Tento článek si klade za cíl upozornit na důležitost pravidelných kontrol funkčnosti již instalovaných zařízení a všech souvisejících prvků a popsat provádění základních zkoušek vycházejících z norem ČSN EN 60079-29-1 a ČSN EN 45544-1. Aby spolehlivost zařízení byla co nejvyšší, je nutno dodržovat pravidelné kontroly za účelem zjištění stability měřených koncentrací, přednastavených hodnot a výrobcem udávaných parametrů.
Úvod
Pro včasnou detekci nebezpečných koncentrací hořlavých a toxických plynů a par existuje na trhu s přístroji bezpočet zařízení. Liší se nejen svým provedením, ale také účelem použití, velikostí, typem detekovaného plynu či páry a mnoha dalšími parametry. Podle typu je zjednodušeně můžeme rozdělit na stabilní zařízení, přemístitelná a přenosná zařízení. Dle využití pak známe analyzátory na jedné straně, kdy si představíme zařízení, které dokáže přesně analyzovat složení plynu a koncentraci všech složek v měřené směsi. Na druhé straně máme nejjednodušší zařízení - „signalizátor“. Mezi těmito přístroji stojí snímače a detektory plynu, což je sestava, ve které je umístěn snímací člen a která může obsahovat součásti návazných obvodů. Se všemi druhy se setkáváme v průmyslových oborech, kde se předpokládá výskyt plynů a par kapalin, které mohou ve směsi se vzduchem popřípadě s kyslíkem způsobit vznik výbušné atmosféry a dále tam, kde by jejich přítomnost mohla ohrozit lidské zdraví.
1. Dělení analyzátorů
Z pohledu vlastností analyzovaného prostředí je základním dělením:
- analyzátory a detektory hořlav