícími probační programy
(1) Orgány činné podle tohoto zákona a úředníci Probační a mediační
služby spolupracují s příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí, zájmovými
sdruženími občanů a s osobami realizujícími probační programy, aby posílili výchovné
působení řízení ve věcech mladistvých, vytvořili podmínky pro individuální přístup
k řešení jednotlivých věcí, včas reagovali na potřeby a zájmy mladistvých a poškozených
osob i všech dalších subjektů dotčených trestnou činností a také tímto způsobem trestné
činnosti zamezovali a jí předcházeli. Do řešení jednotlivých provinění podle tohoto
zákona zapojují též zájmová sdružení občanů a jiné subjekty působící ve společenském
prostředí mladistvého, v němž došlo k provinění, a blízké sociální okolí obviněného
a poškozeného.
(2) Zájmová sdružení občanů a osoby realizující probační i jiné programy
nebo věnující se sociální práci mohou způsobem stanoveným v zákoně upozorňovat orgány
činné podle tohoto zákona a příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí na skutečnosti
nasvědčující tomu, že bylo spácháno provinění, a dávat tak podnět k vhodné reakci
na něj. Zároveň se mohou podílet na výkonu soudních rozhodnutí a spolupůsobit při
nápravě mladistvých a při vytváření jejich vhodného sociálního zázemí.
Oddíl 2
Provádění úkonů řízení ve věcech mladistvých
§ 41
Způsob provádění úkonů řízení ve věcech mladistvých
(1) Při provádění úkonů řízení ve věcech mladistvých se musí jednat
s osobami na úkonu zúčastněnými tak, jak to vyžaduje význam a výchovný účel řízení;
vždy je nutno šetřit jejich osobnosti. Při jednání s mladistvými se musí s přihlédnutím
k jejich věku a duševní vyspělosti postupovat tak, aby nedošlo k narušení jejich
psychické a sociální rovnováhy a jejich další vývoj byl co nejméně ohrožen.
(2) Úkony přípravného řízení, kterých se účastní mladistvý, provede
zpravidla policejní orgán určený k úkonům v trestních věcech mladistvých osob, státní
zástupce specializovaný na věci mládeže nebo soudce soudu pro mládež, ledaže nelze
zajistit provedení úkonu takovým orgánem činným podle tohoto zákona a provedení úkonu
nelze odložit. To platí i o provádění dožádání.
Oddíl 3
Mladistvý
§ 42
Práva mladistvého
(1) Mladistvý má právo na zacházení přiměřené jeho věku, duševní vyspělosti
a zdravotnímu stavu.
(2) Všechny orgány činné podle tohoto zákona jsou povinny vždy mladistvého
poučit o jeho právech a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění.
(3) Mladistvého je třeba též poučit o
a) stadiích trestního řízení a úloze orgánů činných podle tohoto
zákona během těchto stadií,
b) právu zákonného zástupce nebo opatrovníka mladistvého být poučen
o právech, která mladistvému náleží,
c) právu zákonného zástupce nebo opatrovníka mladistvého zúčastnit
se těch úkonů, kterých se může podle zákona zúčastnit mladistvý,
d) ochraně jeho soukromí v trestním řízení,
e) povinnosti orgánů činných podle tohoto zákona se zvláštní pečlivostí
objasňovat a dokazovat příčiny jeho provinění a skutečnosti významné pro posouzení
jeho osobních, rodinných i jiných poměrů a
f) nutnosti konat hlavní líčení a veřejné zasedání v jeho přítomnosti,
nejde-li o řízení proti uprchlému.
(4) Ve vhodných případech je třeba mladistvého poučit i o
a) tom, že může být vzat do vazby jedině tehdy, nelze-li účelu
vazby dosáhnout jinak, že rozhodnutí o vzetí do vazby musí být řádně odůvodněno,
dále o trvání vazby, o přezkoumávání důvodů vazby a o možnostech nahrazení vazby
jiným opatřením a
b) podmínkách pro podmíněné odložení podání návrhu na potrestání,
podmíněné zastavení trestního stíhání, narovnání nebo odstoupení od trestního stíhání.
§ 42a
Nutná obhajoba mladistvého
(1) Mladistvý musí mít obhájce
a) od okamžiku, kdy jsou proti němu použita opatření podle tohoto
zákona nebo provedeny úkony podle trestního řádu, včetně úkonů neodkladných a neopakovatelných,
ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění obhájce o něm zajistit,
b) ve vykonávacím řízení, rozhoduje-li soud pro mládež ve veřejném
zasedání, nebo
c) v řízení o stížnosti pro porušení zákona, v řízení o dovolání
a v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení, rozhoduje-li soud pro mládež ve veřejném
zasedání,
a to do dovršení osmnácti let věku.
(2) V případě podle odstavce 1 písm. a) musí mít mladistvý obhájce
až do dovršení jednadvaceti let věku, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní
zástupce za vhodné s přihlédnutím k dosaženému stupni rozumové a mravní vyspělosti
mladistvého a okolnostem případu.
§ 43
Zákonný zástupce nebo opatrovník mladistvého
(1) Zákonný zástupce nebo opatrovník mladistvého je oprávněn mladistvého
zastupovat, zejména zvolit mu obhájce, činit za mladistvého návrhy, podávat za něho
žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se těch úkonů, kterých se
podle zákona může zúčastnit mladistvý. Ve prospěch mladistvého může zákonný zástupce
nebo opatrovník tato práva vykonávat i proti jeho vůli. Zákonný zástupce nebo opatrovník
mladistvého má také právo klást vyslýchaným osobám otázky, nahlížet do spisů, s výjimkou
protokolu o hlasování a osobních údajů svědka podle § 55 odst. 2 trestního řádu,
činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady kopie spisů a jejich
částí. Orgány činné podle tohoto zákona jsou povinny bez zbytečného odkladu poučit
zákonného zástupce nebo opatrovníka mladistvého o právech, která mladistvému náleží;
pominou-li důvody pro ustanovení opatrovníka podle odstavce 2, poučí se zákonný zástupce
nebo opatrovník mladistvého o těch právech mladistvého, která lze v probíhajícím
stadiu trestního řízení uplatnit.
(2) V případě, že je nebezpečí z prodlení a zákonný zástupce nebo opatrovník
mladistvého nemůže vykonávat svá práva uvedená v odstavci 1 nebo nebyl-li opatrovník
ustanoven, ačkoli jsou dány důvody pro jeho ustanovení, předseda senátu a v přípravném
řízení státní zástupce ustanoví k výkonu těchto práv mladistvému opatrovníka. Předseda
senátu nebo v přípravném řízení státní zástupce ustanoví opatrovníkem osobu navrženou
mladistvým; pokud mladistvý žádnou osobu nenavrhne nebo navrhne-li osobu, u níž lze
mít důvodnou obavu, že nebude řádně hájit jeho zájmy, ustanoví předseda senátu a
v přípravném řízení státní zástupce jinou vhodnou osobu, kterou může být zejména
osoba blízká, zaměstnanec orgánu sociálně-právní ochrany dětí nebo jiná osoba mající
zkušenosti s výchovou mládeže anebo advokát. Jinou osobu než advokáta lze ustanovit
opatrovníkem jen s jejím souhlasem. Usnesení o ustanovení opatrovníka se oznamuje
tomu, kdo je jím ustanovován, a nevylučuje-li to povaha věci, též mladistvému. Proti
usnesení o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost.
§ 44
Obhájce mladistvého
(1) Obhájcem mladistvého nemůže být ten, kdo současně zastupuje osobu,
jejíž zájmy si odporují se zájmy mladistvého, a ten, kdo byl mladistvému jako obhájce
takovou osobou zvolen.
(2) Neužije-li mladistvý práva zvolit si obhájce a nezvolí-li mu ho
ani jeho zákonný zástupce nebo opatrovník, může mu ho zvolit jeho příbuzný v pokolení
přímém, jeho sourozenec, osvojitel, manžel, druh, jakož i zúčastněná osoba. Jestliže
mladistvý nepřekročil osmnáctý rok svého věku, mohou tak tyto osoby učinit i proti
jeho vůli.
(3) Mladistvý si může místo obhájce, který mu byl ustanoven nebo osobou
k tomu oprávněnou zvolen, zvolit obhájce jiného.
(4) Obhájce mladistvého, který není plně svéprávný, může vykonávat
práva uvedená v § 41 odst. 2 a 3 trestního řádu i proti vůli mladistvého.
Oddíl 4
Poškozený
§ 45
Zájmy a práva poškozeného
(1) Orgány činné podle tohoto zákona jsou povinny přihlížet k oprávněným
zájmům poškozeného, poučit ho o jeho právech a poskytnout mu plnou možnost jejich
uplatnění; státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu posoudí vhodnost
a účelnost některého ze zvláštních způsobů řízení vedoucích mimo jiné k náhradě škody
nebo jinému odčinění škodlivých následků činu.
