Plátcům pojistného může vzniknout při chybném placení pojistného dluh u zdravotní pojišťovny. Informační systémy zdravotních pojišťoven, včetně případné spolupráce s dalšími institucemi, umožňují příslušnou pohledávku evidovat, následně uplatňovat a při jejím nezaplacení i vymáhat.
Kromě státu definujeme ve zdravotním pojištění tři skupiny plátců pojistného, které se – pokud nezaplatí pojistné, resp. zálohu na pojistné včas a ve správné výši, mohou právě z tohoto důvodu stát ve zdravotním pojištění dlužníkem. Těmito skupinami jsou:
- zaměstnavatelé platící pojistné za sebe a za své zaměstnance,
- osoby samostatně výdělečně činné a
- osoby bez zdanitelných příjmů.
V následujícím textu se zaměříme na vznik dluhu u plátce, postupy zdravotních pojišťoven při uplatňování jejich pohledávek, jakož i na nároky plátců při existenci přeplatku v případě pojistného nebo penále.
Vznik dluhu u plátce pojistného
Nejdůležitější povinností zaměstnavatele je platit pojistné na zdravotní pojištění včas a v zákonem stanovené výši. Zaměstnavatelé představují pro každou zdravotní pojišťovnu rozhodující přispěvatele do příjmové stránky systému veřejného zdravotního pojištění, kdy hradí pojistné jak sami za sebe, tak odvádějí i pojistné sražené svým zaměstnancům, k čemuž jsou oprávněni i bez souhlasu zaměstnance. Pojistné hrazené zaměstnavatelem musí být za příslušný kalendářní měsíc odvedeno zdravotní pojišťovně (připsáno na její účet, případně zaplaceno v hotovosti na pokladně zdravotní pojišťovny) nejpozději 20. dne následujícího kalendářního měsíce. OSVČ hradí pojistné formou záloh (je-li to ze zákona jejich povinností) a případného doplatku pojis