(2) Poškozený, jehož adresa pobytu, sídla nebo místa podnikání je známa,
musí být příslušným orgánem činným podle tohoto zákona vyrozuměn, jestliže mladistvý
prohlásí, že je připraven škodu vzniklou činem nahradit, jinak odčinit nebo přispět
k narovnání škodlivých následků činu. Totéž platí v případě, že mladistvý na sebe
vezme povinnost, která se bezprostředně dotýká zájmů poškozeného.
Oddíl 5
Zvláštní ustanovení o vazbě a zadržení mladistvého
§ 46
Vazba mladistvého
(1) Mladistvý může být vzat do vazby jedině tehdy, nelze-li účelu vazby
dosáhnout jinak.
(2) O zadržení, zatčení nebo vzetí do vazby mladistvého je třeba bez
zbytečného odkladu vyrozumět jeho zákonného zástupce nebo opatrovníka, jeho zaměstnavatele,
příslušné středisko Probační a mediační služby a příslušný orgán sociálně-právní
ochrany dětí; jde-li o mladistvého, kterému byla uložena ochranná výchova, vyrozumí
se o tom výchovné zařízení, ve kterém vykonává ochranou výchovu. Namísto zákonného
zástupce nebo opatrovníka, kteří nemohou mladistvého zastupovat pro střet zájmů,
se vyrozumí, je-li to v zájmu mladistvého, opatrovník ustanovený podle § 43 odst.
2. Zaměstnavatel mladistvého se vyrozumí pouze, prohlásí-li mladistvý, popřípadě
jeho zákonný zástupce nebo opatrovník, že s takovým vyrozuměním souhlasí.
§ 47
Trvání vazby
(1) Vazba v řízení ve věcech mladistvých nesmí trvat déle než dva měsíce,
a jde-li o zvlášť závažné provinění23) nesmí trvat déle než šest měsíců. Po uplynutí
této doby může být vazba výjimečně prodloužena až o další dva měsíce a v řízení o
zvlášť závažném provinění až o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost
věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním
mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu
trestního stíhání. K takovému prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení
a jednou v řízení před soudem pro mládež.
(2) O prodloužení lhůty vazby v přípravném řízení rozhoduje soudce
okresního soudu pro mládež na návrh státního zástupce. Návrh na prodloužení lhůty
vazby je povinen doručit státní zástupce tomuto soudu nejpozději 15 dnů před skončením
lhůty; stejně je povinen postupovat i tehdy, jestliže v době kratší než 15 dnů před
skončením vazební lhůty podá obžalobu.
(3) O prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce soudu
pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat nebo který
věc již projednává. Návrh na prodloužení lhůty vazby je povinen předseda senátu doručit
nadřízenému soudu pro mládež nejpozději 15 dnů před skončením lhůty.
(4) Pokud návrh není způsobem uvedeným v odstavci 2 nebo 3 doručen,
musí předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce propustit mladistvého
na svobodu nejpozději den po uplynutí lhůty, na niž bylo trvání vazby omezeno.
(5) Lhůty uvedené v odstavci 1 se počítají od doby, kdy došlo k zatčení
nebo zadržení mladistvého, anebo nepředcházelo-li zatčení nebo zadržení, od doby,
kdy došlo na základě rozhodnutí o vazbě k omezení osobní svobody mladistvého. Při
vrácení věci státnímu zástupci k došetření běží lhůta uvedená v odstavci 2 ode dne,
kdy byl spis doručen státnímu zástupci.
(6) Délka trvání vazby, o níž bylo rozhodnuto v rámci mimořádných opravných
prostředků,24) se posuzuje samostatně a nezávisle na vazbě v původním řízení.
(7) Po propuštění mladistvého z vazby lze nařídit dohled probačního
úředníka nad mladistvým, který může trvat až do skončení trestního stíhání. Pro výkon
dohledu platí obdobně § 16.
§ 48
Přezkoumávání důvodů vazby
Všechny orgány činné podle tohoto zákona jsou povinny zkoumat v každém
období trestního stíhání, zda důvody vazby trvají nebo zda se nezměnily; pomine-li
důvod vazby, musí být mladistvý ihned propuštěn na svobodu. Je-li shledán u mladistvého
některý z důvodů vazby, jsou orgány činné podle tohoto zákona povinny zkoumat, zda
nelze další výkon vazby mladistvého nahradit jiným opatřením. Jakmile bude zajištěno
takové náhradní opatření, musí být mladistvý bez zbytečného odkladu propuštěn z vazby.
Orgány činné podle tohoto zákona přitom postupují v součinnosti s Probační a mediační
službou a s příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí.
§ 49
Nahrazení vazby jiným opatřením
(1) Vazbu mladistvého lze nahradit zárukou, dohledem, slibem25) nebo
jeho umístěním v péči důvěryhodné osoby. Na výkon dohledu se použije obdobně § 16.
(2) Vazbu mladistvého lze také nahradit peněžitou zárukou.26)
§ 50
Náhrada vazby mladistvého jeho umístěním v péči důvěryhodné osoby
(1) Mladistvý, u něhož jsou dány důvody vazby, může být místo vzetí
do vazby svěřen do péče důvěryhodné osoby, jestliže
a) taková osoba je ochotná a
schopná se ujmout péče o něho a dohledu nad ním, písemně se zaváže, že bude o mladistvého
pečovat a převezme odpovědnost za to, že se mladistvý na předvolání dostaví k orgánu
činnému podle tohoto zákona a splní i další podmínky, které určí soud,
b) mladistvý
souhlasí s tím, že bude svěřen do její péče, a písemně se zaváže, že se bude chovat
podle dohodnutých podmínek a splní i další podmínky stanovené soudem pro mládež.
(2) Neplní-li důvěryhodná osoba nebo mladistvý své závazky podle
odstavce 1, rozhodne orgán rozhodující o vazbě na návrh mladistvého, důvěryhodné
osoby, v jejíž péči se mladistvý nalézá, nebo i bez návrhu, že
a) tuto osobu i mladistvého
zprostí závazků, které přijali podle odstavce 1, a
b) současně určí jinou důvěryhodnou
osobu za podmínek podle odstavce 1 nebo přijme jiné opatření nahrazující vazbu, anebo
není-li to možné, rozhodne o vazbě nebo vydá příkaz k zatčení mladistvého.
§ 51
Zadržení mladistvého
(1) Mladistvý, který nedovršil v době zadržení osmnáctý rok svého věku,
musí být umístěn odděleně od dospělých.
(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí, pokud
a) mladistvý nemůže být
zadržen na místě určeném pro výkon zadržení mladistvých vzhledem k nutnosti zajistit
jeho bezpečnost nebo bezpečnost jiných osob, nebo
b) není k dispozici dosažitelné
místo pro zadržení mladistvých.
Oddíl 6
Ochrana soukromí mladistvých a veřejnost řízení
§ 52
Zveřejňování informací
Dokud není trestní stíhání pravomocně skončeno, mohou orgány činné
podle tohoto zákona zveřejňovat jen takové informace o řízení vedeném proti mladistvému,
kterými nebude ohroženo dosažení účelu trestního řízení a které neodporují požadavku
ochrany osobnosti mladistvého a osobních údajů, a to i jiných osob zúčastněných na
řízení.
§ 53
Rozsah zákazu zveřejňování
(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, nikdo nesmí jakýmkoli způsobem
zveřejnit žádnou informaci, ve které je uvedeno jméno, popřípadě jména, a příjmení
mladistvého, nebo která obsahuje informace, které by umožnily tohoto mladistvého
identifikovat.
(2) Za postup v rozporu s odstavcem 1 se nepovažuje sdělení informací
během trestního řízení, pokud účelem takového postupu není jejich zveřejnění, anebo
je-li jejich účelem pátrání po mladistvém. Totéž obdobně platí o sdělení informací
probačním úředníkem dalším osobám, pokud je jejich sdělení nutné pro získání informací,
které se vztahují k vypracování zprávy vyžadované tímto zákonem, nebo bez nichž nelze
kvalifikovaně provádět dohled nad mladistvým nebo o něj pečovat, popřípadě kontrolovat
plnění podmínek a omezení, které mu byly stanoveny, a zajistit bezpečnost osob, jež
s ním přicházejí do kontaktu.
(3) Osoby, kterým byly sděleny informace podle odstavce 2, je nesmějí
nikomu dále sdělovat, pokud toto sdělení není nutné pro účely uvedené v tomto ustanovení.
O tom musí být poučeny.
(4) Osoby, kterým byly sděleny informace podle odstavce 2, jsou povinny
a) uložit tyto informace odděleně od jakýchkoliv dalších záznamů o mladistvém, kterého
se tyto informace týkají,
b) zajistit, pokud tento zákon nestanoví jinak, aby nikdo
další neměl k těmto informacím přístup.
§ 54
Hlavní líčení a veřejné zasedání a publikování informací o nich
(1) Hlavního líčení a veřejného zasedání se mohou účastnit pouze obžalovaný
mladistvý, jeho dva důvěrníci,27) jeho obhájce, zákonní zástupci, opatrovník a příbuzní
v přímém pokolení, sourozenci, manžel nebo druh, poškozený, jeho zmocněnec a důvěrník,
zúčastněná osoba a její zmocněnec, zákonní zástupci a opatrovníci poškozeného a zúčastněné
osoby, svědci, znalci, tlumočníci, příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí,
úředníci Probační a mediační služby a zástupce školy nebo výchovného zařízení. Na
návrh mladistvého může být hlavní líčení nebo veřejné zasedání konáno veřejně.28)
(2) Publikování informací o průběhu hlavního líčení nebo veřejného
zasedání, které by vedly ke ztotožnění mladistvého ve veřejných sdělovacích prostředcích
nebo jiným způsobem, je zakázáno. Stejně tak je zakázáno publikování každého textu
nebo každého vyobrazení týkajícího se totožnosti mladistvého.
(3) Rozsudek se vyhlašuje veřejně v hlavním líčení v přítomnosti mladistvého.
Pravomocný odsuzující rozsudek může být uveřejněn ve veřejných sdělovacích prostředcích
jen bez uvedení jména, popřípadě jmen, a příjmení mladistvého, při přiměřené ochraně
mladistvého před nežádoucími účinky jeho uveřejnění.
(4) Předseda senátu může s přihlédnutím k osobě mladistvého a povaze
a charakteru provinění rozhodnout
a) o dalších omezeních spojených s uveřejněním pravomocného odsuzujícího
rozsudku neuvedených v odstavci 3 za účelem přiměřené ochrany zájmů mladistvého,
b) o uveřejnění pravomocného odsuzujícího rozsudku s uvedením jména,
popřípadě jmen, a příjmení mladistvého, jakož i o uveřejnění jeho dalších osobních
údajů, jde-li o zvlášť závažné provinění a takové uveřejnění je potřebné z hlediska
ochrany společnosti.
Oddíl 7
Dokazování
§ 55
Zjištění poměrů mladistvého
(1) V trestních věcech mladistvých obviněných jsou orgány činné podle
tohoto zákona povinny se zvláštní pečlivostí objasňovat a dokazovat příčiny jejich
provinění a skutečnosti významné pro posouzení jejich osobních, rodinných i jiných
poměrů. Orgány činné podle tohoto zákona provádějí s veškerou pečlivostí a bez zbytečného
odkladu všechna šetření potřebná pro poznání osobnosti a dosavadního způsobu života
mladistvého, jakož i prostředků vhodných k jeho znovuzačlenění do společnosti a zamezení
opakování provinění.
(2) V řízení je nutno co nejdůkladněji zjistit též stupeň rozumového
a mravního vývoje mladistvého, jeho povahu, poměry i prostředí, v němž žil a byl
vychován, jeho chování před spácháním provinění a po něm a jiné okolnosti důležité
pro volbu prostředků vhodných pro jeho nápravu, včetně posouzení toho, zda a v jakém
rozsahu má být uloženo výchovné opatření, ochranné opatření nebo trestní opatření.
(3) Orgány činné podle tohoto zákona uloží zjištění poměrů mladistvého
příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí, případně též Probační a mediační
službě, které, je-li to vhodné, zapojí do zjišťování poměrů mladistvého zákonného
zástupce nebo opatrovníka mladistvého.
(4) Orgány činné podle tohoto zákona provedou zjištění poměrů mladistvého
opětovně, lze-li důvodně předpokládat, že se tyto poměry podstatně změnily.
§ 56
Zpráva o osobních, rodinných a sociálních poměrech a aktuální životní
situaci mladistvého
(1) Je-li nezbytné zjistit podrobnější informace pro další postup
řízení a pro uložení nejvhodnějšího opatření, je třeba vypracovat zprávu o osobních,
rodinných a sociálních poměrech mladistvého a aktuální životní situaci mladistvého,
ke které soud pro mládež a v přípravném řízení státní zástupce přihlédne při konečném
rozhodnutí ve věci.
(2) Vypracování podrobné zprávy o osobních, rodinných a sociálních
poměrech mladistvého a aktuální životní situaci mladistvého uloží předseda senátu
a v přípravném řízení státní zástupce příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany
dětí, případně též Probační a mediační službě. Je-li to vhodné, zapojí orgán sociálně-právní
ochrany dětí nebo Probační a mediační služba do vypracování této zprávy zákonného
zástupce nebo opatrovníka mladistvého.
(3) Zpráva o osobních, rodinných a sociálních poměrech mladistvého
a aktuální životní situaci mladistvého musí být písemná, pokud předseda senátu a
v přípravném řízení státní zástupce neurčí jinak, a musí obsahovat zejména věk mladistvého,
stupeň jeho zralosti, dále jeho postoj k provinění a jeho ochotu zajistit nápravu
způsobených škod nebo odčinění dalších následků, rodinné poměry mladistvého, včetně
vztahu mladistvého k jeho rodičům, stupeň vlivu rodičů na něho a vztah mezi mladistvým,
jeho širší rodinou a blízkým sociálním okolím, záznamy o školní docházce, jeho chování
a prospěchu ve škole, a je-li zaměstnán, i skutečnosti významné pro posouzení jeho
chování v zaměstnání, přehled jeho předchozích provinění a opatření vůči němu použitých,
jakož i popis jejich výkonu, včetně způsobu chování mladistvého.
(4) Orgány činné podle tohoto zákona aktualizují zprávu podle odstavce
1 nebo ji vypracují opětovně, lze-li důvodně předpokládat, že se osobní, rodinné
a sociální poměry mladistvého nebo jeho aktuální životní situace podstatně změnily.
§ 57
Výslech mladistvého
(1) Při výslechu obviněného mladistvého je nutno postupovat ohleduplně
a šetřit jeho osobnost.
(2) Je-li to vzhledem k okolnostem případu a osobě mladistvého vhodné
a je-li to technicky možné, je o výslechu mladistvého pořizován obrazový a zvukový
záznam.
(3) Ke konfrontaci mladistvého je možno přistoupit jen výjimečně,
a to až v řízení před soudem pro mládež.
§ 58
Vyšetření duševního stavu
(1) K vyšetření duševního stavu mladistvého se přibere znalec z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na dětskou psychiatrii a znalec
z oboru zdravotnictví nebo pedagogiky, odvětví psychologie, se specializací na dětskou
psychologii.
(2) Pozorování duševního stavu nemá trvat déle než jeden měsíc; do
té doby je třeba podat posudek. Na odůvodněnou žádost znalců může soud pro mládež
a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce tuto lhůtu prodloužit, nikoli
však více než o jeden měsíc. Proti rozhodnutí o prodloužení lhůty je přípustná stížnost.
Oddíl 8
Společná ustanovení o přípravném řízení
§ 59
Obecné ustanovení
Ve věcech provinění mladistvých je státní zástupce povinen věnovat
výkonu dozoru29) zvýšenou pozornost; dbá přitom o to, aby policejní orgány zacházely
s mladistvými ohleduplně, a svou činnost organizuje tak, aby bylo možné ve všech
vhodných případech využít přiměřená výchovná opatření a zvláštní způsoby řízení.
Oddíl 9
Společná ustanovení o řízení před soudem
§ 61
Předběžné projednání obžaloby
(1) K usnadnění rozhodnutí při předběžném projednání obžaloby může
předseda senátu vyslechnout mladistvého, opatřit potřebná vysvětlení a objasnit poměry
mladistvého. Objasněním poměrů mladistvého může být pověřena Probační a mediační
služba, která může být také požádána o mimosoudní zprostředkování mezi obviněným
a poškozeným za účelem rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo narovnání.
(2) Předseda senátu nařídí předběžné projednání obžaloby v trestních
věcech mladistvých také tehdy, má-li za to, že jsou tu okolnosti odůvodňující odstoupení
od trestního stíhání podle § 70 odst. 1.
§ 62
Rozhodnutí po předběžném projednání obžaloby
(1) Po předběžném projednání obžaloby soud pro mládež může také odstoupit
od trestního stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 70 odst. 1.
(2) Samosoudce soudu pro mládež obžalobu předběžně neprojednává,31)
ale podle výsledků jejího přezkoumání může také odstoupit od trestního stíhání, jsou-li
tu okolnosti uvedené v § 70 odst. 1.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 nebo 2 mohou státní zástupce,
obviněný a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 63
Trestní příkaz a dohoda o vině a trestu
(1) V řízení ve věci mladistvého, který nedovršil osmnáct let věku,
nelze vydat trestní příkaz ani sjednat dohodu o vině a trestu.
(2) Je-li trestním příkazem ukládáno peněžité opatření, nesmí počet
denních sazeb ani spolu s uloženým trestním opatřením odnětí svobody a náhradním
trestním opatřením odnětí svobody za trestní opatření domácího vězení přesahovat
jeden rok.
§ 64
Hlavní líčení a veřejné zasedání
(1) Nejde-li o řízení proti uprchlému, nelze hlavní líčení a veřejné
zasedání konat v nepřítomnosti mladistvého.
(2) Předseda senátu dá opis obžaloby doručit také zákonnému zástupci
nebo opatrovníku mladistvého. O hlavním líčení a veřejném zasedání je třeba vyrozumět
též zákonného zástupce nebo opatrovníka mladistvého a příslušný orgán sociálně-právní
ochrany dětí. Státní zástupce musí být i při veřejném zasedání vždy přítomen.
(3) Při hlavním líčení a veřejném zasedání proti mladistvému
a)
soud pro mládež vyloučí veřejnost, i když předtím rozhodl o jeho veřejném konání
podle § 54 odst. 1, také tehdy, jestliže je to na prospěch mladistvého,
b) zástupce
příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí má právo činit návrhy a dávat vyslýchaným
otázky; slovo k závěrečné řeči mu přísluší po mladistvém.
(4) V průběhu celého hlavního líčení a veřejného zasedání dbá předseda
senátu ochrany zájmů mladistvého obviněného a zájmů poškozeného.
§ 65
Rozhodnutí soudu v hlavním líčení
(1) Při svém rozhodování soud pro mládež přihlédne také k okolnostem
vyplývajícím ze zprávy o osobních, rodinných a sociálních poměrech mladistvého a
aktuální životní situaci mladistvého, byla-li vyžádána a předložena.
(2) Soud pro mládež v hlavním líčení může také odstoupit od trestního
stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 70 odst. 1.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 2 může státní zástupce, obžalovaný
a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 66
Rozhodnutí soudu mimo hlavní líčení
(1) Vyjdou-li mimo hlavní líčení najevo okolnosti odůvodňující rozhodnutí
podle § 70 odst. 1, soud pro mládež může odstoupit od trestního stíhání.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 může státní zástupce, obžalovaný
a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 67
Doručení rozhodnutí
(1) Opis rozsudku se doručí vždy též zákonnému zástupci nebo opatrovníku
mladistvého, příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí a Probační a mediační
službě.
(2) Nebyl-li zástupce příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí
přítomen při vyhlašování usnesení, proti němuž je přípustná stížnost nebo jímž bylo
trestní stíhání zastaveno nebo přerušeno anebo věc postoupena, doručí se mu opis
tohoto usnesení.
(3) Oznamuje-li se mladistvému, který není plně svéprávný, usnesení,
proti němuž má právo podat stížnost, je třeba je oznámit jak jemu, tak i jeho obhájci
a jeho zákonnému zástupci nebo opatrovníku.
Oddíl 10
Zvláštní způsoby řízení
§ 68
Obecné ustanovení
Zvláštní způsoby řízení je možno v trestních věcech mladistvých použít,
jen jestliže se podezření ze spáchání provinění jeví na základě dostatečného objasnění
skutkového stavu věci zcela důvodným a mladistvý je připraven nést odpovědnost za
spáchaný čin, vypořádat se s jeho příčinami a přičinit se o odstranění škodlivých
následků jeho provinění. V případě potřeby lze na mladistvém požadovat, aby se zavázal
k chování omezujícímu možnosti spáchání dalších provinění.
§ 69
Druhy zvláštních způsobů řízení
(1) V trestních věcech mladistvých lze použít těchto zvláštních
způsobů řízení:
a) podmíněného odložení podání návrhu na potrestání39),
b) podmíněného zastavení trestního stíhání,32)
c) narovnání33) a
d) odstoupení od trestního stíhání.
(2) V rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání
nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, v souvislosti s kterým se mladistvý
zavázal zdržet se po zkušební dobu určité činnosti nebo složil peněžitou částku určenou
státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti, se stanoví zkušební doba na šest
měsíců až tři roky; zkušební dobu v případě ponechání podmíněného odložení podání
návrhu na potrestání nebo podmíněného zastavení trestního stíhání v platnosti lze
prodloužit až o jeden rok, přičemž celková délka zkušební doby nesmí překročit tři
roky.
Odstoupení od trestního stíhání
§ 70
(1) V řízení o provinění, na které trestní zákoník stanoví trest
odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje tři léta, může soud pro mládež a
v přípravném řízení státní zástupce z důvodu chybějícího veřejného zájmu na dalším
stíhání mladistvého a s přihlédnutím k povaze a závažnosti provinění a osobě mladistvého
odstoupit od trestního stíhání mladistvého, jestliže
a) trestní stíhání není účelné a
b) potrestání není nutné k odvrácení mladistvého od páchání dalších
provinění.
(2) Součástí rozhodnutí o odstoupení od trestního stíhání je též
výrok o zastavení trestního stíhání pro skutek, ve kterém bylo spatřováno provinění,
jehož se odstoupení od trestního stíhání týká.
(3) Odstoupit od trestního stíhání lze zejména v případě, jestliže
mladistvý již úspěšně vykonal vhodný probační program, byla úplně nebo alespoň částečně
nahrazena škoda způsobená proviněním a poškozený s takovým odškodněním souhlasil,
bylo úplně nebo alespoň částečně vráceno bezdůvodné obohacení získané proviněním
a poškozený s takovým rozsahem vrácení bezdůvodného obohacení souhlasil, anebo bylo
mladistvému vysloveno napomenutí s výstrahou a takové řešení lze považovat z hlediska
účelu řízení za dostatečné.
(4) Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež
má odkladný účinek. Poškozený se o odstoupení od trestního stíhání vyrozumí.
(5) V trestním stíhání mladistvého, od něhož bylo odstoupeno, se
však pokračuje, prohlásí-li mladistvý do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o
odstoupení od trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. O tom je třeba
obviněného poučit.
(6) Jestliže bylo odstoupeno od trestního stíhání mladistvého a v
řízení se pokračovalo jen proto, že mladistvý na projednání věci trval, soud pro
mládež, neshledá-li důvod ke zproštění mladistvého, vysloví sice vinu, trestní opatření
však neuloží.
Oddíl 11
Opravné prostředky a řízení o nich
§ 72
Osoby oprávněné podat opravné prostředky
(1) Opravné prostředky ve prospěch mladistvého může podat, a to i proti
jeho vůli, příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí; lhůta k podání opravného
prostředku mu běží samostatně. Odvolání a dovolání ve prospěch mladistvého, který
není plně svéprávný, může podat, a to i proti jeho vůli, též jeho zákonný zástupce
nebo opatrovník a jeho obhájce.
(2) Stížnost ve prospěch mladistvého mohou podat též jeho příbuzní
v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, manžel a druh; lhůta k podání stížnosti
jim končí týmž dnem jako mladistvému.
(3) Návrh na povolení obnovy řízení v neprospěch obviněného může podat
jen státní zástupce do šesti měsíců od doby, kdy se dozvěděl o skutečnostech odůvodňujících
podání návrhu na povolení obnovy, nejdéle však do uplynutí poloviny doby promlčení
trestního stíhání.
§ 72a
Lhůta pro podání opravného prostředku a jeho zpětvzetí
(1) Lhůta pro podání opravného prostředku proti rozhodnutí, které se
doručuje nebo oznamuje jak mladistvému, tak i jeho obhájci nebo zákonnému zástupci
nebo opatrovníku, běží od toho doručení nebo oznámení, které bylo provedeno nejpozději.
(2) Stížnost proti usnesení nebo odvolání proti rozsudku podané ve
prospěch mladistvého jinou oprávněnou osobou nebo za mladistvého obhájcem nebo zákonným
zástupcem anebo opatrovníkem mohou být vzaty zpět jen s výslovným souhlasem mladistvého.
Státní zástupce však může vzít takový opravný prostředek zpět i bez souhlasu mladistvého;
v tomto případě běží mladistvému nová lhůta k podání opravného prostředku od vyrozumění,
že opravný prostředek byl vzat zpět.
(3) Návrh na povolení obnovy řízení podaný ve prospěch mladistvého
jinou oprávněnou osobou nebo za mladistvého obhájcem nebo zákonným zástupcem anebo
opatrovníkem může být vzat zpět jen s výslovným souhlasem mladistvého; to neplatí,
pokud takový návrh podal státní zástupce nebo byl-li takový návrh podán oprávněnou
osobou po smrti mladistvého.
Oddíl 12
Společná ustanovení
§ 73
(1) Zvláštní ustanovení o trestním řízení ve věcech mladistvých se
neužije
a) v řízení o proviněních,
která obviněný spáchal jednak před dovršením osmnáctého roku, jednak po jeho dovršení,
jestliže trestní zákoník na čin spáchaný po dovršení osmnáctého roku stanoví trest
stejný nebo přísnější, nebo
b) bylo-li zahájeno trestní stíhání až po dovršení devatenáctého
roku mladistvého.
(2) Ustanovení tohoto zákona o účasti orgánu sociálně-právní ochrany
dětí se neužije, jestliže se úkon provádí po dovršení devatenáctého roku věku mladistvého.
(3) Ustanovení § 63 odst. 2 se užije obdobně i v řízení podle odstavce
1.
Oddíl 13
Výkon rozhodnutí
§ 74
Obecné ustanovení
(1) Jestliže tato hlava neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se na
výkon ochranných a trestních opatření obecných ustanovení trestního řádu o výkonu
odpovídajících ochranných opatření a trestů.
(2) Ve vykonávacím řízení může být Probační a mediační služba pověřena
předsedou senátu soudu pro mládež zjišťováním potřebných údajů o osobě mladistvého
a jeho poměrech.
§ 75a
Výkon trestního opatření vyhoštění
Nebyl-li mladistvý, který je občanem Evropské unie, vyhoštěn do dvou
let od pravomocného uložení trestního opatření vyhoštění, předseda senátu soudu pro
mládež ověří, zda nenastaly skutečnosti, pro které trest vyhoštění nelze uložit.
§ 76
Výkon trestního opatření odnětí svobody
Výkon trestního opatření odnětí svobody upravuje zvláštní zákon.
§ 77
Zvláštní důvod odkladu výkonu trestního opatření odnětí svobody
(1) Výkon odnětí svobody nepřevyšující jeden rok uložený mladistvému
lze na jeho návrh odložit na dobu potřebnou k dokončení jeho vzdělání nebo jiné přípravy
k povolání, nejdéle však na dobu dvou let.
(2) Jestliže mladistvý v době odkladu nespáchal žádné provinění ani
trestný čin a úspěšně dokončil své vzdělávání nebo jinou přípravu k povolání, může
předseda senátu soudu pro mládež s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného
provinění, k délce vzdělání nebo jiné přípravy k povolání, osobě mladistvého a jeho
poměrům rozhodnout o upuštění od výkonu odnětí svobody.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
(4) Bylo-li upuštěno od výkonu odnětí svobody podle odstavce 2, hledí
se na mladistvého, jako by nebyl odsouzen.
§ 78
Podmíněné propuštění mladistvého
(1) Mladistvého lze na návrh státního zástupce nebo ředitele věznice
podmíněně propustit z výkonu odnětí svobody za podmínek stanovených v trestním zákoníku35)
i dříve, než vykoná jeho třetinu, polovinu nebo dvě třetiny.
(2) Délka zkušební doby při podmíněném propuštění podle odstavce 1
u odsouzených za provinění, které trestní zákoník označuje za přečin, se stanoví
až na tři roky a u odsouzených za provinění, které trestní zákoník označuje za zločin,
až na pět let. Jestliže bylo rozhodnuto o podmíněném propuštění mladistvého za současného
vyslovení dohledu, použije se na výkon dohledu obdobně § 16.
(3) Pokud je při podmíněném propuštění mladistvému uložena povinnost
zdržovat se v určeném obydlí nebo jeho části, vykonat práce ve prospěch poskytovatelů
obecně prospěšných prací nebo složit částku určenou na pomoc obětem trestné činnosti,
nesmí její rozsah převyšovat polovinu výměry stanovené v § 89 odst. 3 trestního zákoníku.
§ 79
Přeřazení mladistvého
(1) Dovrší-li mladistvý ve výkonu odnětí svobody devatenáctý rok svého
věku, může předseda senátu soudu pro mládež rozhodnout, že se odsouzený přeřadí do
věznice pro ostatní odsouzené. Při rozhodování přihlédne zejména k dosaženému stupni
jeho převýchovy a k délce zbytku trestního opatření. Přeřadí-li předseda senátu soudu
pro mládež odsouzeného do věznice pro ostatní odsouzené, musí zároveň rozhodnout,
do kterého typu věznice bude odsouzený pro další výkon trestního opatření zařazen.
§ 80
Výkon dohledu probačního úředníka
(1) Výkonem dohledu pověří předseda senátu soudu pro mládež a v přípravném
řízení státní zástupce Probační a mediační službu; dohled vykonává probační úředník
střediska Probační a mediační služby, v jehož obvodu mladistvý bydlí nebo se zdržuje.
(2) Probační úředník při výkonu dohledu dohlíží na plnění povinností
uložených mladistvému, a za tím účelem také pravidelně navštěvuje mladistvého, nad
nímž vykonává dohled, v jeho bydlišti, a, je-li to účelné, též na pracovišti, ve
škole či na jiném vhodném místě.
(3) Pomoc a poradenství provádí probační úředník v rámci přípravy a
realizace individuálně vytvořeného probačního plánu dohledu nad mladistvým.
(4) Poruší-li mladistvý, kterému byl uložen dohled, závažně nebo opakovaně
podmínky dohledu nebo jiná uložená výchovná opatření, informuje o tom probační úředník
bez zbytečného odkladu předsedu senátu soudu pro mládež a v přípravném řízení státního
zástupce, který dohled uložil. V případě méně závažného porušení stanovených podmínek
a výchovných opatření může probační úředník udělit mladistvému výstrahu; tyto výstrahy
však mohou být uděleny nejvýše dvě v průběhu jednoho roku. Udělení výstrahy není
rozhodnutím podle trestního řádu.
(5) Považuje-li to předseda senátu soudu pro mládež nebo v přípravném
řízení státní zástupce, který dohled uložil, za potřebné, požádá Probační a mediační
službu, aby jej probační úředník vykonávající dohled v pravidelných termínech, které
stanoví, informoval o průběhu výkonu dohledu nad mladistvým, o plnění uložených výchovných
opatření mladistvým a o jeho osobních, rodinných a sociálních poměrech a aktuální
životní situaci.
(6) O tom, zda se zruší uložený dohled, rozhodne na návrh mladistvého,
státního zástupce, probačního úředníka nebo i bez takového návrhu předseda senátu
soudu pro mládež ve veřejném zasedání; zamítnout návrh pouze z důvodu, že dosud neuplynula
lhůta stanovená v zákoně pro zrušení dohledu probačního úředníka, může též předseda
senátu tohoto soudu mimo veřejné zasedání. Byl-li dohled uložen v přípravném řízení,
rozhodnutí podle věty první činí státní zástupce. Návrh na zrušení uloženého dohledu
může mladistvý podat, jen pokud k němu připojí kladné stanovisko probačního úředníka;
jinak předseda senátu soudu pro mládež a v přípravném řízení státní zástupce o takovém
návrhu nerozhoduje a vrátí jej mladistvému s poučením o nutnosti připojit k němu
uvedené stanovisko probačního úředníka. Proti rozhodnutí podle věty první je přípustná
stížnost, která má odkladný účinek. Rozhodnutí o tom, že se zruší uložený dohled,
může se souhlasem státního zástupce učinit předseda senátu soudu pro mládež mimo
veřejné zasedání.
(7) Byl-li návrh mladistvého na zrušení uloženého dohledu zamítnut,
může jej mladistvý opakovat až po uplynutí šesti měsíců ode dne nabytí právní moci
zamítavého rozhodnutí; to neplatí, byl-li zamítnut pouze z důvodu, že doposud neuplynula
lhůta stanovená v zákoně pro zrušení dohledu probačního úředníka.
§ 81
Kontrola a změna výchovných opatření
(1) Předseda senátu soudu pro mládež pravidelně, nejméně jednou za
šest měsíců, zjišťuje, zda mladistvý, kterému bylo uloženo výchovné opatření, vede
řádný způsob života a dodržuje uložené výchovné opatření; to neplatí pro opatření,
jehož kontrolou byla pověřena Probační a mediační služba.
(2) Jakmile se stane vykonatelným rozhodnutí, kterým byla mladistvému
uložena výchovná povinnost uvedená v § 18 odst. 1 písm. c) nebo g) nebo výchovné
omezení uvedené v § 19 odst. 1 písm. e), g) nebo h), může předseda senátu soudu pro
mládež zaslat jeho opis středisku Probační a mediační služby, v jehož obvodu mladistvý
bydlí nebo se zdržuje, považuje-li to s ohledem na způsob jejich kontroly za vhodné;
ustanovení § 350l odst. 2 až 4 trestního řádu se použijí přiměřeně.
(3) O změně nebo zrušení výchovných opatření rozhoduje ve veřejném
zasedání předseda senátu soudu pro mládež, který výchovné opatření uložil, a to na
návrh mladistvého, státního zástupce, probačního úředníka, příslušného orgánu sociálně-právní
ochrany dětí anebo i bez takového návrhu; zamítnout návrh pouze z důvodu, že dosud
neuplynula lhůta stanovená v zákoně pro zrušení výchovného opatření, může též předseda
senátu tohoto soudu mimo veřejné zasedání. Návrh na zrušení nebo změnu uloženého
výchovného opatření může mladistvý podat, jen pokud k němu připojí kladné stanovisko
probačního úředníka, vykonává-li kontrolu tohoto opatření; jinak předseda senátu
soudu pro mládež o takovém návrhu nerozhoduje a vrátí jej mladistvému s poučením
o nutnosti připojit k ní uvedené stanovisko probačního úředníka. Byl-li návrh mladistvého
na zrušení uloženého výchovného opatření zamítnut, může jej opakovat až po uplynutí
šesti měsíců ode dne nabytí právní moci zamítavého rozhodnutí; to neplatí, byl-li
zamítnut pouze z důvodu, že doposud neuplynula lhůta stanovená v zákoně pro zrušení
uloženého výchovného opatření.
(4) Rozhodnutí, kterým se zruší výchovné opatření, může se souhlasem
státního zástupce učinit předseda senátu soudu pro mládež mimo veřejné zasedání.
(5) Proti rozhodnutí podle odstavce 3 je přípustná stížnost, která
má odkladný účinek.
(6) O změně nebo zrušení výchovných opatření rozhodne předseda senátu
soudu pro mládež do 30 dnů od zahájení řízení.
§ 82
Výkon ochranné výchovy
(1) Ochranná výchova se vykonává ve výchovných zařízeních; vyžaduje-li
to však zdravotní stav mladistvého, má jeho přijetí do péče poskytovatele zdravotních
služeb přednost před výkonem ochranné výchovy.
(2) Výkon ochranné výchovy nařídí předseda senátu diagnostickému ústavu
podle zvláštního zákona.7)
(3) Jestliže mladistvý není ve vazbě a není obava, že uprchne, může
mu předseda senátu poskytnout před nástupem přiměřenou lhůtu k obstarání jeho záležitostí.
§ 83
Upuštění od výkonu ochranné výchovy
(1) O upuštění od výkonu ochranné výchovy před jejím započetím rozhodne
předseda senátu soudu pro mládež, který ochrannou výchovu uložil, a to ve veřejném
zasedání na návrh státního zástupce, probačního úředníka, příslušného orgánu sociálně-právní
ochrany dětí, anebo i bez takového návrhu.
(2) Rozhodnutí o tom, že se upouští od výkonu ochranné výchovy před
jejím započetím, může se souhlasem státního zástupce učinit předseda senátu soudu
pro mládež mimo veřejné zasedání.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
§ 84
Propuštění z ochranné výchovy
(1) O propuštění z ochranné výchovy rozhoduje ve veřejném zasedání
předseda senátu okresního soudu pro mládež, v jehož obvodu se ochranná výchova vykonává,
a to na návrh státního zástupce, příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí,
probačního úředníka, mladistvého, nebo výchovného zařízení, anebo i bez takového
návrhu.
(2) Jestliže návrh podle odstavce 1 nebyl podán výchovným zařízením,
je před rozhodnutím třeba vyslechnout zástupce tohoto zařízení.
(3) Rozhodnutí o tom, že se mladistvý propouští z ochranné výchovy,
může se souhlasem státního zástupce učinit předseda senátu soudu pro mládež mimo
veřejné zasedání. Při rozhodování o propuštění z ochranné výchovy se předseda senátu
soudu pro mládež opírá též o vyjádření výchovného zařízení.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
§ 85
Podmíněné umístění mimo výchovné zařízení
(1) O podmíněném umístění mladistvého mimo výchovné zařízení, ve kterém
vykonává ochrannou výchovu, rozhoduje ve veřejném zasedání na návrh státního zástupce,
příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, probačního úředníka, výchovného
zařízení, na žádost mladistvého, anebo i bez takového návrhu, předseda senátu okresního
soudu pro mládež, v jehož obvodu se ochranná výchova vykonává.
(2) Rozhodnutí o tom, že se mladistvý umísťuje mimo výchovné zařízení,
může se souhlasem státního zástupce učinit předseda senátu soudu pro mládež mimo
veřejné zasedání. Při rozhodování o umístění mladistvého mimo výchovné zařízení se
předseda senátu soudu pro mládež opírá též o vyjádření výchovného zařízení.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
§ 86
Prodloužení ochranné výchovy
(1) O prodloužení ochranné výchovy rozhoduje ve veřejném zasedání předseda
senátu okresního soudu pro mládež, v jehož obvodu se ochranná výchova vykonává, a
to na návrh státního zástupce, příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, probačního
úředníka, nebo výchovného zařízení, anebo i bez takového návrhu.
(2) Jestliže návrh podle odstavce 1 nebyl podán výchovným zařízením,
je před rozhodnutím třeba vyslechnout zástupce tohoto zařízení.
(3) Prodloužit ochrannou výchovu lze jen tehdy, jestliže bylo s jejím
výkonem již započato.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
Díl 8
Mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech mladistvých
§ 88a
(1) Rozhodnutím ukládajícím mladistvému náhradní opatření za vazbu, které
lze při splnění podmínek stanovených zákonem o mezinárodní justiční spolupráci ve
věcech trestních zaslat jinému členskému státu k uznání a výkonu postupem podle části
páté hlavy IV dílů 2 a 3 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních,
je pravomocné rozhodnutí státního zástupce nebo soudu, kterým bylo rozhodnuto o ponechání
obviněného mladistvého na svobodě nebo o jeho propuštění z vazby za současného nahrazení
vazby zárukou, slibem, dohledem probačního úředníka nebo předběžným opatřením podle
trestního řádu nebo jeho umístěním v péči důvěryhodné osoby podle tohoto zákona.
(2) Rozhodnutím ukládajícím mladistvému peněžitou sankci nebo jiné peněžité
plnění, které lze při splnění podmínek stanovených zákonem o mezinárodní justiční
spolupráci ve věcech trestních zaslat jinému členskému státu k uznání a výkonu postupem
podle části páté hlavy VI dílu 2 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech
trestních, je pravomocné rozhodnutí soudu, kterým bylo uloženo peněžité opatření,
nebo kterým byl nařízen podmíněně odložený výkon peněžitého opatření anebo kterým
bylo rozhodnuto o povinnosti odsouzeného mladistvého k náhradě nákladů trestního
řízení ve prospěch státu, jakož i rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení, kterým
byla mladistvému v trestním řízení uložena pořádková pokuta.
(3) Rozhodnutím ukládajícím mladistvému propadnutí nebo zabrání majetku
nebo věcí, které lze při splnění podmínek stanovených zákonem o mezinárodní justiční
spolupráci ve věcech trestních zaslat jinému členskému státu k uznání a výkonu postupem
podle části páté hlavy VII dílu 1 oddílu 2 zákona o mezinárodní justiční spolupráci
ve věcech trestních, je pravomocné rozhodnutí soudu, kterým bylo uloženo
a) trestní opatření propadnutí věci,
b) propadnutí náhradní hodnoty za výnos z trestné činnosti,
c) ochranné opatření zabrání věci nebo ochranné opatření zabrání
části majetku, nebo
d) zabrání náhradní hodnoty za výnos z trestné činnosti.
(4) Rozhodnutím ukládajícím mladistvému sankci spojenou se zbavením
osobní svobody, které lze při splnění podmínek stanovených zákonem o mezinárodní
justiční spolupráci ve věcech trestních zaslat jinému členskému státu k uznání a
výkonu postupem podle části páté hlavy VIII dílu 2 zákona o mezinárodní justiční
spolupráci ve věcech trestních, je pravomocné rozhodnutí soudu, kterým
a) bylo uloženo trestní opatření nepodmíněného odnětí svobody nebo
bylo rozhodnuto o výkonu jeho zbytku, včetně případů, kdy bylo rozhodnuto o výkonu
podmíněně odloženého trestního opatření odnětí svobody,
b) bylo rozhodnuto o výkonu náhradního trestního opatření odnětí
svobody za nevykonané trestní opatření domácího vězení,
c) bylo na trestní opatření odnětí svobody přeměněno nevykonané peněžité
trestní opatření nebo trestní opatření obecně prospěšných prací, nebo
d) byla uložena zabezpečovací detence, ústavní ochranné léčení nebo
ochranná výchova.
(5) Rozhodnutím ukládajícím mladistvému sankci nespojenou se zbavením
osobní svobody, dohled nebo omezení anebo povinnosti, které lze při splnění podmínek
stanovených zákonem o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních zaslat
jinému členskému státu k uznání a výkonu postupem podle části páté hlavy IX dílu
2 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, je pravomocné rozhodnutí
soudu, kterým byl mladistvému, vůči němuž bylo podmíněně upuštěno od uložení trestního
opatření, jemuž byl podmíněně odložen výkon trestního opatření odnětí svobody nebo
který byl podmíněně propuštěn z výkonu trestního opatření odnětí svobody, uložen
dohled probačního úředníka, povinnost podrobit se probačnímu programu, výchovná povinnost
nebo výchovné omezení, a pravomocné rozhodnutí soudu, kterým bylo mladistvému uloženo
trestní opatření domácího vězení, obecně prospěšných prací, zákazu činnosti, zákazu
vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce nebo ambulantní ochranné léčení.
(6) Při výkonu rozhodnutí jiného členského státu směřujícího vůči mladistvému,
jež bylo uznáno postupem podle části páté hlav IV, VI, VIII a IX zákona o mezinárodní
justiční spolupráci ve věcech trestních, se postupuje podle tohoto zákona a podle
trestního řádu.
HLAVA III
ŘÍZENÍ VE VĚCECH DĚTÍ MLADŠÍCH PATNÁCTI LET
§ 89
Dítě mladší patnácti let
(1) Dítě mladší patnácti let není trestně odpovědné.
(2) Dopustí-li se dítě mladší než patnáct let činu jinak trestného, učiní
soud pro mládež opatření potřebná k jeho nápravě, která jsou uvedena v § 93 (dále
jen "opatření").
(3) Jednání dítěte mladšího než patnáct let, které je jiným protiprávním
činem, než je uveden v odstavci 2, se posuzuje a projednává podle obecných předpisů.
§ 90
Zahájení řízení
(1) Dítěti mladšímu než patnáct let, které se dopustilo činu jinak trestného,
lze opatření uložit na návrh státního zastupitelství. Pro účely podání návrhu podle
věty první nebo považuje-li to za nezbytné pro další postup v řízení, může státní
zastupitelství pověřit Probační a mediační službu zjištěním podkladů k osobě dítěte
a jeho osobním, rodinným a jiným poměrům; na tento postup se použijí přiměřeně §
55 a 56. Státní zastupitelství je povinno návrh podat bezodkladně poté, jakmile se
dozví, že trestní stíhání je nepřípustné, protože jde o osobu, která není pro nedostatek
věku trestně odpovědná.
(2) Nebylo-li řízení o uložení opatření dítěti mladšímu než patnáct let,
které se dopustilo činu jinak trestného, zahájeno na návrh státního zastupitelství
podle odstavce 1, může je soud pro mládež zahájit i bez návrhu.
(3) Řízení o návrhu na uložení opatření dítěti mladšímu než patnáct let,
které se dopustilo činu jinak trestného, podaném někým jiným než státním zastupitelstvím
soud pro mládež zastaví. To nevylučuje zahájení řízení soudem pro mládež podle odstavce
2.
§ 91
Účastníci řízení
(1) Účastníky řízení o uložení opatření dítěti mladšímu než patnáct let,
které se dopustilo činu jinak trestného, jsou nezletilé dítě, příslušný orgán sociálně-právní
ochrany dětí, zákonní zástupci nebo opatrovník dítěte, osoby, kterým bylo dítě svěřeno
do výchovy nebo jiné obdobné péče, jakož i další osoby, o jejichž právech a povinnostech
má být v řízení jednáno. Podalo-li návrh podle § 90 odst. 1, je účastníkem řízení
také státní zastupitelství.
(2) Opatrovníkem dítěte pro řízení ustanoví soud pro mládež advokáta.
Advokát tu vykonává svá oprávnění i po dosažení zletilosti dítěte až do skončení
řízení ve věci dítěte mladšího patnácti let.
§ 92
Jednání
(1) V řízení nemusí být dítě vyslechnuto, bylo-li jeho jednání, v němž
je spatřován čin jinak trestný, spolehlivě prokázáno jiným způsobem; to neplatí,
pokud dítě o výslech výslovně požádá. Jeho názor ve věci musí být vždy zjištěn.
(2) Při zjišťování informací o dítěti nezbytných pro další postup v řízení
a pro uložení nejvhodnějšího opatření se použijí přiměřeně § 55 a 56.
(3) Nerozhodne-li soud pro mládež jinak, konají se jednání ve věcech uložení
opatření dítěti mladšímu než patnáct let, které se dopustilo činu jinak trestného,
s vyloučením veřejnosti; účast při jednání soud pro mládež vždy povolí úředníkům
Probační a mediační služby.
(4) Ustanovení § 52 až 54 platí obdobně.
§ 93
Opatření
(1) Dopustí-li se dítě mladší patnácti let činu jinak trestného, může
mu soud pro mládež uložit, a to zpravidla na základě výsledků předchozího pedagogicko-psychologického
vyšetření, tato opatření
a) výchovnou povinnost,
b) výchovné omezení,
c) napomenutí s výstrahou,
d) zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného
výchovného programu ve středisku výchovné péče7),
e) dohled probačního úředníka,
f) ochrannou výchovu,
g) ochranné léčení.
(2) Ochrannou výchovu soud pro mládež uloží dítěti, které spáchalo čin,
za nějž trestní zákoník dovoluje uložení výjimečného trestu, a které v době spáchání
činu dovršilo dvanáctý rok svého věku a bylo mladší patnácti let.
(3) Ochranná výchova může být uložena též dítěti, které v době spáchání
činu bylo mladší patnácti let, odůvodňuje-li to povaha spáchaného činu jinak trestného
a je-li to nezbytně nutné k zajištění jeho řádné výchovy.
(4) Ochranné léčení může soud pro mládež uložit dítěti mladšímu patnácti
let a to na základě výsledků předchozího vyšetření duševního stavu dítěte (§ 58),
jestliže spáchalo čin jinak trestný
a) ve stavu vyvolaném duševní poruchou, nebo
b)
pod vlivem návykové látky nebo v souvislosti s jejím zneužíváním, jde-li o dítě,
které se oddává zneužívání takové látky,
a jeho pobyt na svobodě bez uložení ochranného
léčení je nebezpečný.(5) Podle povahy nemoci a léčebných možností soud pro mládež uloží ochranné
léčení ústavní nebo ambulantní. Ústavní léčení může soud pro mládež změnit dodatečně
na léčení ambulantní a naopak. Ochranné léčení potrvá, dokud to vyžaduje jeho účel.
Soud pro mládež nejméně jednou za dvanáct měsíců přezkoumá, zda důvody pro další
pokračování ochranného léčení trvají, jinak je zruší.
(6) Na dohled probačního úředníka se s přihlédnutím k věku dítěte použijí
přiměřeně ustanovení § 16 odst. 1, 2 a 3 a § 80 odst. 1, a 3 až 7. Probační úředník
při výkonu dohledu také pravidelně navštěvuje dítě mladší patnácti let, nad nímž
vykonává dohled, v jeho bydlišti a, je-li to účelné, též ve škole či na jiném vhodném
místě.
(7) Na ukládání a výkon výchovných povinností, výchovných omezení a napomenutí
s výstrahou se s přihlédnutím k věku dítěte použijí přiměřeně ustanovení § 18 až
20 a § 81. Tato opatření může dítěti mladšímu patnácti let uložit pouze soud pro
mládež.
(8) Při ukládání opatření podle odstavce 1 soud pro mládež dbá na výchovné
působení na dítě a sleduje i preventivní účinek opatření. Dítěti lze opatření podle
odstavce 1 uložit až do dovršení osmnácti let věku, s výjimkou ochranného léčení,
které lze uložit a vykonávat i po dovršení osmnácti let věku dítěte.
(9) Dítěti může být současně uloženo i více opatření, je-li to potřebné
k dosažení účelu tohoto zákona (§ 1 odst. 2).
(10) Soud pro mládež může upustit od uložení opatření, postačuje-li k dosažení
účelu tohoto zákona (§ 1 odst. 2) projednání činu dítěte státním zástupcem nebo před
soudem pro mládež.
(11) O uložení opatření soud pro mládež rozhoduje rozsudkem. O zamítnutí
návrhu státního zástupce, o zastavení řízení, o upuštění od uložení opatření, o změně
uloženého opatření a o zrušení uloženého opatření rozhoduje soud pro mládež usnesením.
§ 94
Uveřejnění výsledků řízení
(1) Výsledek řízení o uložení opatření dítěti mladšímu než patnáct let,
které se dopustilo činu jinak trestného, může být uveřejněn ve veřejných sdělovacích
prostředcích jen po právní moci rozhodnutí, kterým bylo řízení skončeno, a jen bez
uvedení jména a příjmení dítěte, dalších účastníků řízení a jejich opatrovníků nebo
jiných zástupců.
(2) Výjimky ze zákazů uveřejnění uvedených v odstavci 1 může povolit v
odůvodněných případech soud pro mládež.
§ 95
Náhrada nákladů řízení
(1) Za poskytnutí právních služeb při výkonu funkce opatrovníka dítěte
náleží advokátu odměna, náhrada hotových výdajů a náhrada za promeškaný čas ve výši
a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem;36) výše odměny se přitom řídí
ustanoveními tohoto zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.
(2) Odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za promeškaný čas za poskytnuté
právní služby je povinen zaplatit stát. V odůvodněných případech stát poskytne advokátu
na jeho žádost přiměřenou zálohu.
(3) V odůvodněných případech přizná soud pro mládež státu náhradu nákladů,
které mu vznikly zaplacením odměny, náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný
čas advokátu podle odstavce 2, a to proti dítěti, jeho zákonným zástupcům, osobám,
kterým bylo dítě svěřeno do výchovy nebo jiné obdobné péče, popřípadě proti dalším
osobám, o jejichž právech a povinnostech bylo v řízení jednáno, bylo-li uloženo některé
z opatření uvedených v § 93 odst. 1, lze-li to po nich spravedlivě žádat a odůvodňují-li
to jejich majetkové poměry. Byla-li náhrada nákladů uložena více osobám, jsou ji
povinny poskytnout státu společně a nerozdílně.
§ 95a
Výkon ochranného léčení
(1) Výkon ochranného léčení nařídí soud pro mládež zdravotnickému zařízení,
v němž má být ochranné léčení vykonáno. K nařízení výkonu ochranného léčení soud
pro mládež pro potřeby zdravotnického zařízení připojí znalecký posudek, opis protokolu
o výslechu znalce nebo opis lékařské zprávy o zdravotním stavu dítěte mladšího patnácti
let, pokud v průběhu řízení byly opatřeny. Je-li dítě, u něhož bylo uloženo ústavní
ochranné léčení, při pobytu na svobodě nebezpečné pro své okolí, zařídí soud pro
mládež bezodkladně jeho dodání do zdravotnického zařízení; jinak je vyzve prostřednictvím
jeho zákonného zástupce nebo opatrovníka nebo osoby, které bylo dítě svěřeno do výchovy
nebo jiné obdobné péče, k nástupu ochranného léčení v přiměřené lhůtě, kterou zároveň
stanoví. Nenastoupí-li dítě uložené ochranné léčení ve stanovené lhůtě, může soud
pro mládež u ústavního ochranného léčení nařídit jeho dodání do zdravotnického zařízení
nebo u ambulantního ochranného léčení nařídit jeho předvedení v součinnosti s příslušnými
státními orgány.
(2) Soud pro mládež požádá zdravotnické zařízení, aby mu oznámilo, kdy
bylo s výkonem ochranného léčení započato. Zároveň požádá zdravotnické zařízení,
aby soudu pro mládež podalo neprodleně zprávu, jestliže pominou důvody pro další
pokračování ochranného léčení nebo nastanou důvody pro jeho změnu. Nebude-li ústavní
ochranné léčení vykonáno tak, aby do jednoho roku od jeho započetí bylo rozhodnuto
o jeho zrušení, podá zdravotnické zařízení nejméně dva měsíce před uplynutím lhůty
jednoho roku od počátku výkonu ochranného léčení nebo od předchozího rozhodnutí o
jeho pokračování návrh na jeho další pokračování. V návrhu na propuštění z ochranného
léčení, na jeho změnu nebo zrušení anebo v návrhu na jeho další pokračování zdravotnické
zařízení popíše průběh a výsledky ochranného léčení a uvede důvody navrhovaného postupu.
O tom je třeba zdravotnické zařízení poučit.
(3) O změně způsobu výkonu ochranného léčení rozhoduje soud pro mládež
na návrh zdravotnického zařízení, státního zástupce, dítěte, na němž se vykonává
ochranné léčení, zákonného zástupce nebo opatrovníka dítěte, příslušného orgánu sociálně-právní
ochrany dětí, anebo i bez takového návrhu.
(4) Soud pro mládež na podkladě vyžádaných zpráv sleduje výkon ochranného
léčení a v případě ústavního ochranného léčení nejméně jednou za dvanáct měsíců od
započetí jeho výkonu nebo od předchozího rozhodnutí o jeho pokračování přezkoumá,
zda důvody pro jeho další pokračování trvají. O dalším pokračování ochranného léčení
nebo o zrušení uloženého ochranného léčení rozhodne soud pro mládež na návrh zdravotnického
zařízení, státního zástupce, dítěte, na němž se vykonává ochranné léčení, zákonného
zástupce nebo opatrovníka dítěte, příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí,
anebo i bez takového návrhu.
HLAVA IV
SPOLEČNÁ A PŘECHODNÁ USTANOVENÍ K ČÁSTI PRVNÍ
ČÁST TŘETÍ
Změna trestního řádu
§ 100
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění
zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973
Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona
č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona č. 25/1993
Sb., zákona č. 115/1993 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu
Ústavního soudu České republiky uveřejněného pod č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního
soudu České republiky uveřejněného pod č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona
č. 150/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 166/1998
Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona
č. 227/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu České republiky uveřejněného pod č. 77/2001
Sb., zákona č. 144/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu České
republiky uveřejněného pod č. 424/2001 Sb., zákona č. 200/2002 Sb., zákona č. 226/2002
Sb. a zákona č. 320/2002 Sb., se mění takto:
1. V § 2 odst. 10 se za slovo "tomto" vkládají slova "nebo zvláštním".
2. V § 36 odst. 1 se na konci písmene b) doplňuje slovo "nebo" a písmeno
c) se zrušuje.
Dosavadní písmeno d) se označuje jako písmeno c).
3. V § 36a odst. 1 se písmeno b) zrušuje.
Dosavadní písmena c) a d) se označují jako písmena b) a c).
4. V § 36a odst. 2 se písmeno c) zrušuje.
Dosavadní písmena d) a e) se označují jako písmena c) a d).
5. V § 265r odst. 3 se slova "písm. a) až d)" nahrazují slovy "písm. a)
až c)".
6. V § 278 odst. 1 se slova "uvedené v § 26 odst. 5 a 6" nahrazují slovy
"uvedené v § 26 odst. 6 a 7".
7. V části třetí hlavě dvacáté nadpis oddílu prvního zní: "Řízení ve věcech
mladistvých".
8. § 291 zní:
9. § 292 až 301 se zrušují.
10. V § 314e odst. 4 se písmeno a) zrušuje.
Dosavadní písmena b) až d) se označují jako písmena a) až c).
11. V části třetí hlavě dvacáté první v nadpisu oddílu pátého se slova
"a ochranné výchovy" zrušují.
12. § 354 až 357 se zrušují.
13. V § 363 se věta druhá zrušuje.
14. V § 364 se odstavec 2 zrušuje.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.
ČÁST PÁTÁ
Změna zákona o výkonu trestu odnětí svobody
§ 102
Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých
souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 359/1999 Sb., zákona č. 3/2002 Sb. a zákona
č. 320/2002 Sb., se mění takto:
1. V § 1 se doplňuje odstavec 3, který zní:
"(3) Výkonem trestu se podle tohoto zákona rozumí též výkon trestního opatření
odnětí svobody uloženého mladistvému; jeho výkonem se sleduje dosažení účelu stanoveného
zákonem o soudnictví ve věcech mládeže.".
2. V § 65 odst. 2 se slova "výchovného zařízení" nahrazují slovy "školského
zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy".
ČÁST ŠESTÁ
Změna zákona o výkonu vazby
§ 103
Zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění zákona č. 208/2000 Sb., zákona
č. 258/2000 Sb. a zákona č. 3/2002 Sb., se mění takto:
1. V § 26a odst. 1 se slova "výchovného zařízení" nahrazují slovy "školského
zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy".
2. V § 26a odst. 2 se slova "výchovné zařízení" nahrazují slovy "školské
zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy".
Zaorálek v. r.
Klaus v. r.
Špidla v. r.
1) Trestní zákoník.
Trestní řád.
Občanský soudní řád.
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších
předpisů.
2) § 12 odst. 1 až 5 trestního řádu.
3) § 13, 20, 21, 24 a 111 trestního zákoníku.
4) § 34 odst. 2 až 5 trestního zákoníku.
5) § 35 trestního zákoníku.
6) § 41 a 42 trestního zákona.
6) § 59 trestního zákoníku.
7) Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských
zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších
zákonů.
8) § 99 trestního zákoníku.
8a) § 100 trestního zákoníku.
9) § 101 až 104 trestního zákoníku.
10)
10) § 99 až
104 trestního zákoníku.
11) § 43 trestního zákoníku.
12) § 37 trestního zákona.
12) § 44 trestního zákoníku.
13) § 45 a 45a trestního zákona.
13) § 62 až 65 trestního zákoníku.
13a) § 76 a 77 trestního zákoníku.
14) § 57 trestního zákona.
14) § 80 trestního zákoníku.
15) § 67 až 69 trestního zákoníku.
16) § 58 odst. 3 trestního zákoníku.
17) § 40 odst. 2 trestního zákona.
18) § 81 až 83 trestního zákoníku.
19) § 84 až 87 trestního zákoníku.
20) § 82 odst. 1 trestního zákoníku.
21) § 94 odst. 2 až 5 trestního zákoníku.
22) § 95 trestního zákoníku.
23) § 14 odst. 3 věta za středníkem trestního zákoníku.
24) § 265o odst. 2, § 275 odst. 3, § 287 a § 314k odst. 1 trestního řádu.
25) § 73 trestního řádu.
26) § 73a trestního řádu.
27) § 201 odst. 2 trestního řádu.
28) § 199 trestního řádu.
29) § 157 odst. 2 a § 174 trestního řádu.
30) § 160 trestního řádu.
31) § 314c trestního řádu.
32) § 307 a 308 trestního řádu.
33) § 309 až 314 trestního řádu.
34) Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění zákona č. 126/2003 Sb.
35) § 88, 89 a 91 trestního zákoníku.
36) Vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.
37) § 102a trestního zákoníku.
38) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/800 ze dne 11. května 2016
o procesních zárukách pro děti, které jsou podezřelými nebo obviněnými osobami v
trestním řízení.
39) § 179g a 179h trestního řádu.